Při lidské pyramidě musíte vypnout pud sebezáchovy, vydržet a věřit těm pod vámi, popisuje akrobat Matyáš Ramba

Každý si ve své profesi někdy říkáme: Stojí mi to za to? Proč vám to za to stojí?

Určitě mi to za to stojí. Pro ten pocit, adrenalin. Tělo cítí něco, co v normální práci člověk nezažije. Je to skvělé – pracuji s lidmi, kteří jsou většinou moji dobří kamarádi, nemám pocit, že jdu do práce. Ale zároveň to má druhou stranu, která je náročná a těžká.

Jak často trénujete?

Skoro nonstop. Vždycky se musí na něco trénovat nebo oprašovat staré věci. Tréninky jsou rozepsané v podstatě každý den, pak záleží na našich podmínkách, jestli jsme schopni dorazit každý den. Tréninkový režim je v podstatě celodenní, rozsekaný do různých částí, kdy se lidé potkávají a nepotkávají. Někdo třeba trénuje sám.

K čemu byste se rádi propracovali, co je váš vysněný trik?

Chtěli bychom udělat první českou čtveřičku. To jsou čtyři lidé postavení na sobě, stojí si na ramenou. Už jsme se na sebe čtyři postavili, ale jen v tréninkové hale s lančem, aby se nám nic nestalo, kdybychom padali. V divadelním prostředí to ještě nejsme schopní udělat to tak, aby to bylo bezpečné.

Ve světě se to děje, Číňani umí i pět lidí na sobě, takže se máme kam posouvat. Ale vyloženě českou čtveřičku jsem ještě neviděl.

Jak to funguje?

Největší silák stojí dole. V tom je problém naším company, protože jsme všichni skoro stejně vysocí a vážíme stejně. Číňani mívají dole 120kilového a nahoře 40kilového. U nás jsme první tři 70kiloví a nahoře je holka, která má asi 45 kilo.

O to je to pro nás těžší, protože jsme vyšší a stabilita není tak velká. Myslím si ale, že i pro diváka je to zajímavější. Když Číňan skoří salto, nemáte pocit, že skočil salto – je malinký a otočí se tak rychle, že to skoro nepostřehnete. Ale když skočí salto 120kilový chlap, je to opravdu Salto. Doufám, že až se nám to podaří postavit, bude to mít úspěch.

Jaké je největší úskalí lidské pyramidy?

Dva lidé jsou úplně v pohodě. Tři je ještě dobré, ale už je to trochu nepříjemné pro toho vrchního. Největší úskalí je to, že ten nahoře nesmí vůbec nic dělat a nechat to všechno na těch spodních. Když má ten nahoře má pocit, že padá, chvilku trvá, než to ten spodní zjistí. Pak ho podejde a jakoby dobere.

Čtěte také

Cirk La Putyka vystupuje se studenty z Kyjeva. „Nejsem emotivní, ale málem jsem se rozbrečela,“ vypráví jejich vedoucí

Takže když budete nahoře a budete mít pocit, že padáte, musíte vydržet, být pevná a doufat, že ten spodní to zaregistruje a dojde pod vás. Když začnete balancovat, rozhodíte toho středního a ten střední rozhodí toho spodního.

Nejtěžší je vypnout principy balancování, většinou je člověk zvyklý balancovat sám. A čím je ta věž vyšší, tím víc se to celé hýbe, pro všechny je to těžší a tím víc musíte vypnout pud sebezáchovy.

Jak se improvizuje v akrobacii? A jak dokáží akrobaté z představení neodejít, i když se zraní? Poslechněte si celý rozhovor.