Povídání s hudebníkem Lubošem Pospíšilem

Host (Luboš Pospíšil): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký dobrý den. Luboš Pospíšil se narodil šestého září v Jeseníku. Na Lidové škole umění v Přerově studoval hru na akordeon, na klavír a krátce taky zpěv. Vystudoval matematiku a zeměpis na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Nastoupil jako pedagog do učebního závodu na Zeleném pruhu v Praze. Už od poloviny sedmdesátých let byl člen skupiny CK Vokál. V Semaforu vystupoval v Kytici, od roku 1982 hrál z vlastní skupinou 5 P. Můžeme připomenout alba jako Tenhle vítr jsem měl rád, Nestřílejte na milence nebo Můžem si za to oba. Zatím poslední deska z minulého roku se jmenuje Hazardní slavnost. Luboš Pospíšil má dvě děti a je potřetí ženatý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Večer dáváte kompilaci největších hitů za dvacet let. Bylo těžké vybrat? Jaké bylo kritérium?

Host (Luboš Pospíšil): No, můj výběr byl v podstatě jasný, ale samozřejmě člověk musí respektovat taky firmu, která tu desku vydává. Takže tam ten výběr je trošku jiný. Jistěže ta zkušenost, dejme tomu komerční,je trošku jiná, ale v podstatě ta neshoda byla zásadně jenom ve třech písních, jinak jsme se vlastně na sedmnácti shodli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to dvacet písniček za dvacet let. Není to tak, že by každá píseň reprezentovala, jeden rok?

Host (Luboš Pospíšil): No, tak to ne. Jsou období, kdy se toho dělalo hodně, potom volné roky. Takže to takhle nejde, ale ono asi je to tak, že člověk každý rok vytvoří určité množství písní, ale nemá vždycky to štěstí, že je může natočit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaké to je vlastně bilancovat kariéru po dvaceti letech? Budí to ve vás nějakou nostalgii?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem nikdy bilancovat nechtěl, protože jsem vždycky říkal: Ten, kdo moc bilancuje, tak ten brzo skončí. Ale myslím, že už je těch roků tolik, že už je to potřeba udělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste mluvil o těch hluchých letech, jaké období považujete za nejšťastnější? Asi když jste připravoval tu kompilaci, tak vás to přinutilo zavzpomínat.

Host (Luboš Pospíšil): Určitě bylo velmi šťastné období ta polovina osmdesátých let, kdy bylo po první desce Tenhle vítr jsem měl rád a chystala se deska druhá Nestřílejte na milence. Tam to bylo myslím že autorsky šťastné, protože tam došlo poprvé k velmi silné spolupráci s Pavlem Šrotem a té spolupráce se držím do dneška.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste v roce 1991 koncertoval ve Španělsku. Prozradil jste nám, že se chystáte do Vídně. V příštím roce dokonce za velkou louží až do Chicaga. Vaše muzika je dost originální a je hodně postavená na textech, a jak už jste se zmínil Pavla Šruta, většinou také. Jak vaše písničky přijímají lidé za hranicemi? Jaké je tam publikum? Kdo chodí na Luboše Pospíšila?

Host (Luboš Pospíšil): Já nejsem z těch, kteří by až tak masivně vyjížděli za hranice, ale ten koncert je ve Španělsku. Tam se mě líbily nejvíce koncerty na univerzitě pro študáky. Původně jsem si myslel, že ta jazyková bariéra je naprosto zásadní, že to je nepřenosné textově a hudebně, těžko sdělné, ale ono se ukázalo, že to až tak není, protože já jsem absolvoval jakýsi intenzivní kurs španělštiny. Před tím jsem o tom neměl ponětí. No a několik písní jsem zpíval španělsky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte to takhle s tou Vídní a s tím Chicagem?

Host (Luboš Pospíšil): Tak ve Španělsku nemáme ty krajanský komunity, že jinak se to nechá vyřešit. Ale oni tomu docela rozuměli v tom Španělsku, takže ta zkušenost byla příjemná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda připomněla textaře Pavla Šruta. Je pravda, že by se dal považovat za vašeho dvorního textaře, ale ne jenom on se objevuje třeba na tom výběru, o kterém jsme mluvili. Je tam třeba Ota Petřina a určitě další textaři. Podle čeho vlastně si vybíráte spolupracovníky, jak to vzniká?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem kdysi říkal, že chci dělat s lidmi, které dlouhodobě znám, protože nechci zažívat různá krátkodobá překvapení, jako negativní překvapení, takže u těch textů to platí ještě snad víc než u muziky.Takže s Pavlem Šrutem, to už jsem asi říkal několikrát, se znám asi dvacet pět let a k té intenzivní spolupráci, jak jsem před chvíli říkal, došlo před těmi dvaceti lety, takže neustále o sobě víme a neustále si povídáme, takže s toho vznikají nějaké nápady. Samozřejmě témata jsou jeho a jinak se bavíme o tom dál ještě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Podobný vztah máte třeba s Bohumilem Zatloukalem? Ten zase píše muziku a on sám je vlastně hraje celých dvacet let.

Host (Luboš Pospíšil): Kromě přestávky, kdy fungovala kapela Biograf, což byli nějaké tři roky, tak vlastně je se mnou pořád. A on je parádně ještě členem kapely Hudba Praha, že, Jasná páka a to je všechno jedna parta, to jsou všechno kamarádi. V tomhle tom kamarádském okruhu se to nějak odvíjí, ale s tím Bohoušem, tam je dobrá věc v tom, že on je nejenom jako dobrý instrumentalista, ale jak už tady bylo řečeno, je autor. Taky jsem už někde říkal, že je zbytečně opomíjený autor a mě prostě jeho způsob práce o jeho přemýšlení vyhovuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě mě povězte , jak písničky vznikají? Nejdřív je to text od Pavla Šruta nebo Bohumila Zatloukala a potom teprve přijde muzika od vás a nebo nejdřív vy máte melodii a Pavel Šrut nebo Bohumil Zatloukal přijdou s textem?

Host (Luboš Pospíšil): No je taková obecná zvyklost, že se dělá napřed muzika, která se o textuje, že jo. Ale zase v případě, když se ty lidi znají dobře a vědí o sobě, tak ten směr není důležitý. Co je první? Ono se to potká tak i tak. Jestliže, jak říkám, se lidi znají, tak může být první text a je to to samé. Jako by byla první muzika.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste zkomponoval hru se zpěvy Anděla a Piráti. Ta se hrála ve Zlíně, v Chebu, v Liberci teď je móda muzikálu. Nechcete se ještě do něčeho podobného pustit?

Host (Luboš Pospíšil): Tenhle ten kousek Anděla a Piráti, tak to opravdu byla taková ta spíš klasická hra se zpěvy. Nebyl to až tak muzikál. Já jsem jako interpret dostal několik nabídek, abych vystupoval v muzikálech a já jsem je odmítl. Mě se prostě takový český muzikálový boom nelíbí. Já jsem to říkal mockrát ,že je těch důvodů víc. Myslím si, že takové to proklamované, že tam dostávají šanci mladí lidé, že to je falešné, takže já se toho tedy neúčastním.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč je to falešné?

Host (Luboš Pospíšil): No protože oni tam potřebují to křoví. Od těch mladých je lepší než od starých, že jo? Ale ty hlavní role mají ty stejně osvědčení lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hru se zpěvy jste právě napsal spolu s Bohumilem Zatloukalem a Pavlem Šrutem, které jsme tady jmenovali. My si za chviličku pustíme písničku, kterou složili právě tito dva. Jmenuje se Píši vám Karino. Z jakého to je roku vlastně?

