Před 600 lety zemřel Jan Žižka. „Byl to neporazitelný vůdce, kterého podřízení ctili,“ říká odborník

Jak osobnost Jana Žižky vnímáte vy, když jste jím prakticky obklopen?

Hodně se inspiruji nejnovějším výzkumem Petra Čorneje a výsledky jeho bádání. S kolegy se snažíme Žižku představovat trvale v naší stálé expozici. V současné době máme i střednědobou výstavu, která trvá až do června příštího roku. Je určena přímo pro děti, aby pochopily Žižkovu dobu.

Čtěte také

Petr Čornej: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka od lapkovských let po velká vítězství

Snažíme se ho vnímat jako významnou, možná jednu z nejvýznamnějších osobností našich dějin a zároveň v kontextu a významu, v jakém vstoupil do historie – jako neporazitelný vojevůdce, kterého v tomto smyslu ctili podřízení jeho armády. Snažíme se rozumět i Žižkovu mýtu nebo celé řadě mytologií a instrumentalizací, které přišly v moderních dějinách.

Pojďme si trochu zaspekulovat. Jak by husitské hnutí a naše dějiny v 15. století vypadaly, kdyby se do čela husitů Jan Žižka nepostavil?

Pravděpodobně by se ubíraly jiným směrem. Ačkoliv byla v husitských válkách celá řada velice schopných hejtmanů, pravděpodobně by v první fázi husitských válek nedošlo k takové řadě úspěchů. Husitský Tábor by možná padl hned v roce 1420, tím pádem by tahle radikální základna husitství nebyla dostatečně silná.

Zikmund Lucemburský by se nejspíš stal mnohem dříve českým králem a nedošlo by k žádnému výsledku, kterým byla basilejská kompaktáta, která v oslabené podobě zprostředkovala program čtyř pražských artikulů.

V čem spočívala Žižkova skvělá vojenská strategie, že žádnou bitvu nikdy neprohrál? To asi nebylo jenom o charismatu...

Bylo to především o velkých zkušenostech a jasnozřivosti. Dokázal se dostatečně rychle a razantně rozhodovat ve chvíli, kdy bitva někam směřovala, bylo potřeba něco změnit a jít do akce. Zároveň byl schopen rychle odhadnout, kdy by riskoval příliš zbytečně. Nepouštěl se do střetnutí, u kterých dopředu věděl, že by neměl šanci. Tím pádem se vyhnul porážkám.

Čtěte také

600 let od bitvy na Vítkově: Jan Žižka byl temperamentní voják, který obdivoval starozákonní hrdiny, připomíná historik

Na Jana Žižku se musíme dívat hlavně v souvislostech doby, ve které žil. Povězte, které otázky kolem něj stále nejsou zodpovězeny nebo uspokojeně zodpovězeny?

Je to celá řada záležitostí, protože jeho život neznáme bez mezery. V době před husitskou revolucí na přelomu 14. a 15. století nám mizí z obzoru na 15 až 20 let. Tady vzniká jedna velká otázka. Předpokládá se, že získával vojenské zkušenosti v zahraničí, nevíme však, na jakých bojištích.

Další velkou otázkou je, jakým způsobem došlo k obratu, kdy byl Žižka nejprve služebníkem Jindřicha z Rožmberka, poté mu vyhlásil nepřátelství. Další otázkou je i operování lochkovské družiny Matěje vůdce, jímž byl členem.

Také nevíme, do jaké míry se zúčastnil polsko-litevské války proti řádu německých rytířů. Víme, že tam byl a byl po boku Jana Sokola z Lamberka. Nedokážeme však uspokojivě a stoprocentně doložit, že by bojoval přímo v bitvě u Grunwaldu, přestože to můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat.