Při psaní se systematicky flákám, přiznává spisovatelka Halina Pawlowská

Dnešní svět je příliš vážný. Alespoň pokud k tomu má Halina Pawlowská co říct. „Všichni mají, v touze být úspěšní, pocit, že do úspěchu humor nepatří,“ uvažuje. „Teprve když ukážeme, v čem všem jsme dobří, teprve potom si dovolíme humor. Lidé už se za vtipy i omlouvají.“

Sama Halina Pawlowská na humor rozhodně nerezignovala. A se svou One woman show dnes vystupuje po celé zemi, ta aktuání se jmenuje Manuál zralé ženy. „Každá žena je zralá od 12 let,“ vysvětluje. „Slovo dozrání jsem plně pochopila těsně před šedesátkou, když mi zemřeli oba rodiče,“ dodává už vážně. „Dodnes s mámou mluvím.“

O svých rodičích vyprávěla už ve filmu Díky za každé nové ráno. Dodnes vzpomíná na to, jak se po premiéře její otec rozhodl každému divákovi v kině Blaník říct, že film rozhodně „není o něm“. „Maminku to po nějaké době přestalo bavit a řekla: ‚Samozřejmě to není o tobě. Ty jsi mnohem horší.‘“

Autorka desítek knih

Halině Pawlowské nedávno vyšla třicátá kniha. Když k tomu připočítá i všechny povídky, fejetony a scénáře, má za sebou Halina Pawlowská už desetitisíce popsaných stran. „Systematicky se flákám,“ popisuje svůj přístup k tvůrčí práci spisovatelka.

„Vždy musím mít smlouvu. Bez smlouvy jinak hlavně přemýšlím a můj proces přemýšlení je docela drahý,“ dodává. „Nejlíp se mi totiž přemýšlí, když někdo masíruje nebo ležím na pláži u moře,“ usmívá se.

Zatím poslední film, který vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, je snímek Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v režii Filipa Renče.