Praha má potenciál, nepotřebuje stavět na zelené louce, říká architekt Roman Koucký

Most je syntéza myšlení dané doby. I to v rozhovoru s Lucií Výbornou říká architekt, urbanista a pedagog Roman Koucký. „Most je čistá architektura, nemůžete na něm švindlovat,” vysvětluje.

Trojský most, jedna z nejvýznamnějších staveb, kterou má na kontě, mu prý vzal deset let života. „Když se to ale nakonec podaří, zadostiučinění a radost jsou velké,” neskrývá a připomíná další ze svých významných mostů - Mariánský most, který je dnes symbolem Ústeckého kraje.

Architekt, který projektuje most, přitom musí brát v potaz mnoho věcí. V neposlední řadě i to, jak budou čtvrti, které spojuje, vypadat v budoucnosti. „Trojský most například počítá s tím, že Holešovice budou centrem Prahy pro jedenadvacáté století,” popisuje.

Obecně podle něj platí, že životnost mostu je průměrně sto let. Jak ale ukázal nedávný případ Trojské lávky, most může spadnout i bez zásahu vyšší moci mnohem dřív. „Může jít o chybu materiálu, návrhu nebo údržby,” vypočítává Roman Koucký. „Vyšetřování přitom vždy trvá velmi dlouho.”

Metropolitní plán? Ten není těžké vytvořit, ale vyjednat

Roman Koucký je dnes jedním z těch, kdo pracují na metropolitním plánu Prahy. A jak říká, není ani tak těžké ho vytvořit, jako spíš najít shodu mezi ministerstvem, městem a jednotlivými zájmovými skupinami.

Podle nového metropolitního plánu není třeba na devadesáti procentech Prahy dělat žádné větší změny. A zbývajících deset procent? „Je notoricky známou věcí, že by se města neměla rozšiřovat do šířky, Praha přitom má neuvěřitelný potenciál uvnitř sebe sama, a to v blízkosti samotného centra. Praha nepotřebuje stavět nic na zelené louce,” říká Koucký.

autoři: lvb , als
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová