Před 1020 lety přišli do Prahy benediktini
Před 1020 založil biskup Vojtěch benediktinský klášter na pražském Břevnově. Dnes se v jeho areálu nachází šenk, hotel i pivovar. Historii i současnost nejstaršího mužského kláštera u nás si nyní připomeneme.
Přijíždím tramvají číslo 22 do zastávky Břevnovský klášter. Kdyby se mnou vystoupil i sv. Benedikt – zakladatel západního mnišství, zřejmě by se nestačil divit. On, který vyzýval mnichy, aby pro svou činnost vyhledávali pustá místa, by k nejstaršímu mužskému klášteru v Čechách musel překonat čtyřproudovou silnici, tramvajové koleje, možná sem tam nějakou objížďku způsobenou aktuální výstavbou metra. Napadá mě, že je možná právě toto poušť dneška, kde je služby mnichů zapotřebí víc než na Sahaře.
Převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek mi řekl, že klášter není nebe na zemi, ale kus země, kde panuje chuť pomáhat si k nebi, a že je třeba si uvědomit, že na tomto kusu země žijí lidé i se svými chybami.
Vstupujeme do prostor nejstaršího mužského kláštera v Čechách. Jeho dějiny začínají podle legendy u pramene Vojtěška. U něj se podle dávné báje měli sejít český kníže Boleslav II. a druhý pražský biskup sv. Vojtěch. Prokop Siostrzonek doplňuje:
„Měli sen a přemýšleli, kde založit tento klášter a oba dva ve snu viděli místo v hlubokých lesích za Prahou a skutečně u té studánky se měli sejít. Když se přiblížil k této studánce, tak v ní ležel kus dřeva neboli břevna, který Vojtěch vytáhl a pramen začal mohutněji tryskat. A tím jsme u názvu tohoto místa Břevno či vesnice Břevnová a nynější i pražské čtvrti a samozřejmě i našeho kláštera.“
Klášter byl osazen mnichy, které z benediktinského kláštera na římském Aventinu přivedl sv. Vojtěch – sám jeho řeholní člen. Původ benediktinství a jeho průnik na Břevnov popisuje podrobněji historik Petr Kubín:
„Benediktinství vzniká někde ve střední Itálii, nicméně jejich budoucnost nebyla především v Itálii, kde byla i řada jiných řeholí, ale jejich budoucnost byla ve franské říši. Tím, že si otevřeli brány do franské říše, se benediktinům otevřela celá západní křesťanská Evropa. A v okamžiku, kdy se křesťanství dostává do nových států na východě a severu Evropy, tak jako jsou třeba Čechy ale i Skandinávie, Polsko a další země, tak v tom okamžiku sem také vstupují mniši. U nás je tedy známo, že to bylo v roce 993 na Břevnov.“
Bezesporu nejdůležitější částí kláštera je chrám – bazilika sv. Markéty. Byla postavena v letech 1709 až 1715 podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera a je v celém benediktinském komplexu nejdominantnější.
Kdo však ze současných návštěvníků, či těch, kteří tudy třeba kráčí k oltáři, tuší, že své „ano“ říká nejen mezi stěnami vrcholného baroka, ale také nad románskou kryptou, z níž je patrná i původní podoba kláštera z 10. století? Prokop Siostrzonek upozorňuje na to, že u benediktinů je velmi důležitá stabilita místa:
„Takže my když procházíme nyní tou současnou barokní bazilikou sv. Markéty, tak si můžeme říct, že na tomto místě byl kostel už od samotného založení roku 993. A proto, když sestoupíme do pozůstatků románského kostela, tak je skutečně pod tím současným barokním. Tak to bylo po více než 1000 let, že stále na stejném místě je kostel, jen se mění ta jeho vnější podoba.“
V současnosti se břevnovští benediktini mnohem víc otevírají veřejnosti. Nabízejí pravidelné turistické prohlídky, v areálu kláštera je hotel, šenk a také nově otevřený pivovar. Převor Siostrzonek ale dodává, že tyto podnikatelské aktivity byly také ekonomickou nutností:
„Samozřejmě, že vždycky každý klášter byl takovou velkou hospodářskou jednotkou, která se musela uživit. A jestliže nebyly jasně dořešeny hospodářské záležitosti církví a konkrétně i klášterů, tak samozřejmě, že jsme nemohli čekat a alespoň v části areálů jsme museli vytvořit něco, co by pomohlo udržet ten klášter. Ne investovat, ale zaplatit takové ty základní věci, co se týká provozu kláštera. Takže k tomu vhodné pronájmy, ať už je to restaurace nebo hotel, nebo nyní pivovar, tak tomu mohou pomoci.“
Uzavírá převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
