Připomínáme si proces s Miladou Horákovou. „Komunisté potřebovali ukázat společnosti tvrdou pěst,“ říká historik

25. červen 2016

Dne 27. června uctíme památku obětí komunistického režimu. V ten den před 66 lety byla popravena Milada Horáková. Veřejnému životu se věnovala od mládí, místo právnické profese zvolila oblast sociální péče. Proč se totalitnímu režimu znelíbila? A proč ji z politických důvodů popravil? Nejenom to nastínil ředitel Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky Oldřich Tůma.

Milada Horáková se narodila v rodině, která pocházela z vyšší střední třídy, její rodiče ale zemřeli poměrně brzy, a ona se starala o mladší sestru. Už za první světové války se účastnila protihabsburské demonstrace a byla vyloučena z gymnázia. „Politicky se angažovala v mladých letech,“ nastiňuje.

Od druhé poloviny 20. let minulého století byla veřejně činná – starala se o mládež, působila na pražském magistrátu, měla výrazně sociální cítění. V předválečném období patřila k národním socialistům a prosazovala větší účast žen na politickém a veřejném životě.

Ačkoliv vystudovala práva, tak se nevěnovala tehdy lukrativní právnické profesi, ale trvala na tom, že bude pracovat na magistrátu pro oblast sociální péče, což dokazuje její zájem o veřejně prospěšnou činnost.

Čtěte také

Po okupaci v létě 1940 byla zatčena, vězněna v Terezíně, před soud ji ale Němci postavili až v roce 1944. „Dokázala se právnicky chránit, uměla také Německy. Prokurátor navrhoval trest smrti, nakonec byl rozsudek změněn na osm let, to už byl ale konec války,“ popisuje.

Žádná podvratná, ani podzemní aktivita

A čím se znelíbila komunistickému režimu? Během únorové krize 25. února 1948 zabránila tomu, aby se Československý svaz žen připojil k akčnímu výboru Národní fronty, rezignovala na poslanecký mandát, nevyjádřila důvěru Gottwaldově vládě. „Profilovala se jako jeden z oponentů,“ připomíná.


Součástí procesu byla mobilizace společnosti. Těch, kteří se ve vybičované atmosféře odvážili protestovat, bylo málo. OLDŘICH TŮMA, HISTORIK

V roce 1948 i v roce 1949 sice měla možnost odjet za hranice, ona se ale vrátila na magistrát na nižší pozici, a vedla jednání s funkcionáři bývalých nekomunistických stran.

„Nebyla to žádná podvratná, podzemní aktivita,“ vysvětluje s tím, že komunistický režim potřeboval ukázat společnosti tvrdou pěst, ukázat, že existují spiklenecká centra – Milada Horáková tak byla jedinou ženou, která byla z politických důvodů popravena.

Audio záznam rozhovoru, ve kterém se dozvíte mnoho dalšího, si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio