Přepis: Jak to vidí kardinál Dominik Duka – 28. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech svátečního Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český, dobrý den.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké události nás inspirovaly k dnešnímu rozhovoru? Víra jako kritérium pomoci? I svatováclavská tradice. Dobrý poslech. Pane kardinále, setkáváme se opět u vás na arcibiskupství pražském, dnes je 28. září, Den české státnosti. To je určitě dobrá příležitost připomenout knížete Václava.

Čtěte také

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tak já myslím, že jste to vystihla už v tom názvu Den české státnosti, protože zcela jistě nemůžeme určit den, kdy se český stát narodil. Víme, že určité kroky k existenci našeho státu, důležité kroky vykonal kníže Bořivoj se svoji manželkou, když se nechávají pokřtít na Velehradě svatým Metodějem. A tím vlastně jsme vstoupili do společenství tehdejší Evropy. A víme, že předtím ještě byl křest 14 českých Lechů, neznáme jejich jména, ale je pravděpodobné, že tedy nebyl zastoupen kníže, hlava toho kmene Čechů, protože jsme ještě v době, kdy český stát se vlastně skládal z kmenových území a z kmenových knížat. Víme, že velký podíl na organizaci českého státu má pak syn Bořivojův Spytihněv, strýc svatého Václava. A svatý Václav nastupuje tak trochu jako nečekaně, protože on vlastně nebyl pretendentem knížecího trůnu, ale Spytihněv umírá bez syna, Václavův otec Vratislav umírá poměrně záhy a není tento mladý kníže připravován podle tradice svatou babičkou po určitém období, kdy vlastně dvě regentky, svatá Ludmila a matka svatého Václava Drahomíra, vedly určitý zápas o cestu, kam půjde české knížectví, tak nastupuje on, panovník, který byl nečekaně připraven na tento úřad z mnoha důvodů. Protože můžeme říct, že v tomto období je mužem, který je vzdělaný, gramotný, a tak vyslovují také někteří i hypotézu, zda vůbec nebyl připravován pro duchovní stav, protože tehdejší feudálové se nevěnovali studiu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl to takový ideál křesťanského panovníka?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
My musíme říci, že mnohé čerpáme z legend, ale legendy nejsou pohádky, legendy mají svůj určitý význam, ani to nebyla legenda nebo legendy určené pro bohoslužby, ale byly to určité, dá-li se říci, životopisy, které se předčítaly. A my můžeme říci, že sledují ideálního panovníka. Ta vize ideálního panovníka se rodí v době zániku, rozpadu západořímského císařství, kde se vlastně Evropa především jižní a západní rozpadla do množství nepatrných území, kterým vládli rodoví náčelníci, knížata, kteří pak usilovali i o královskou hodnost. No, a je to papež Řehoř Veliký, je to pozdější remešský biskup Hincmar, biskup z Mét, kteří vlastně vytvářejí podobu ideálního panovníka. A tímto ideálním panovníkem se pak během vývoje stává Karel Veliký. A když sledujeme naše legendy, ty mají dvě tendence. Jedna legenda ukazuje tedy svatého Václava knížete jako ideálního krále, proto tak často i v celém okolí se mluví o králi Václavovi. A na druhé straně je to pak legenda, která ovšem jde dál. Z ní se rodí ta myšlenka a postavení kopí svatého Václava a praporce svatého Vojtěcha. A zase zde je reminiscence na císaře Karla Velikého, protože v rámci těch císařských korunovačních insignií bylo Longinovo kopí, které podle legendy probodlo Ježíšův bok, jeho srdce. A my jsme svědky, že jedna z těchto legend neříká, že by svatý Václav byl zavražděn mečem, ale kopím. Velký francouzský básník Paul Claudel ve své básni o svatém Václavu, to je celý soubor o českých svatých, říká, že je to země zkropena krví Václavovou. A tak jako my vidíme tu lásku Boha, lásku Krista k člověku v tom otevřeném srdci, z kterého prýští krev, tak tento kronikář, tento legendista vlastně nám takto líčí svatého Václava jako panovníka moudrého, vzdělaného, zbožného, spravedlivého, soucitného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak tedy ideál přeci jenom.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Ano, a to je ideál, ne vražda, ale tento ideál stojí u zrodu českého státu. Proto myslím, že žádný národ není tak nespokojen se svými panovníky a není k nim tak kritický jako my Češi během celé své historie až do dnešních dnů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta laťka byla nastavena hodně vysoko tedy, pane kardinále. Jak, čím by bylo vhodné připomenout si památku právě svatého Václava?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tak já myslím, že můžeme říci, že díky Bohu tedy v posledních letech se opravdu rozvinula celá řada iniciativ. A skutečně svatý Václav není chápan, to je ten katolík, anebo to je ten vládce, který byl slaboch a nebránil se. My víme, jak dokazuje jeho helmice, která časově se dá právě do jeho doby dát, že teda musel utrpět několik velmi těžkých ran, je i proražená sekyrou, tou válečnou sekyrou. Čili ukazuje to tedy, že to byl člověk, který když bylo třeba, uměl svoji zemi hájit. Na druhé straně byl také i diplomat. Při tom obléhání Jindřichem Ptáčníkem vidí, že by nezvítězil, že by zem byla zpustošena, on ji zachrání. Ale také víme, že na Říšském sněmu pak je tedy svatý Václav přijímán s určitými poctami, které ho stále, jako bych řekl, staví do mimořádné pozice vůči ostatním knížatům a můžeme říci vládcům okolních zemí. To myslím, že nedokážeme ještě plně docenit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem je v současnosti aktuální pro vás nejvíce poselství svatého Václava?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tak já myslím, že právě potřebujeme jedno, abychom si uvědomili, že v rámci historie svatý Václav vždycky hrál postavu, která sjednocovala národ a která byla jakýmsi emblémem, že jeho ideály, vlastnosti jsou nutné pro to, aby v této zemi byla spokojenost, mír a bezpečí, a to myslím, že potřebujeme i dnes. A ty svatováclavské oslavy, jak víme, mají i ten státní rozměr, nejenom na pouti, ale jsou to určité výstavy, které se pořádají ke Dnům české státnosti. Letos to bude též, rovněž tak je to svatováclavský hudební festival, který probíhá. Letos to bude i světová premiéra oratoria. No, a pak je to tedy i svatováclavská pouť, které předchází setkání na Václavském náměstí, jak říkají Pražané u koně, a on osud toho koně je tak trochu i osud svatého Václava, toho živého koně, který byl ze schwarzenberského hřebčína z Písku, kůň Ardo, jehož socha putovala v 50. letech do kladenských železáren a byla roztavena. Na jeho místo pak tam nastoupila dojička s teletem, v 68. byla vystřídána jelenem, no, a díky bohu ještě před velkou povodní, která zničila modely za Zbraslavi některé, mohl být znovu ulit. Takže tento kůň je určitým symbolem, nejenom svatý Václav, protože nedovedeme si, lépe řečeno, představit svatého Václava bez koně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez koně.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Čili bychom měli si uvědomit, že nemůžeme hledět stále do minulosti, protože kůň jede vpřed a svatý Václav je tedy jeho kočím. On je ten jezdec, který řídí osudy, a proto taky je svatý Václav chápán jako věčný panovník této země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kterým směrem teď cváláme my v naší zemi?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
No, tak víte, já tak jaksi trošku humorně před dvěmi lety jsem se vydal na Blaník, abych se pokusil probudit blanické rytíře. My se potřebujeme probudit. Vidíme, že naše postavení v té střední Evropě není tak docela snadné. Zdá se nám, že někdy my nerozumíme my druhým a druzí nerozumí nám. Ale to, co je nejtěžší, že si nerozumíme sami mezi sebou v této zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím to je, čím si to vysvětlujete? Například v 90. letech krátce po sametové revoluci jsme byli v západní Evropě vnímáni jako takový ten vzorový žák.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Ano, a mohli bychom být. Ale musíme také mít právě nejenom úctu ke svatému Václavu, ale musíme také jako dokázat se dívat i zpětně a ze svých dějin opravdu kriticky, spravedlivě, ale i s určitým porozuměním chápat celou historii naší země a našeho národa jako takového. I když dnes se proměňujeme a my jsme nikdy nebyli výjimečně jaksi národem jednoho jazyka. Čili to nás by mělo přivádět k tomu hledat právě tu symbiózu a porozumění. Ale víte, myslím si, že ten moment toho vzepětí v 90. let byl silně emotivní. Ale my jsme zapomněli, co pro nás jaksi znamenaly v tom špatném slova smyslu obě diktatury, kterými národ prošel. Jednak byla to ztráta dvou etnik, které spolu s námi budovaly celou naši kulturu a civilizaci. Nejprve židovské etnikum, pak německé. Myslím, že rok 48 a vše, co se odehrávalo pak ve stínu tedy komunistické diktatury, nám také říká, že jsme se nedokázali vyrovnat, nedokázali jsme se postavit, nedokázali jsme se vyrovnat, tak jako naši němečtí spoluobčané nedokázali odolat propagandě nacismu a nedokázali se mu dostatečně postavit. Nejenom tedy za hranicemi v Německu, ale i v našem pohraničí. To jsou problémy. Jsou to rány, které v sobě máme. A všimněme si, jak brzo po tom 90. roce se jakoby otevřely a my nedokážeme plně se smířit, nedokážeme si odpustit a nedokážeme se také pravdivě dívat jak zpět, tak nám chybí pak pohled do budoucnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem to ale vázne? Na vůli, schopnosti, nebo jak byste to charakterizoval?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tak já myslím, víte, že my jsme zapomněli trošičku na to, že toto měl být především obrovský úkol školství. Protože škola nejenom dává informace, škola i vychovává. A zcela jistě si starší, už dneska staří, pamatují, jak za protektorátu vyškrtávali v učebnicích. Já si pamatuju škrtání v 50. Letech, pamatuji si tedy i škrtání po 21. srpnu 1968. Tady si všimněme, že škola neudělala jeden krok. Škola vlastně téměř se vyhýbá už situaci v roce 1945 a zcela jistě že jsou výjimky, jsou školy, kde zvou pamětníky a podobně. Ale to nevyčítám jenom jako kantorům, to vyčítám naší společnosti, že jsme si neuvědomili, že musíme teda jistým způsobem otevřít tu skříň a podívat se pravdě do očí, a to jsme neudělali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to ale opravdu jenom role nebo primární role škol? Co třeba politika, historici.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tak víte, jak bych historiky omluvil, protože...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Církev?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Tam začnu. Máme jedinečné dílo, které se nám nepodařilo za celou moderní dobu 19. - 20. století, a to velké dějiny. Velké dějiny zemí koruny české skutečně jsou. Je celá řada publikací a historiků, kteří dokáží jít jaksi s otevřeným hledím a vyrovnávat se s těmito věcmi. Určitý problém je, že ten příboj, to nebyl ani jako příliv, ale příboj nových informací, nových možností nám dal zapomenout. A v nás zvítězila jedna nebezpečná idea, která jaksi nachytala jak naše německé sousedy, tak nachytala nás v tom roce 48, a sice příslib hrnců plných masa s cibulí, jak vyčítají potom Izraeli, když se dostanou na svobodu z Egypta, na tý poušti to nebylo jednoduché. A najednou my jsme zjistili, že Potěmkinova vesnice padá, že to nebude žádné krátké období, ale že to bude vyžadovat skutečně práci na sobě, ale také práci na tý krajině. Myslím, že se povedlo velice mnoho, ale pak tu máme takové, jako bych řekl, stálé krákorání, které chce vidět jenom to špatné. Jestliže si uvědomím, že díky tomu předchozímu vývoji obou totalit jsme se objevili z desáté místa jako vyspělý průmyslový stát světa na dvaasedmdesátém, a dneska tedy dosahujeme, ty statistiky jsou různé, cirka dvacátého místa, tak myslím, že vlastně téměř každý rok jsme udělali velký krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme pesimismus v genech.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Abychom nebyli jako ten kůň, který při těch dostihách je až na konci. No, ještě máme těch dvacet kroků udělat, teď ovšem zjišťujeme, že svět se nám noří do nových velkých bolestí a nejistot.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumí nám Evropa?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Víte, on myslím, my to musíme trošičku obrátit. My bychom měli si uvědomit, že nejprve musíme my porozumět sami sobě a my musíme říct, co chceme. To je otázka definování jak vnitrostátní politiky, tak otázka politiky zahraniční. A my právě proto, že na jedné straně máme tu vysokou laťku toho ideálu, tak vlastně se dopouštíme toho, čeho se může i dopustit sportovec, který když najednou ztratil se z toho prvního pelotonu, tak vzdá boj a nedoběhne. A to, myslím, je náš veliký problém. A v této situaci se vždycky objeví, jak už to bývá, lidé nebo jedinci, který nám dávají velké sliby. A my jim okamžitě, jak se říká, naletíme. A proto každé dva roky nám nestačí čtyřleté období volební pro stanovení vlády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nestrašte.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Nám ... No, vždyť máme, naše vlády netrvají víc než dva roky a na těch ministerských pozicích víme, že nám nevydrží ministr, čest výjimkám, déle než jeden rok. A když si toto každý z nás uvědomí a srovná si ty souvislosti, tak ví, že vlastně my se dostáváme do situace, že si nemůžeme rozumět, protože my jsme tak jako, jak se říká, přelétavý motýl, že běháme z jednoho místa na druhé. V tom myslím, že je náš, jako bych řekl, vnitřní velký problém. A pak asi u té Evropy my musíme říci, my musíme se především snažit pochopit Evropu a ona pak bude také více chápat nás. Jenže důsledek byl, že my jsme se vlastně dostali během 50 let do hermetického uzavření, kde jsme nesměli se světem komunikovat. A také ale musíme popravdě říci, že ten svět jaksi na nás hodně zapomněl. A my si pak nevážíme těch, kteří dokázali vykročit. Z mnoha úst diplomatů, politiků zahraničních jsem vždycky slyšel prostě tato slova. Václav Havel to není váš rodinný majetek. To je náš majetek, važte si ho. A myslím, že všimneme si, že v té současné době spíše jsme se rozdělili, tak jako fanoušci fotbalových klubů, kteří většinou by nezahráli žádný pořádný zápas. Ale všechno vědí a dokážou se do krve hádat a i mlátit, jenom aby prosadili svoje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte pocit, pane kardinále, že se prohlubuje nějaká propast mezi východní a západní Evropou právě v souvislosti s těmi různými postoji k uprchlické krizi, k řešením tolik skloňovaným kvótám?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Víte, já myslím, že tady je jeden veliký problém. My jsme žili, především my starší tedy, v bipolárním světě, kde byly jasné hranice. Tento svět pádem Berlínské zdi skončil. Najednou se objevil svět jedné mocnosti, unilaterální. A tato mocnost, do jisté míry jsou to Spojené státy, myslím, že postupným vývojem se také nedokáže vyrovnat s mnohými vnitřními problémy, ale i mezinárodními problémy. Velikým problémem bylo, že vlastně tento bipolární svět určitým způsobem udržoval v životaschopnosti zbytek světa, především jižní polokouli, kde se předcházeli, aby si upevnili své pozice. Ano, proběhla dekolonizace Afriky, Asie. První generace, která většinou vystudovala v západní Evropě, byla schopna tyto státy převzít a zdálo se ještě s podporou buď té, nebo oné mocnosti, že budou pokračovat. Jenže my jsme se dostali do situace, kde jsme svědky toho, že se nám rozpadají tyto postkoloniální státy, Afrika, která je prakticky v úplném rozpadu, jsme svědky toho, kam se dostal přední východ, zcela jistě, že v těchto prostorách tak jako v krizi mezi dvěmi světovými válkami se okamžitě objevily diktátorské režimy. A neříkejme, že byly mírnější než Islamistický stát. To jsou určité strašidla, která jsou ale realitou, s kterými musíme počítat. A najednou se z toho bipolárního unilaterálního světa stal stát multilaterální. My víme, že nemůžeme počítat jenom Washington, Moskva, a je Peking, je Dillí, máme tady seskupení BRICSu, že jo, kde teda máme na prvním místě Brazílii. Čili tady je zapotřebí si uvědomit, že v tomto světě se odehrává také i určitý zápas o vliv a mocenské postavení. Víme, jakým způsobem Čína ovládá v mnohém Afriku a víme, jakým způsobem se Čína postupně realizuje i v oblasti Jižní Ameriky. Ale rovněž tak si musíme uvědomit, že vlastně konflikt, ke kterému dochází v Sýrii, je srovnatelný se Španělskem v roce 1936.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme vůbec zájem, pane kardinále, řešit tyto problémy?

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Já se domnívám, že ty problémy pro mnoho politiků narostly do takové, bych řekl, propastné složitosti, že od nich utíkají. A myslím, že nesmíme, v tomto světě opravdu už není tak jednoduché, abychom i my zaprvé se vraceli k starému modelu východ - západ, Washington - Moskva, jeden dělá všechno dobře, druhý dělá všechno špatně. Takovéto černobílé vidění. Víme, že patří do doby dospívání. Říkáme, že jsme dospělí. Čili uvažujme. A teď si musíme uvědomit ale, že jsou zde další hráči, a ptát se, co sleduje Čína a co sleduje Indie, co sleduje tedy konkrétně Brazílie a kdo v Africe vůbec je schopen nést ten prapor toho kontinentu. Všimněte si Evropské unie. Je to pár roků, já už přece jenom trošku, těch událostí je takové množství, zapomínám, kdy se v Pasově v hale Neue Passauer Presse setkali dva lidé, oba rodáci této země, kardinál Schönborn a tehdejší prezident Václav Klaus. A tam zazněla slova, a to trošičku mě mrzelo už tehdá, že nikde tento rozhovor nebyl plně publikován a reflektován, kde kardinál Schönborn mluvil o nutné potřebě velké reformy a reorganizaci církve. Byl tam tedy prezident Klaus, který řekl, z hlediska geopolitického nemůžeme vystoupit z Evropské unie, ale pane kardinále, podobně Evropská unie potřebuje hlubokou a důkladnou reformu. Vzpomínám na to právě v tyto dny, kdy jsme toho svědky. Evropská unie chce krátkodobě řešit důsledek toho, co se odehrálo. Samozřejmě, jsme lidé a křesťanská kultura nás zavazuje pomoci. Proto chceme pomoci uprchlíkům. Na druhé straně si ale všichni uvědomujeme, že řešení, aby 50 - 60 milionů nespokojených obyvatel Afriky a Asie přišlo do Evropy, že toto by znamenalo zboření celého kontinentu a pak bychom všichni byli v katastrofě. Čili tady je potřeba skutečně přistoupit a jít řešit. Všichni si všímáme, že papež řekl, přijímejte uprchlíky, což je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jedna nejméně rodina do každé farnosti.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Ano, papežův, bych řekl, projev začíná několik měsíců zpět, kdy řekl, že cítí ve vzduchu počátky třetí světové války. V případě oněch útoků v předním východě žádal zastavte agresi. Kardinál Parolin, státní sekretář, odjel do OSN a v OSN jménem papeže žádal o pomoc k řešení této situace, a to všemi přípustnými dosažitelnými prostředky. To převedeno z té korektní mluvy znamená, že se schválením Rady bezpečnosti je potřeba i zasáhnout vojensky. To neznamená, že tam hned půjdeme bombardovat, ale že tam skutečně musí přijít vojenská síla, která bude vytvářet nárazová pásma, a pak musí řešit, tak jak je to možné, ale bez tohoto kroku to není možné. Pak teda přichází pomoc uprchlíkům na místě, obnovit struktury a zcela jistě přijmout ty, kteří jsou v nebezpečí života v nouzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je plán, se kterým vy osobně byste souhlasil.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
To je můj plán a na konec tohoto plánu, kdy jsem jaksi četl kritiku svého prohlášení, zněla slova, která si myslím, že jsou hodna svatého Václava. Je zapotřebí, aby ti mladí, kterých je tam tolik mužů, následovali příklad našich otců a dědů, kteří ze zemí okupovanými nacisty odcházeli do emigrace, opustili svoje domy a rodiny, ale nešli tam hledat, jako bych řekl, něco lepšího, oni tam šli proto, aby nám vrátili svobodu a zachránili naše domovy a naše země. A toto si musí také ten svět kontinent Afriky, ale i předního východu opravdu uvědomit, protože mluvil jsem s mnoha velvyslanci islámských států, kteří se slzami v očích říkali, je to strašné. My se nedokážeme ubránit, naše státy nemají tuto sílu, protože naši muži nemají odvahu, aby nás bránili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český. Já vám děkuji za vaše zamyšlení, za vaše postřehy, a přeji krásný sváteční den.

kardinál Dominik DUKA, arcibiskup pražský a primas český
--------------------
Děkuji také, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Na slyšenou se těší Zita Senková. Přeji příjemný sváteční den a dobrý poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.