Host (Luboš Pospíšil): Tahle písnička vznikla asi v roce 1983. My jsme ji nahráli na desku v roce 1986 na Nestřílejte na milence. Takže takhle je to známé téma. Ortenovo téma, dopis, báseň Píši vám Karino.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste ještě před tou písničkou mluvil o Jiřím Ortenovi, ale nakonec v téhle verzi písničky, kterou jsme právě doposlechli, jsme vůbec jméno Jiří Orten nezaslechli.

Host (Luboš Pospíšil): V původní verzi toho dle textu samozřejmě to jméno bylo. Tam bylo píši vám Karino a končilo vašeho oblíbeného Ortena. No a protože za komunistického režimu někteří básníci byli zakázáni nebo byli nedoporučeni, což byl případ i Pavla Šruta, že jo, takže ta jména se nesměla objevovat mediálně, takže došlo k téhle změně na ostrou žádost textové komise.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik takových ostrých žádostí bylo? Do jaké míry vám v té době zasahovali do textu?

Host (Luboš Pospíšil): Já si myslím,že takhle. Těch zásluh bylo hodně jo. Ale já si myslím, že Pavel Šrot se s tím uměl tak senzačně vypořádat, že kolikrát došlo k tomu, že tam dostal po změně nebo po určité korekci významově věc, která byla podstatnější, než která tam byla původně. Akorát, že jí nepoznali. Myslím, že se s tím nechalo žít.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ona Karina,, které zpíváte v písničce, byla skutečná žijící osoba?

Host (Luboš Pospíšil): Údajně ano. Byla to žena, která se intenzivně věnovala básníkům nejenom ohledně konzumace alkoholu, ale i jinak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proto se do ní i zamiloval nejenom asi Jiří Orten. Zřejmě.

Host (Luboš Pospíšil): Nejenom on.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme na chvilku o trošku dál od muziky. Vy jste nějaký čas pracoval v kreativním týmu reklamní agentury. Jaká to byla zkušenost?

Host (Luboš Pospíšil): Dobrá. Kolikrát se říká, že reklama není až tak nic příjemného.

Moderátor (Vladimír Kroc): Není to umělecká disciplína.

Host (Luboš Pospíšil): Dejme tomu, no. Je to zkušenost dobrá. Člověk se tam naučí pohotovosti přemýšlení trochu jiného typu, ale protože já si ke svým věcem texty sám nepíši, tak se tam můžou částečně realizovat i tímhle směrem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč si vlastně ke svým věcem texty sám nepíšete?

Host (Luboš Pospíšil): No. Já jsem pár textů napsal, ale ne mě. Protože já mám to štěstí, že mám třeba Pavla Šruta a v současné době mě textuje třeba Jan Kašpar. Napsal jsem několik textů Franty Staračinského, dřív psal Ladislav Kantor, takže to jsou autoři, se kterými já se nemíním poměřovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě mi řekněte, jakéže to prostředí vlastně reklamní agentury? Vy jako nezávislý umělec a muzikant, já myslím, že musíte plnit určité termíny. Jak jste se s tím vypořádal? Jak jste to zvládal?

Host (Luboš Pospíšil): Já tam nejsem zaměstnaný. Čili to je externí spolupráce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže to pořád pokračuje?

Host (Luboš Pospíšil): Je to extremní spolupráce podstatě volnějšího typu, takže já nemám termíny, ty šibeniční, ty děsivé ze dne na den. Tak to ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): V encyklopedii Kdo je kdo uvádíte v kolonce společensko-politické aktivity, že jste byl dva roky od 1995 členem ODS. Pak tam píšete, dezorientováno. To stále platí?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem byl asi ještě kratší dobu ve skutečnosti členem ODS a to jsem byl členem regionálního v Kutné Hoře. V podstatě jsem chtěl pomoc přátelům, který tam šli do nějakých komunálních voleb. Potom jsem zjistil, že ta moje práce tam není důležitá, tak jsem zase odešel. A ta dezorientace platí do dneška, protože ta politická scéna, když to budu brát nějak vážně, tak je roztříštěná a není to ono.

