Pražská židovská obce je rozdělena na dva znesvářené tábory, Penta koupila Fortunu, Slávie zažehnala finanční krizi

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Pražská židovská obec je v krizi. Situaci by měly vysvětlit obě strany sporu. Předseda obce Tomáš Jelínek a ředitel židovského muzea Leo Pavlát. Za malou chvíli v Duelu Týdne v tahu.

Investice slovenských finančních skupin v Česku stoupají. Penta tento týden koupila sázkovou kancelář Fortuna.

Fotbalová Slávie na chvíli zažehnala krizi. Včera vyplatila peníze hráčům, do pondělka má uhradit 6 milionů korun Liberci.

Takový je stručný souhrn témat dalšího Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Pražská židovská obec je rozdělena na dva znesvářené tábory. Na Koalici za demokratickou obec a platformu Obec pro všechny. Zjednodušeně lze říci, že se v těchto dnech obě skupiny nejsou schopny domluvit téměř vůbec na ničem. Ve studiu jsou se mnou předseda obce Tomáš Jelínek, zástupce za Koalici za demokratickou obec, hezký večer.

Host (Tomáš Jelínek): Pěkný večer.

Hana Hikelová: A ředitel židovského muzea Leo Pavlát, který zastupuje platformu Obec pro všechny. I vám hezký večer.

Host (Leo Pavlát): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane Jelínku, vy jste byl předsedou Pražské židovské obce už od roku 2001 nebo jste předsedou. Stručně, co bylo po letošních dubnových volbách tou hlavní rozbuškou sporu, který se v podstatě táhne až do dnešních dnů a nevypadá, že by se v nejbližší době měl vyřešit.

Host (Tomáš Jelínek): No, ta rozbuška nepřišla po volbách, ta přišla již před volbami a samotné volby byly poměrně bouřlivé, a to hlavní, co vlastně vyvolalo negativní reakce, byla poměrně jasná snaha ze strany lidí, kteří se zastřešili ve skupinu, která se nazývá Koalice za demokratickou obec, aby se změnily trochu priority ve financování v rámci židovských organizací, to znamená, aby více prostředků se dávalo ve prospěch přeživších holocaust a vlastně ve skutečné lidi namísto toho, aby se investovalo jaksi v řádech stovek milionů do židovských památek a tím druhým jaksi podstatným názorem bylo další otevírání Židovské obce v Praze. Židovská komunita má dneska 1.600 členů, máme průměrný věk 60 let a musíme být schopni získat jaksi další tisíce lidí, kteří jsou dnes jaksi mimo obec a kteří jaksi by ji dokázali posílit a zajistit její budoucnost.

Hana Hikelová: Pane Pavláte, co vám vadí na té současné reprezentaci?

Host (Leo Pavlát): Já především musím říct. Já nepovažuji pana Jelínka za předsedu Židovské obce, jak jste řekla, byl odvolán 7. listopadu.

Hana Hikelová: Tam je to ale hodně sporné, k tomu se ještě určitě dostaneme.

Host (Leo Pavlát): Já si myslím, že to, co se stalo, není v žádném případě spor o program, je to spor osobní, je ta předhůzka, kterou zde slyším, že šlo více o financování pro přeživší holocaustu namísto do památek, je naprosto falešná, tato předhůzka směřuje především proti Židovskému muzeu v Praze a mohu velice lehce dokázat. Věřím, že zde dostanu prostor, že je ta námitka zcela nepřípadná, co se týče otvírání Židovské obce v Praze, její rámec je dán obecně stanovami Federace židovských obcí, které je zatím připouštějí, dva směry ortodoxní a konzervativní, tak je to i na Pražské židovské obci. Pokud pan Jelínek říká něco o tom otvírání, celkem názorně to předvedl v souvislosti s odvolání rabína Sidona z vrchního pražského rabína, kdy předal symbol českého židovství, Staronovou synagogu pod duchovní správu chasnického, podstatně nábožensky striktnějšího ortodoxnějšího uskupení, než repres Chabad, původem ze Spojených států, než reprezentuje rabín Sidon.

Hana Hikelová: Tak, teď to vezmeme postupně. Vy jste zmínil to červnové odvolání pražského rabína Sidona. Hlavním důvodem bylo, podle těch oficiálních materiálů, hospodaření Rabinátu, rabín prý nevedl evidenci majetku, nehlásil matrice například oddané páry a podobně. Byly to, pane Jelínku, ty hlavní důvody toho červnového odvolání rabína Sidona?

Host (Tomáš Jelínek): My jsme nikdy oficiální stanovisko na veřejnost nevydali, to, co vlastně se novináři dozvěděli, to většinou bylo přímo ze strany pana rabína Sidona. Pokud bych měl shrnout ty hlavní důvody, tak...

Hana Hikelová: Nicméně v pozvánce na to tehdejší shromáždění stálo hospodaření Rabinátu a na základě toho byl potom pan Sidon odvolán, takže ...

Host (Tomáš Jelínek): Toto je pravda, ale ...

Hana Hikelová: Je to celkem logické...

Host (Tomáš Jelínek): V podstatě, ano, toto byl, pan rabín potom, co byl mnohokrát vyzván, aby tyto věci dal do pořádku, tak v podstatě i po těch nových volbách, tak naprosto v rozporu se všemi nařízeními předsedy zneužil dar, který Rabinát dostal, nenahlásil ho, investoval ho v rozporu s jaksi vnitřními předpisy, proto tedy jaksi to byla ta otevírací klausule toho tématu, ale pan rabín Sidon, my jsme měli osobně již konflikt od roku 2003, kdy já jsem mu vytýkal veřejně, v rámci Židovské obce, že si neplní své povinnosti a z mého pohledu to je rabín, který je poměrně hodně netolerantní a jaksi chybí mu určitý takový láskyplný vztah k té komunitě, ten zájem o členy obce. On se zaměřil na poměrně úzkou skupinu lidí a proto většina členů reprezentace, tedy nikoliv pouze já, došla k závěru, že on by již neměl zastávat funkci vrchního pražského rabína a šlo tedy pouze o jeho sesazení z této funkce.

