Povodeň v roce 2002 zasáhla v Ústeckém kraji 79 obcí

Povodňová vlna se valila od Prahy a podle propočtů odborníků měla řeka Labe kulminovat na neuvěřitelné výšce hladiny. "Přesně třináctého, v pondělí to bylo, a ředitel povodí inženýr Zídek nám na zasedání krizového štábu řekl, že jak tak počítal, že ve čtvrtek ráno v šest budeme mít dvanáct metrů v Labi. Všichni jsme se usmívali," vzpomíná Venuše Kindlová, v srpnu 2002 tajemnice bezpečnostní rady Ústeckého kraje.

A bylo to tak. 16. srpna kulminovala řeka v Ústí nad Labem na zhruba jedenácti metrech a pětaosmdesáti centimetrech. Situace v obcích zasažených povodněmi byla doslova zoufalá. Lidé, kteří vedle své říčky nebo řeky žili desítky let, nebyli na tak vysokou vodu připraveni. "Lidi máme evakuované v základní škole, projíždějí policejní hlídky a hlídají vyklizené domy," znělo během povodní z rozhlasu.

Na pomoc se do kraje sjížděli jak odborníci, tak dobrovolníci. "Ráno k nám přijede 67 hasičů z Ostravy, přijedou i další z Hradce Králové a Pardubic. Je připraveno, že budou zasahovat i hasiči z regionu, z Teplic, Loun, Mostu a Chomutova," potvrzoval Ústecký kraj.

Každá podobná katastrofa má své příběhy. Média informují o lidech, kterým voda vzala všechno, a jejich trápení můžeme vídat v přímém přenosu. My se ale podíváme na místo, kam kamery a mikrofony moc často nepřijdou, do zázemí krizového štábu. Na Krajském úřadu Ústeckého kraje mu šéfuje Venuše Kindlová, o které už byla řeč. V té době byla na oddělení sama a na starosti měla nejen hladký chod krizového štábu, ale také humanitární pomoc zatopeným obcím. Na dobu, kdy téměř čtrnáct dní neopustila budovu krajského úřadu, vzpomíná jako na školu, která se vyplatila.

"Já jsem tam skoro čtrnáct dní dnes a denně přespávala. Vzhledem k tomu, že ta situace - nedá se říct, že by nás zaskočila, ale nebyli jsme na ni připraveni - tak jsem spala vyloženě na zemi. Měla jsem spacák, polštář a dcera mi nosila z domu čisté prádlo. Dá se říct, že na základě toho jsme se poučili. Nyní máme oddělení, kde pracuje tým čtyř lidí, kteří vše zabezpečují. Pokud bych to mohla porovnat, loňské povodně už nás nezaskočily. Máme udělané nové krizové pracoviště s dispečinkem, kde mohou působit všichni zaměstnanci, kteří se podílejí na jeho práci, tedy odbor dopravy, životního prostředí. Je tam k dispozici celý servis, který nám tehdy chyběl," říká Kindlová.

Rozvodněná řeka v Ústí nad Labem|foto: Jan Pácha

Povodeň nepřinesla jenom zkázu. Většina z nás, kdo jsme ji zažili, vzpomíná také na pomoc lidí, na to, jak se v krizových chvílích prověřují nejen pracovní, ale také mezilidské vztahy. A jedním ze symbolů srpnových povodní byla, jak vzpomíná Venuše Kindlová, také obrovská vlna solidarity: "Možná by bylo dobře se zmínit a ještě dodatečně poděkovat všem těm obcím, malým obcím, které nás kontaktovaly a nabízely pomoc vesnicím podobné velikosti. Starostové říkali - složili jsme se na ně, přijedeme, pomůžeme uklízet. To nebyli jednotlivci, byly jich desítky. Opravdu, ta solidarita byla úžasná."

Podle Venuše Kindlové už jsou technicky i personálně na případné další povodně na Krajském úřadu Ústeckého kraje lépe vybaveni než před pěti lety. Nezbývá než si přát, aby se na krizové telefony co nejdéle prášilo. Vody už bylo dost.