Před 25 lety zazpívala Marta Kubišová Modlitbu pro Martu. Stala se symbolem revoluce
21. listopadu 1989 se na Václavském náměstí v Praze spontánně sešlo přes sto tisíc lidí, aby demonstrovali svůj odpor ke komunistickému režimu. Protestní mítinky se konaly i v dalších městech – Brně, Bratislavě a Ostravě. A před zcela zaplněným Václavským náměstím se objevila zpěvačka Marta Kubišová. Zazpívala Modlitbu pro Martu a československou státní hymnu.
Na podzim roku 1989 byla zpěvačka s nezaměnitelným hlasem referentkou podniku Výstavba hlavního města Prahy. Komunistický režim zakázal někdejší velké hudební hvězdě veřejně vystupovat – zpívat nesměla od roku 1970.
Marta Kubišová pracovala v listopadu 1989 jen kousek od Václavského náměstí, v ulici V Jámě. Do Melantrichu ji přivedl herec Ondřej Vetchý.
„Přišla jsem, odhodila kabát a ve svetýrku přišla blíž. A Jirka Černý mi povídá: Chtělo by to malou modlitbičku!“ vzpomíná zpěvačka.
Experiment, který vyšel
„Od samého začátku jsem byla nabádána k tomu, abych zpívala. Já sama přitom nevěřila, že se dokážu natolik zkoncentrovat, abych si pamatovala texty písniček a podobně. Radši jsem si vzala neplacenou dovolenou – a pustila se do toho.“
Byl to experiment, který vyšel. Marta Kubišová se tak po sametové revoluci mohla vrátit ke své původní profesi. Píseň Modlitba pro Martu, kterou před 25 lety po dlouhé době zazpívala veřejně a před zcela zaplněným Václavským náměstím, se znovu stala jedním ze symbolů odporu proti totalitnímu režimu.
Političkou? Ani na deset minut!
Do politiky se Marta Kubišová po převratu nikdy pustit nechtěla. I když chybělo jen málo…
„V Rokycanech jsem údajně vyhrála primárky, já o tom přitom vůbec nevěděla! Paní doktorka Burešová v Národním shromáždění mi říkala: Půjdete si sem na týden sednout a pak mi napíšete dopis. A já na to: Paní doktorko, ani na deset minut!“
Tomu, že totalitní režim skutečně padl a přichází demokracie, uvěřila Marta Kubišová podle svých slov až 29. prosince. V tento den zvolilo Federální shromáždění Václava Havla prezidentem.
