Přemýšlí rukama a jeho sochy popírají gravitaci. Olbram Zoubek slaví 90. narozeniny

Výjimečné jméno, výrazný talent. Na akademii výtvarných umění ho v roce 1945 nepřijali. Zkusil proto Vysokou školu umělecko-průmyslovou. Tam to vyjde. Po škole sochá a zároveň restauruje, třeba Matyášovu bránu na Pražském hradě.

„To, že dělám rukama, to je pro mne naprosto rozhodující. Přímo těma rukama myslím, když modeluji, tak se přistihnu, že myšlenky bloudí a ruce dělají skoro samy,“ popisuje.

Pro úspěšného sochaře znamenal konec šedesátých let naději. Proti příjezdu vojsk protestoval třeba i tím, že odlil posmrtnou masku Jana Palacha a připravil i jeho náhrobek. Pak přestal být vítán a léta strávil v ústraní Litomyšle.

V rozhovoru z roku 90 popisuje, jaké to pro umělce je tvořit za totality. „Dělat v odporu k moci vytváří skoro lepší tvůrčí klima, než být relativně na výsluní, což se teď stalo,“ vysvětluje s tím, že v oficiální poloze nechce být.

Výběrem témat se Olbram Zoubek liší od ostatních. Inspirují ho řecké báje. Tvoří postavy bohů s lidskou tváří. Charakteristicky protáhlým postavám dává další rozměr kombinace materiálů.

Olbram Zoubek - výstava galerie ART Chrudim

„Pracuji se zlatem, a myslím si, že právě to vytváří napětí mezi všedním cementem a tím nejušlechtilejším materiálem, který známe,“ říká.

Od roku 2002 stojí na pražském Újezdě jeho sousoší věnované památce obětí komunismu.