Hana Hikelová: Pane Pavláte, tady padly věci k hospodářským pochybením, jsou pro vás tyto argumenty o hospodářských pochybeních relevantní?

Host (Leo Pavlát): Já si myslím, že toto vysvětlení je příznačné pro způsob jaksi koalice vede a proč řada lidí má proti tomu námitky. Rabín je zaměstnanec, je třeba postupovat podle běžných regulí Zákoníku práce. Nevím, že by mu bylo dáno jakékoliv upozornění. Jestliže je propuštěn rabín, odvolán pod bodem hospodaření, vyčítaly se mu inventarizace, přičemž statutární orgán, to je organizace, to je pan Jelínek, neprovedl inventuru podle zákona od roku 98, jak jsme se dozvěděli ze zápisu vedení, tak potom to není skutečně ten, komu by mu bylo co vyčítat. Slyším zde něco o neláskyplném vztahu, to jsou subjektivní, velice subjektivní názory. Já konstatuji, že rabín Sidon byl odvolán hlasy 10 lidí, kteří, až na jednoho, nejsou nábožensky praktikující, což samo o sobě si myslím, že je velice v nepořádku. Nevím, jestli anglicky mluvící rabín, který nyní převzal Staronovou synagogu, bude mít k českým Židům bližší vztah.

Host (Tomáš Jelínek): Jestli na to mohu reagovat.

Hana Hikelová: Určitě.

Host (Tomáš Jelínek): Já Židovskou obec nevedu od roku 98, to je právě problém.

Hana Hikelová: Od roku 2001, to už jsem zmiňovala.

Host (Tomáš Jelínek): A mého předchůdce, ano, a ta od roku 2002, kdy jsem, já jsem začal vést obec v roce 2001 v pololetí a začátkem roku 2002 začala být otázka inventarizace dávána do pořádku, ale skutečně, to co je vážným nebo proč, těch lidí byste se musela zeptat, proč hlasovali nikoliv za vyhození rabína Sidona ze Židovské obce, ale za to, aby nebyl vrchním pražským rabínem, který v podstatě určuje to duchovní směřování. Pokud on je rabínem, který se stará o určitou skupinu lidí, kteří jaksi ho chápou a ke kterým má vztah, to je věc, která tam patří a stejně tak to, co vyčítá pan doktor Pavlát, přizvání jaksi rabína Baraše, který je zástupce Chabadu, je v podstatě jenom ...

Hana Hikelová: Jak říkal pan Pavlát, anglicky mluvící rabín...

Host (Tomáš Jelínek): Ano, to je v podstatě snahou o to, získat do Židovské obce i ty Židy, kteří žijí v Praze, kteří hovoří anglicky a s kterými tento rabín má vztah a v žádném případě to není nahrazení tímto rabínem rabína Sidona a není to, že by v Pražské obci měl být vrchním pražským rabínem právě zástupce Chabadu a co je podstatné, pokud se hovoří o určité pluralitě, tak ta pluralita v podstatě nejde jenom směrem k reformě a konzervativnímu směru, ale i jaksi v těch směrech ortodoxních.

Hana Hikelová: Ještě jedna otázka na to hospodaření, na to, co tu říkal pan Pavlát. Říkal, že v podstatě rabín je v ten moment zaměstnancem Židovské obce, nesl nějakou hmotnou zodpovědnost za to, když jste mu vytýkali, jak jste vy sám říkal například zneužití daru a další hospodářská pochybení?

Host (Tomáš Jelínek): Každý vedoucí střediska, a tím je i vrchní pražský rabín, vedl Rabinát, tak je zodpovědný za jeho činnost v celé řadě naprosto standardních oblastí.

Host (Leo Pavlát): Především je zodpovědný ten, kdo celou organizaci vede. Inventura řádná nebyla od roku 2001 roční provedená do dneška, to je v rozporu se zákonem, to je třeba říci. Pražská židovská obec byla zbavena zcela funkce vrchního rabína, to není v pořádku. V této souvislosti je třeba říct, že pan Jelínek o své vůli se přijal nabídku ortodoxního soudu v Izraeli, který měl tuto záležitost vyřešit. Podepsal, že přijme toto rozhodnutí spolu s rabínem Sidonem a spolu s rabínem Barašem. Když to rozhodnutí přišlo, pan Jelínek nebo část reprezentace, která ho podporovala, toto rozhodnutí nepřijala. Podle mě toto těžce poškozuje pověst Židovské obce ve světě. Jestliže jejich statutární zástupce dá slovo a k něčemu se zaváže, tak ho musí splnit.

Hana Hikelová: Na druhou stranu interpretace toho rozhodnutí se lišily i v médiích. Já to vím i od našeho zpravodaje, vím, že tam ten soud přiznal rabínu Sidonovi, že je jakýmsi prezidentem rabínů v Česku, ale nezpochybňoval ten krok odvolání Pražské obce.

Host (Leo Pavlát): Ne, tam bylo jednoznačně řečeno a já to mohu citovat, že ten krok je, že se pan rabín Sidon neprovinil ničím, že ten krok, ke kterému v Praze došlo, že je zarmoutil, že se nicméně tedy zřizuje nová funkce, bylo tam jasně stanoveno, že rabín Sidon je členem vedení, členem reprezentace. Toto nebylo dodneška naplněno, to zůstalo pouze na papíru.

Hana Hikelová: Pane Jelínku.

Host (Tomáš Jelínek): Záležitosti kolem rabína Sidona mají dvě polohy. Jednak je zcela autonomní pravomocí reprezentace Židovské obce v Praze a vždycky Židovská obec v Praze si volila a odvolávala své rabíny. Takže do toho vlastně nemůže zasáhnout žádný rabínský soud. Ten rabínský soud ...

Host (Leo Pavlát): Proč jste tedy ale přijali jeho rozhodnutí...

Host (Tomáš Jelínek): Ten rabínský soud, já bych prosil, abyste mi neskákal do řeči, pane doktore.

Host (Leo Pavlát): Protože toto je manipulace, co říkáte. Vy jste přijal o své vůli...

Hana Hikelová: Nechme domluvit pana Jelínka, potom na to budete reagovat.

Host (Tomáš Jelínek): Já jsem se obrátil na rabínský soud s otázkou nikoliv, jestli to odvolání bylo řádné, ale s jedinou otázkou, jak rozdělit rabínské kompetence v rámci Pražského rabinátu a jak je vymezit ve vztahu k Vrchnímu zemskému rabinátu, protože naše odvolání zároveň souviselo i s tím, že jsme jaksi byli ochotni financovat nebo najít způsob financování Vrchního zemského rabinátu, který by byl obsazen panem rabínem Sidonem. Já jsem vznesl písemný dotaz na předsedu rabínského soudu, jak by nám mohli v tomto rozdělení pomoci a skutečně ta odpověď, která přišla od rabína Golberga, který byl ten hlavní rabín soudce, který se tím zabýval, se týkala rozdělení kompetencí v rámci Pražského rabinátu, to znamená kompetencí mezi jednotlivými rabíny. To znamená, kdo se má věnovat kašlutu, kdo se má věnovat vzdělávání a tak dále. Tyto věci jsou naplňovány, avšak ten rabín dále vlastně přesáhl své kompetence i v tom, že omezil pravomoci před reprezentace a shromáždění členů. A my jsme toto konstatovali a vedení Židovské obce v Praze dostalo za úkol od reprezentace, aby připravilo dopis, který se obrátil na rabína Golberta s tím, že mu vysvětluje, že v těch oblastech, kde vlastně jeho rozhodnutí překračuje do naší ústavy, tak tam nemůžeme tu věc splnit a žádali jsme ho o další názor a dosud jsme ho nedostali.

Host (Leo Pavlát): Já si myslím, že toto je dost signifikantní záležitost. Pan Jelínek se nyní odvolává na reprezentaci, ale předtím, než se zavázal rabínskému soudu, že její výrok bude respektovat a zavázal se tak, jako předseda Židovské obce v Praze, předtím tuto reprezentaci nijak v nejmenším nekonzultoval, to znamená, on ji tím de facto zavázal. Není pravda, že ta ustanovení, co se týče rabína Sidona, jsou plněna. Rabín Sidon není členem dle pana Jelínka a jeho části reprezentace, není členem reprezentace, není členem vedení. Tato skutečnost, že on tam nemůže být přítomen, i když proti tomu protestovala revizní komise, což je kontrolní orgán Židovské obce, znamená, že jsou zkreslována hlasování, protože tam chybí jeden hlas. Odvolávat se takto na reprezentaci, kterou předtím pan Jelínek nekonzultoval, si myslím není slušné.

Hana Hikelová: Pojďme k dalšímu tématu, hospodaření Židovské obce. Na pražském Hagyboru se má začít stavět penzion pro přeživší holocaust. Náklady na stavbu činí podle mých informací předběžně 180 milionů korun, disponuje Židovská obec v této chvíli takovými finančními prostředky, pane Jelínku?

Host (Tomáš Jelínek): Židovská obec v této chvíli nedisponuje těmito prostředky, má pouze necelých 80 milionů korun a od roku 2003 v podstatě jedná se zahraničními nadacemi o možnost těch darů. Dostáváme dary od jednotlivců, například v ten minulý týden přišel pán, který nám věnoval 100 tisíc korun, takže je to věc, která se jaksi posunuje kupředu a jednáme s bankami, aby nám poskytly úvěr.

Hana Hikelová: Právě kvůli Hagyboru se neshodujete, skupina kolem vás, pane Jelínku, tvrdí, že teď je právě nutné investovat do sociálního zařízení, protože lidí, kteří přežili holocaust, ubývá, obec by se o ně měla postarat. Peníze jdou ale podle vás do muzea, do kultury a neslouží přeživším holocaust. Podle vás by tedy zisky Židovského muzea měly být investovány do stavby tohoto penzionu?

Host (Tomáš Jelínek): Ta věc se má asi tak. Já se odborně věnuji redistribucím různých sociálních programů, tedy vždycky zkoumám, kdo má užitek z nějakých projektů, které jsou třeba ze strany státu. Když se podíváte na to, jak kdo má užitek na Židovské obci z toho, že my máme rozpočet, který je zhruba 150 milionů korun, když se podíváte na to, že Židovské muzeum v Praze například má vytvořenou finanční čistou rezervu 130 milionů korun a kdo z toho má užitek, když jaksi každý rok umírá asi 60 až 80 lidí, kteří přežili holocaust, tak z toho vychází to, že v polovině 90. let byly výrazně podceněny projekty ve prospěch přeživších a větší priorita byla dána těm jaksi projektům na obnovu nebo na nějaký jaksi zvelebení památek.

Hana Hikelová: Pane Pavláte, vy jste ředitelem Židovského muzea.

Host (Leo Pavlát): Musím to zcela vyvrátit. Péče o přeživší je tato. Existuje domov, je penzion, existuje domov sociální péče, existuje domácí péče. Po celou tu dobu věnovala Židovská obec maximální pozornost této otázce, je třeba říct, že až, ani dnes ještě nemá ten objekt, ve kterém by se další domov sociální péče mohl realizovat, to je ten Hagybor a ten bude uvolněn až příští rok, čili vyčítat, že se do toho jaksi, do toho domu neinvestovalo, když ještě nebyl, není fér. Co se týče Židovského muzea, pan Jelínek...

Hana Hikelová: A té rezervy 130 milionů korun ...

Host (Leo Pavlát): A té rezervy, pan Jelínek je předsedou, tedy pardon, pan Jelínek je členem správní rady a to, co říká, je velice vážné. Buď nezná zákon a nebo ho nechce respektovat, protože musí vědět, že Židovské muzeum má své stanovy, má své přesně stanovený účel a nemůže investovat peníze způsobem, který si usmyslí. O této takzvané, o těchto penězích, o tom disponibilním, o té disponibilní hotovosti rozhoduje správní rada. Já to ještě dopovím. Velká část té disponibilní hotovosti spadá takzvanou rezervu pro případ náhlého výpadku příjmů. My nejsme příspěvková organizace, to znamená, když dojde například k povodním, to, co se stalo, tak jsme bez příjmu. Já si myslím, že je povinností instituci takto zabezpečit a tímto způsobem ji správní rada, ve které je mimochodem i ministerstvo kultury, zabezpečovat. Další část této částky je určená mnohamilionová pro Federaci židovských obcí na péči o židovské kulturní dědictví. Pod tím je třeba ovšem chápat i rozvoj Židovských obcí a konečně jde o takzvaný cash flow, čili jestli pan Jelínek zde veřejně říká, že Židovské muzeum může dát peníze přímo do sociálního projektu, není to pravda. Já osobně...

Hana Hikelová: Ta správní rada může rozhodnout o tom, že by z těch 130 milionů korun šla nějaká částka ...

Host (Leo Pavlát): My máme jasně daný účel, my jsme muzeum, samozřejmě správní rada toto může posoudit, ale my jsme muzeum. Jestliže pan Jelínek, a to považuju za zvlášť podlé, protože jsem z rodiny, jejíž velká část zahynula v koncentračních táborech. Jestliže se snaží postavit takto účelově Židovské muzeum a mě osobně proti přeživším šoa, tak je to pouze dobré snad pro politický boj, ale skutečnosti to neodpovídá.

Host (Tomáš Jelínek): V podstatě já nevím, co řeknete lidem, kteří jaksi, takhle. V roce 95 vedení Židovské obce v Praze připravilo určitou takovou vizi do budoucna a slíbilo lidem, že do roku 2000 bude existovat na Pražské obci třístupňový systém sociální péče, to znamená, že bude postaráno o většinu těch případů v penzionu, v domově, kde je jaksi intenzivnější péče, v domácí péči. V roce 96 vedení slíbilo Terezínské iniciativě, že bude vybudován Hagybor pro 74 lidí. V roce 97 se řeklo, že bude vybudováno cosi na Hloubětítě pro 34 lidí a nakonec bylo vybudováno zařízení, kde dneska je 19, 20 lidí s tím, že to je dočasné zařízení. Já se domnívám, že v tomto ohledu, když se díváme na finanční částky, které byly investovány, tak do těch našich zařízení, co má dneska Pražská obec, šlo zhruba 50 milionů korun a mezi tím Židovské muzeum investovalo do objektu Židovské obce v Praze na opravy a investice zhruba 250 milionů korun, a to je v podstatě, to není chyba pana Pavláta, to je chyba správní rady, která tyto investice odsouhlasuje. Samozřejmě pan Pavlát v této věci má trochu konflikt, protože od seděl jednak ve vedení Židovské obce v Praze, jednal byl ředitelem Židovského muzea, jednak byl v prezidiu Federace židovských obcí. Takže v podstatě ta skupina lidí, která to tam tehdy rozhodovala o tom, jak budou využity ty prostředky, tak jsou lidé, kteří jsou zodpovědní za to, že orgány Židovské obce v Praze nebyly řádně o těchto záměrech informovány a že tyto investice byly právě v těch 90.letech, v druhé polovině ...

Hana Hikelová: Poprosím ale velmi stručnou reakci pane Pavláte.

Host (Leo Pavlát): Bude to velice, velice rychlé. Bude zajímavé, jak se k tomuto vysloví i ministerstvo kultury, je třeba říct, že po celá 90.léta, znovu to opakuju, nebyl zde objekt, do kterého by bylo možno ty peníze investovat. Židovské muzeum v Praze je, není součást Židovské obce v Praze, jak pan Jelínek neustále zde předkládá. Poslední smlouvy, když mluví o těch investicích, poslední smlouvy, které podepisovalo Židovské muzeum v Praze, v mé osobě s Židovskou obcí v Praze, tak to byly smlouvy s panem Jelínkem. Pan Jelínek tyto smlouvy v roce 2001 podepsal a takto nemluvil. Stejně tak je nyní ve správní radě muzea, schválil to, že bude podpořen projekt v péči o židovské kulturní dědictví prostřednictvím Federace a nemluví tam tímto způsobem. Mluví dvojím jazykem, toto je jazyk, který je...

Host (Tomáš Jelínek): K tomu se zcela ohražuji tedy...

Host (Leo Pavlát): Toto je, je možno se podívat do zápisů ze správní rady, je možno se podívat na smlouvy, které pan Jelínek podepsal.

Hana Hikelová: Nicméně, aby byly ty vaše postoje jasné, pane Pavláte, vy jste pro to, aby Židovská obec investovala více peněz na tu péči pro přeživší, ať nezůstaneme pouze u debaty kvůli Židovskému muzeu.

Host (Leo Pavlát): Samozřejmě, já chci říct, ano, to chci říct. Je velice, velice zlé, jestliže se tvrdí, a pan Jelínek to přímo napsal i v dopise před shromážděním členů 7. listopadu, že Platforma se nechce postarat o přeživší, že Platforma chce ...

Hana Hikelová: A kde by se tedy měly vzít ty peníze například na tu výstavbu Hagyboru...

Host (Leo Pavlát): Já si myslím, že jednak, já si myslím, že velké rezervy jsou v hospodaření Židovské obce v Praze prostřednictvím toho projektu Péče o židovské kulturní dědictví. Židovská obec v Praze bude moct realizovat určité projekty vlastní, a tím ušetří současně na tu sociální činnost, čili já si myslím, že v tomto problém není, ale Židovské muzeum v Praze, znova říkám, je vázáno svými stanovami, to nemohu já změnit a není pravda, že by Platforma byla proti tomu projektu. Já ještě jenom k tomu dodám, ten projekt je politicky nebo v rámci Židovské obce nesmírně tedy zneužit, protože je třeba vidět, že jde o 68 míst, to bude zpřístupněno nebo zprovozněno, pokud všechno dobře půjde, a to bychom si všichni přáli, v roce zřejmě spíš 2008, než v roce 2007.

Host (Tomáš Jelínek): 2007.

Host (Leo Pavlát): Má to podle reálných, podle smluv ...

Hana Hikelová: Prosím vás, teď už velmi stručně, ať pan Jelínek ještě může reagovat, protože na tomto bodu se evidentně neshodujete.

Host (Leo Pavlát): Čili de facto se znásobí, čili de facto zdvojnásobí se počet míst, bude místo pro 96 klientů, což si samozřejmě nejen zaslouží, je to skutečně nezbytné na těchto projektech se podílet a pokud se toho zneužívá proti Platformě, tak to považuji za nesmírně zlé.

Host (Tomáš Jelínek): Správní rada, tady to, co říkal pan doktor Pavlát, správní rada Židovského muzea si vždycky mohla odsouhlasit, kam bude použit zisk. A buď se rozhodla, že ho použije na navýšení jaksi kvalitnějších počítačů v muzeu nebo ho mohla někomu věnovat a mohla, Židovské muzeum mohlo i podle těch minulých stanov, podporovat Židovské obce v České republice a Židovská obec v Praze je poměrně samostatná, ale ty ostatní Židovské obce většinou, těm se nedostávají základní finance na památky. Až v letošním roce ve správní radě, kde zasedal již nový zástupce za Židovskou obec v Praze, kde tam byla paní Havlásková a já, došlo ke schválení poprvé daru na mimopražské obce.

Host (Leo Pavlát): Ale toto je nesmírně zlé. To byl návrh, který jsem vznesl ještě před tím, než pan Jelínek s paní Pavláskovou do správní rady přišli, byl to návrh bývalé správní rady, čili tady se chlubí pan Jelínek zcela cizím peřím. Pan Jelínek ví, že z nájemného, které platí Židovské muzeum Pražské obci, Židovská obec, když už jsme tedy u té péče o lidi, pokryje veškeré sociální, vzdělávací a kulturní činnosti, které vůbec dělá.

Hana Hikelová: Nicméně péči o ty přeživší holocaustu evidentně stále pokrýt nemůže, protože ty peníze zajištěny v tom potřebném množství nejsou. Na tomto tématu se shodujete, nicméně, kde ty peníze vzít, na tom se asi zde ve studiu neshodnete. Já děkuji mým dnešním hostům, kterými byli předseda obce Tomáš Jelínek, zástupce za Koalici za demokratickou obec a ředitel Židovského muzea Leo Pavlát. Děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Leo Pavlát): Děkujeme.

Investice slovenských finančních skupin v Česku

Hana Hikelová: V posledních dvou letech viditelně stoupají investice slovenských finančních skupin v Česku. Tento týden například investiční skupina Penta koupila Fortunu, tuzemskou druhou nejúspěšnější sázkovou kancelář. Cenu obě strany tají, ale už dříve se spekulovalo o tom, že se pohybuje kolem 100 milionu dolarů, tedy přes dvě miliardy korun. Jak shrnuje Štěpánka Čechová, nejde o jedinou vysokou investici slovenských společností.

Štěpánka Čechová: Penta už letos v únoru vstoupila do Severomoravských vodovodů a kanalizací, kde teď vlastní více, než 90 procent akcií. Penta sama nebo prostřednictvím dceřiných firem od roku 2002 kontroluje také Léčebné lázně Jáchymov a o rok později získala podíl v Adamovských strojírnách. Usilovala o menšinový státní podíl v OKD, za který nabízela 4 miliardy korun, zde ale úspěšná nebyla. Další silná finanční skupina G+T ovládá malou pražskou GT banku. O bankovní licenci usiluje i třetí slovenský investor, skupina Slávia Cupital. G+T jinak spravuje v České republice 8 průmyslových podniků, například Kablo Elektro v ČKD Blansko strojírny a s dalšími partnery i PVT. Letos v létě skupina G+T koupila fotbalovou pražskou Spartu.

Hana Hikelová: Do Bratislavy teď zdravím ekonomického analytika Vladimíra Bačišena, hezký podvečer.

Host (Vladimír Bačišen): Dobrý podvečer.

Hana Hikelová: Investiční společnost Penta tento týden koupila sázkovou kancelář Fortuna. Proč má zájem právě o investice tohoto typu?

Host (Vladimír Bačišen): Každou investici je třeba posuzovat z hlediska tří charakteristik. První jsou výnosy, anebo řečené zisky, druhou charakteristikou je riziko určité míry zisky a posledním prvkem je likvidita, teda schopnost kdykoliv objekt investování proměnit na peníze. Může jít o finanční aktiva a to jsou cenné papíry nebo nefinanční aktiva. Pro skupinu Penta nebo pro toho, kdo si koupí sázkovou kancelář Fortuna v její měně je jasné, jaké jsou výnosy, rizika a likvidita této investice. Je to pro něho výhodné, a proto se rozhodl tento podnik koupit.

Hana Hikelová: Penta není jedinou finanční skupinou, která investuje v Česku. Už jsme zmiňovali, že nedávno G+T koupila pražskou Spartu, Penta ovládá například Adamovské strojírny, vstoupila do Severomoravských vodovodů a kanalizací a podobně. Proč mají tyto slovenské finanční skupiny takový zájem o investice právě u nás v Česku?

Host (Vladimír Bačišen): Finanční skupiny nemají žádný jiný zájem, než je zisk. Snaží se co nejlaciněji koupit a potom co nejdráže prodat. To je obyčejný postup investičního bankovnictví. Aby dosahovaly tyto cíle, jsou schopny dohodnout se s těmi, se kterými je třeba se dohodnout. Trh na Slovensku se velmi podobá trhu v České republice, oba trhy umožňují zisky, protože se na nich dají koupit právě podhodnocené firmy, anebo firmy, které mají pozitivní vyhlídky. Tyto skupiny jsou schopné například koupit i nemocné podniky, ozdravit je a se ziskem prodat.

Hana Hikelová: Penta byla založena v roce 1992 a odhaduje se, že hodnota firem, které ovládá, je asi 10 miliard českých korun. Na čem ale tato společnost lidově řečeno zbohatla?

Host (Vladimír Bačišen): Dovolte, abych vás trochu poopravil. Společnost s ručením omezením Penta Broker vznikla v roce 1994. Přesně to bylo 31. srpna. Společnost Penta Holding Limited vznikla až v roce 1998. Firma Penta Holding Limited vydělala na tom, že získala kontrolu nad největším investičním fondem, který byl založený pro první vlnu kuponové privatizace Všeobecnou úvěrovou bankou. Byl to VUB kupon. Tato informace je i na oficiální stránce Penta Holding Limited na internetu. Byl to největší fond v Československu. Když se prodával, banku řídil pozdější poslanec za HZDS Jan Gabriel. Kontrola nad dnes už bývalým fondem umožnila obchody s akciemi portfolia. Rozdíl mezi nákupem a prodejem se protavil do zisku. Myslím si, že na rozprodeji celé mateřské společnosti VUB Invest Holding vydělaly fyzické a právnické osoby, které byly blízké tomuto obchodu od dvou do dvou a půl miliard korun. Na samotném fondu se vydělalo asi 1,8 miliardy korun.

Hana Hikelová: Jak G+T, tak Penta se netají tím, že chtějí získat některý ze státních podílů v českých firmách. Dá se odhadnout, do kterých oblastí budou chtít tyto společnosti na českém trhu investovat? Mluví se třeba o České správě letišť a podobně.

Host (Vladimír Bačišen): Nedá se to odhadnout. Samozřejmě takovým základním přístupem bude to, aby lacino koupily a později dráž prodaly. Tedy všechno závisí na tom, jaká bude jejich konkurence a kolik v které soutěži budou hráči.

Hana Hikelová: To znamená ta jejich strategie, že by teď se například rozhodly pro dlouhodobější investování, se podle vás nezměnila? Stále platí to, že jsou to ty krátkodobé, maximálně střednědobé investice?

Host (Vladimír Bačišen): Jsou to střednědobé investice finančního charakteru. To nejsou klasičtí průmysloví investoři.

Hana Hikelová: Říká ekonomický analytik Vladimír Bačišen. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vladimír Bačišen): Na slyšenou.

Problémy pražské Slávie

Hana Hikelová: A další téma tohoto týdne. Horké chvíle prožívala fotbalová Slávia a na dálku i její fanoušci. Kvůli finančním potížím totiž hrozilo, že z jednoho z nejslavnějších českých fotbalových klubů odejdou hráči. Slávia jim dlužila peníze už několik měsíců a fotbalisté hrozili výpověďmi. Včera prý dostali zaplaceno, ale ani tak není finanční krize zažehnána. I to nám teď připomene redaktor Miroslav Bureš.

Miroslav Bureš: V roce 1996 titul Mistra ligy a semifinále Poháru UEFA. Od té doby jen problémy, to je fotbalová Slávia. Tenkrát po slavné a veleúspěšné sezóně vyděl klub obrovské peníze. Odchody Pohorského, Šmitzera, Suchopárka, Bejbla a dalších hráčů do zahraničí přinesly do slávistické pokladny víc peněz, než vydělá třeba Sparta v Lize mistrů, ale kam se ztratily, to do dneška nikdo neřekl. Zato věty o tom, že za katastrofální situaci klubu může neschopnost týmu probojovat se právě do Ligy mistrů a tam vydělávat miliony se staly v posledních letech evergreenem. Teď už ale neobstojí. Už v loňské sezóně, konkrétně na jaře letošního roku, prosakovaly ze slávistického tábora informace o velkých finančních problémech. Před startem letošní sezóny na konci července je Slávisté oficiálně přiznali. Třeba trenér mužstva Josef Capár.

Host (Josef Caplár): Slávie určitě není v situaci, kdy je všechno v pohodě, všechno funguje. Ono se to projevilo vlastně na těch odchodech a příchodech hráčů, takže já si myslím, že situace je vážná.

Miroslav Bureš: Kapitán mužstva Radek Bejbl byl před necelými 5 měsíci docela optimistou.

Host (Radek Bejbl): Slávia určité problémy má, ale ví o nich a má snahu je řešit. Klub nám dlužil za konec loňský sezóny asi dva měsíční platy, o tom problému jsme hovořili a bylo navrhnuto řešení a to řešení už se i v měsíci červenci realizovalo, takže větší část těch dluhů byla uhrazená a ta menší část bude uhrazena teď v měsíci srpnu.

Miroslav Bureš: Ale nebyla. Naopak, dluhy se nabalovaly. Majoritní vlastník klubu, britská společnost Eanig se o klub nestará, její hospodaření je neprůhledné, jediný, s kým komunikuje, je ředitel Leška. Slávia nemá vlastní stadion, hraje na pronajatém Strahově. V Edenu začal s výstavbou nového stánku, který měl být původně hotový v říjnu 2005. Zůstalo ale pouze u demoličních prací, na další už nemají červenobílý peníze. Klub sice během rozjeté sezony kádr doplnil o Zbončáka a Vlčka, kteří přišli skoro zadarmo z Dynama Moskva a závěr podzimu zvládl výborně. Teď je v tabulce dva body od druhého místa a předkola Ligy mistrů. Ale hráči po posledním zápase už nehodlali čekat a přestali věřit slibům vedení. Dejte nám peníze nebo odcházíme, dali mu najevo písemně. A konečně se začaly věci hýbat. Vedení se vydalo do Londýna, kde zřejmě přesvědčilo Eanig, aby dluhy doplatil. A včera už prý hráčům peníze z účtu Eanigu odešly.

Host (Miroslav Holeňák): Musím samozřejmě zavolat do banky nebo zjistit to nějakým způsobem, ale myslím si, že už jsme prostě takhle dohodli, tak já věřím, že to bude platit a že prostě ty podmínky budou splněny a že tím pádem bude situace vyřešená aspoň takhle.

Miroslav Bureš: Potvrdil včera do telefonu Radiožurnálu obránce Miroslav Holeňák. Zdaleka ale vyhráno není. Je to jenom první krok, říká trenér Josef Caplár.

Host (Josef Caplár): Z dlouhodobého pohledu samozřejmě nikdo si nepřeje, ani Slávia, ani hráči, ani já, aby se podobný problémy opakovaly. Ti hráči, kteří do Slávie přišli, tak přišli hrát o Ligu mistrů, hrát Pohár UEFA, hrát o titul a z tohoto pohledu jako i ty hráče zajímá samozřejmě ta věc krátkodobá, ale jednoznačně i věc dlouhodobá. Dlouhodobá strategie, dlouhodobá filosofie, dlouhodobý podmínky.

Miroslav Bureš: A nejde jenom o platy hráčů. V pondělí musí Slávia zaplatit další dluh, 6 milionů korun Liberci za přestup Kolouška a najít finanční zdroje pro další fungování. Všichni Slávisté vzhlížejí k tomu, že Eanig konečně klub prodá.

Host (Josef Caplár): Samozřejmě držím palce a přeju si, aby strategickej partner do klubu vstoupil nebo aby se třeba změnila pozice nebo chuť majoritního vlastně vlastníka klubu Slávie Praha firmy Eanig.

Miroslav Bureš: Přeje si trenér Caplár. Zájemci na koupi Slávie prý existují a varianty jsou prý pro Brity z Eanigu zajímavé. I tiskový mluvčí klubu Alexandr Kliment ujišťuje, že se slávistické ledy pohnuly.

Host (Alexandr Kliment): Samozřejmě hledáme strategického partnera i s ohledem na výstavbu nového stadionu, nicméně naše závazky musíme řešit nyní, nečekat jenom na vstup strategického partnera. Pracujeme samozřejmě na řešení i ve spolupráci s naším majoritním akcionářem, společností Eanig.

Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek Miroslava Bureše. Ve studiu je teď se mnou Pavel Procházka, zástupce šéfredaktora deníku Sport. Hezký den.

Host (Pavel Procházka): Dobrý den.

Hana Hikelová: Dá se věřit tomu, že Slávia a její majitel, britská společnost Eanig jednají v Londýně o prodeji klubu?

Host (Pavel Procházka): Těžko říci, jestli v Londýně proskočily nějaké informace, že minulý týden od čtvrtka do soboty měli jednat s jakousi nejmenovanou americkou společností, která má zájem o vstup do Slávie. Dále se hovoří, že naopak v Česku jednají dvě skupiny o vstup do Slávie, ale konkrétní jména zatím nepadla a vše se děje v nejvyšším utajení.

Hana Hikelová: Kdo by mohl mít o klub, sice s bohatou tradicí, ale s prázdnou pokladnou, dluhy a bez stadionu vlastně zájem?

Host (Pavel Procházka): Hovoří se o finančních skupinách, padla jména jako Penta, PPF, který ale ovšem už v první polovině 90. letech ve Slávii byl. Hovoří se o bankovním domu nespecifikovaném, nějakém německo rakouském bankovním domu, o stavebních společnostech, protože je známo, že ten nový majitel se má zavázat k výstavbě nového stadionu v Edenu. Tak to je logická úvaha, ale žádná jména konkrétní nebyla potvrzená.

Hana Hikelová: Slávia nemá mnoho času, protože už v pondělí musí zaplatit dluh 6 milionů korun Liberci, aby se nedostal do podobných potíží, jako Bohemians ve druhé lize. Nedá se tedy ani zdaleka tvrdit, že by byla z nejhoršího venku, byť své hráče aspoň prozatím prý uklidnila.

Host (Pavel Procházka): Ano, ta částka, která do Slávie údajně měla přijít, by mělo být nějakých 30, 35 milionů korun, které slíbili britští majitelé během říjnové návštěvy Prahy a ty peníze přišly zpožděně a nyní tedy byli uspokojeni hráči a měl by být uspokojen i Liberec. Ale to je...

Hana Hikelová: To znamená dočasné řešení.

Host (Pavel Procházka): Ano, to je jenom zalepení jedné díry, ale dále se musí situace řešit systematicky.

Hana Hikelová: A to znamená, že z těch peněz dostane i Liberec 6 milionů v pondělí, takže tam by neměl být problém podle těch informací, které jsou.

Host (Pavel Procházka): Těžko říci, ale myslím si, že ano.

Hana Hikelová: Drtivá většina Slávistů si přeje nejen změnu majitele, ale také odchod generálního ředitele Lešky. Je podle vás skutečně on tím hlavním viníkem současné slávistické situace a je vůbec možné, aby se při té případné změně majitele ve vrcholné klubové funkci udržel?

Host (Pavel Procházka): Zjednodušeně řečeno, fanoušci si myslí, že za všechno může inženýr Leška a při každém utkání volají Leška ven, ale to by bylo příliš zjednodušující tvrzení. Faktem je, že pan Leška nejspíš udělal některé chyby, on je asi sám nezastírá, ale celý problém Slávie na rozdíl od Sparty je v tom, že ani jednou ze čtyř pokusů nepostoupila do Ligy mistrů. Jenom start je 100, 120 milionů korun, a to je ten rozdíl mezi Slávií a Spartou. Letos Slávia nepostoupila ani do Poháru UEFA, jeden, dva zápasy s atraktivními soupeři by přinesly 20, možná 30 milionů korun a hráči by nemuseli hrozit výpověďmi. To si myslím, že je zásadní problém Slávie a rozdíl mezi Spartou. Že Sparta šestkrát hrála Ligu mistrů a přišla si na velké peníze. A díky tomu i prodávala hráče, protože ti hráči se zhodnocovali v té Lize mistrů.

Hana Hikelová: On je to evidentně i důvod pro ty investory, proto možná ta jednání jsou dlouhá a jsou velmi nepřehledná. Nikdo přesně nevíme, kdo do Slávie vlastně investovat chce. V současné situaci při finančních možnostech českého fotbalu je skutečně Liga mistrů tou jedinou finanční záchranou pro ty kluby nebo tím největším lákadlem, které vůbec investora může přivést?

Host (Pavel Procházka): V podstatě ano. Kluby žijí z Ligy mistrů a z prodeje hráčů, reprezentantů především a ono to s tím souvisí, protože v té Lize mistrů se na tom mezinárodním poli zhodnocují a ukazují manažerům velkých klubů. Pokud nebudou startovat české kluby v Lize mistrů, tak český fotbal půjde dolů.

Hana Hikelová: Říká Pavel Procházka, zástupce šéfredaktora deníku Sport. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Pavel Procházka): Děkuji.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: A ještě jednou Slávie. Dluhy fotbalové Slávie vůči hráčům přiměly Jana Pokorného, aby se v dnešním fejetonu nakonec ohlédl za českomoravským fotbalovým rokem 2004.

Jan Pokorný: "Když někomu dluží zaměstnavatel peníze, je to vždycky mrzuté. Navíc ještě před Vánocemi. I fotbalisté chtějí svým bližním koupit dárky. Člověk, který nedostává za práci mzdu, má většinou dvě možnosti. Najít si místo ve slušnější firmě, anebo majiteli pohrozit výpovědí. Slávističtí fotbalisté zkusili to druhé. Projevili věru soudržnost hodnou Klapzubovy jedenáctky a přinutili majitele pustit chlup.

Tenhle anglický vlastník se o pražský klub stejně moc nestará. Slávia nemá svůj stadion, na Strahov, kde hraje domácí zápasy, chodí pár lidí a tak proč najednou přišla záplata na sešívaný dres? Ono to má svoji logiku. Fotbalová Slávia je údajně na prodej a bylo by asi pošetilé ji nabízet bez hráčů a bez stadionu. A tak hrozba hromadnou výpovědí zabrala. Aspoň na čas. Do pondělí má Slávia ještě doplatit Liberci 6 milionů na přestup Václava Kolouška a fotbalová soutěž a její finanční doprovodní program nám na čas zimní přestávky zmizí z očí. Problémy Slávie s penězi jakoby by byly logickým završením fotbalového roku.

Dovolte stručnou bilanci. Mnozí se ještě při pohledu na vánočního kapra budeme vztekat nad korupční aférou. Sparta se rozloučila s pohárovou soutěží bídně a jen díky tradiční francouzské galantnosti prohrála ve středu v Lyonu jenom pět nula. A k tomu ta Slávia. Konec špatný, všechno špatné, chtělo by se říct."

Hana Hikelová: A tak posmutnělý fotbalový fanda Jan Pokorný sedí u mikrofonu, čte fejeton a říká si, že ten fotbalový rok za moc nestál.

Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v 50. týdnu tohoto roku.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.