Moderátor (Vladimír Kroc): A tahle strana byla jediná, kde jste byl členem?

Host (Luboš Pospíšil): To byla jediná. V žádné jsem nebyl ani před rokem 1989, je jediná do dneška a myslím, že do žádné už nepůjdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vaše angažovanost se asi nabírá jiným směrem, než do politiky.

Host (Luboš Pospíšil): Ale zase můžu říct, že v podstatě jsem příznivcem mladé zůstal.

Moderátor (Naděžda Halová): Záliby: horské kolo, plavání a houby. Tak to jste si letos musel docela užít? Nebo ne?

Host (Luboš Pospíšil): Všechno jsem absolvoval. Ale já jsem se v létě s rodinou stěhoval poblíž Kutné Hory, takže stěhování a práce s tím spojené, tak to zabralo spousty času.

Moderátor (Vladimír Kroc): No vida. To se zase vracíme k Jiřímu Ortenovi. On měl také vztah ke Kutné Hoře. Od roku 1967, teď jste se přestěhoval kousíček dál ku Praze. Ale přesto, není to pro umělce trošku nešikovné nebýt tak říkajíc v centru dění? Teď se vůbec nechci dotknout jakéhokoliv regionu, ale je to praktické?

Host (Luboš Pospíšil): Jde o zvyk a o zorganizování času. V podstatě já jsem v Praze často. To není problém se sem dostat. Ale myslím si, že je spousta míst, které jsou v Praze, kde to je s dopravní takzvanou dostupností, ještě složitější než z Kutné Hory. Takže já to nevidím jako velký problém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, teď máte takovou pauzičku, protože jak jsem o tom mluvili před písničkou, muzikanti, které bychom měli asi také představit. Ze současné kapely. To už není 5 P.

Host (Luboš Pospíšil): Není. Pět P už skončilo v roce 1988, ale já jsem na poslední desce, která se jmenuje Hazardní slavnost, tak tam jsem skupinu nenazval, ale nazval jsem jí až na vlastním koncertní turné, které potom následovalo. Nazval jsem jí LPG, což myslím, že je docela výhodné v tom, že to má reklamu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem nedopověděl vlastně, to co jsem chtěl říci. Muzikanti, kteří tam hrají, tak jsme mluvili o Bohumilovi Zatloukalovi, který hraje v Hudbě Praha, ale jsou tam i další. A ti jsou vázáni ve svých kapelách, tedy vy se musíte nějak přizpůsobovat? Je to těžké skloubit jednotlivé termíny?

Host (Luboš Pospíšil): Je to těžké. Martin Vaigl hraje ve Vltavě. Pavel Ryba jako známý džezmen má své džezové projekty a hraje jako doprovodný hráč ještě u dalších interpretů. V současné době odjel na turné do Polska, do Maďarska. V Polsku hraje osm koncertů s Josefem Skřekem, kdysi leaderem legendárním s BB. Takže to jsou věci důležité. Zkombinovat to jde. Musí být dobrá vůle obou stran.

Moderátor (Naděžda Hávová): LPG. Není to pro ně spíš taková relaxace potom, co oni absolvují, tu svoji práci v těch svých kapelách? Jak zkoušíte vlastně?

Host (Luboš Pospíšil): Pavel Ryba, ten říká, že si od toho džezu velmi rád odbíhá. Možná, že to má moc rád, takže já mu věřím. Zkoušíme když se chystá konkrétně natáčení nebo nějaký zásadní koncert, tak se na to samozřejmě podíváme podrobněji, ale před řadovými koncerty nezkoušíme vlastně vůbec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak té muzice říkáte? Já jsem měl pocit, že jste písničkář. Kdysi také to bylo označováno za folk, rock to tak úplně není, ale pop také ne?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem byl svého času pod agenturou, která napsala na plakát, že to je něco mezi? Rock, pop, folk a blues.

Moderátor (Vladimír Kroc): A baví vás to, takhle mezi žánru?

Host (Luboš Pospíšil): Baví. Já si myslím, že být na hraně, je to nejzajímavější a že dokonce projekty ve světě, které se takhle pohybují, jsou nejvíc směnný. U nás je to trochu jinak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy občas děláte také scénickou hudbu. Pracujete, teď na něčem?

Host (Luboš Pospíšil): V současné době mám v jednání záležitost, takže já bych předbíhal, kdybych to už teď oznámil. Tak mám se sejít s panem Menzlem, v brzké době. Tak uvidíme?

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak abychom to nezakřikli?

Host (Luboš Pospíšil): To je zase o tom, k čemu se člověk dostane. Některé věci nebo některé projekty filmové, divadelní, mají svoje uzavřené autorské týmy a je velmi těžké se dostat do toho.

Moderátor (Naděžda Hávová): Cítíte vy sám v téhle branži ostré lokty od ostatních? Působíte dojmem křehkého člověka.

Host (Luboš Pospíšil): Ostré lokty jsou důležité a ani někteří lidé je používají každodenně a neustále a čím dál silněji. Ale já skutečně nejsem ten typ, abych se tímhle způsobem prosazoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jednak koncentrujete s kapelou LPG, ale také ve dvojici. Hrajete teď? Řekli jsme si, že koncerty se chystají až na listopad a prosinec. Odskočíte si do té Vídně? Ale po klubech asi ve dvou hrajete neustále?

Host (Luboš Pospíšil): Hrajeme po klubech. Ve dvojicích začneme v říjnu v Plzni a potom následuje, jenom namátkou, hrajeme Žatec, Hradec Králové, Jablonec, Most. Takhle no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda se ptala, jací lidé chodí na Luboše Pospíšila v zahraničí. Jaké publikum je tady? Přece jenom dvacet let kariéry, to jste asi nasbíral hodně příznivců?

Host (Luboš Pospíšil): To věkové spektrum je široké. To je dobré, protože ti pamětníci si zpívají ty staré písně a ti, kteří se na to nabalili, si zpívají ty nové. Takže vždycky v tom sále někdo zpívá. Takže to je dobré.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě mi povězte. Reklama, muzika, hudba scénická, divadlo, tohle to všechno jsou parkety Luboše Pospíšila? Co to učitelování, které jste vlastně původně vystudoval? Matematika, zeměpis. Nechtěl by jste se vrátit zpátky před školní lavice?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem vlastně nikdy neučil naplno. Čili já s tím nemám ani až tak velkou praxi. Já když už jsem studoval, tak jsem věděl, že učit nebudu, takže jsem to splnil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy jste věděl, že se budete zabývat muzikou? Kdy to vlastně vzniklo, kdy to přišlo?

Host (Luboš Pospíšil): No, když jsem přišel do CK Vokálu, tak tam to bylo jasné. Čili to bylo na té Pedagogické fakultě.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ten vztah k té hudbě?

Host (Luboš Pospíšil): Já jsem hrál před tím v řadě amatérských kapel na Moravě, kde jsem bydlel v Přerově nějaký čas. Také potom v Kutné Hoře, v Čáslavi i potom v Brandýse na kolejích.

Moderátor (Vladimír Kroc): ůJá myslím, že se rozloučíme s novou verzí. Písničky Dvě tváře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ano. Přesně tak. A teď ještě pane Pospíšile, přiznáte také nějakou vlastní rozpolcenost? Je to i váš případ?

Host (Luboš Pospíšil): Samozřejmě. S lety člověk více navštěvuje lékaře, ale nenarazil jsem na žádného specialistu, který by mě takhle diagnostikoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to byl tedy Luboš Pospíšil. Díky za rozhovor. Nashledanou.

Host (Luboš Pospíšil): Díky. Nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.