Povídání s Danielem Landou o jeho projektech

Host (Daniel Landa): Asi jo, asi sedí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Náš rozhovor natáčíme před tiskovou konferencí, na které se chystáte představit spolu se závodníkem Romanem Krestou film Bourá jen blb. Proč ten provokativní název.

Host (Daniel Landa): Tak my jsme tam pak dali otazník, aby to nebylo tak, že co kdybysme nabourali a byli bysme taky blbové. Takže ten název je záměrně provokativní v tom, že upoutává pozornost, že, že je takovej kontroverzní maličko a myslím si, že my jsme se snažili udělat z toho něco víc než jenom jako suchej instruktážní dokument a vlastně to už měl signalizovat ten název, kterej je řek bych jakože zábavnej řekněme, ale měl by upoutat pozornost, měl by vzbudit nějakou diskusi a vlastně o to nám jde, aby celá ta problematika vzbudila diskusi pak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo přišel s tím nápadem udělat hodinový, nevím jestli přímo instruktážní film ale se zábavnými prvky, jak jste vlastně naznačil?

Host (Daniel Landa): To je takový maso lidí vokolo toho začlo bejt, že v podstatě těžko už dneska říct, kdo co vymejšlel, protože ty nápady začaly sršet pak už ze všech stran a už fakt nemám přehled kdo, kdo vymyslel co.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak jste se dali dohromady s Romanem Krestou?

Host (Daniel Landa): Tak vlastně Roman mi od tohohle roku, od začátku roku pomáhá v mý závodnický kariéře, kdy, kdy řešíme věci. Já bych se je musel dozvídat třeba patnáct let, takže řešíme věci, který, který bych se nedozvěděl asi, asi zřejmě. No a slovo dalo slovo, prostě začli jsme se bavit ještě o dalších věcech. Poměrně se nám daří jako pracovat se sponzory, takže jsme si říkali, že by bylo dobrý ještě tomuhle tomu dát nějakou dimenzi a začli jsme to řešit. A jednoho dne doufáme, že si budeme zásadním způsobem napomáhat v nějakým zlepšení tý situace nebo rozhodně chceme mít jako, chceme ne že bychom si chtěli dělat monopol, to ne, ale chceme fakt pomáhat tady v tý oblasti, protože já mám teďka právě na cestě další dítě, takže myslím, že ta situace u nás už přestává bejt logická, už to i postrádá logiku. Lidi se na silnici chovají neuvěřitelným způsobem a to bohužel i oproti jako ne úplně těm nejvyspělejším zemím. Takže myslím, že je to nutný a furt si říkat, že někdo s tím něco udělá. Nikdo s tím nic neudělá. Prostě jestliže s tím nebudeme něco dělat my hned nějak tak, tak se to nezmění. Takže proto se asi to stalo.

Moderátor (Naděžda Hávová): A myslíte, že ten váš film přispěje k tomu, aby řidiči nebyli na silnicích tolik arogantní? Oni se tam můžou naučit různé modelové situace, jak brzdit, jak zvládat smyk na ledu, na sněhu. Ale to, jak být slušný, to asi je těžko naučíte.

Host (Daniel Landa): Já si myslím, že spíš než být slušný, to asi my nezvládneme, to v žádném případě, ani nemáme vlastně asi ten cíl, abysme, abysme lidi vychovávali ke slušnosti, ale tím, že někoho naučíme zvládnout krizovou situaci, tak můžeme jednat pomoct, to je jedna věc, a druhá věc je vysvětlit lidem, že auto je zbraň. Protože jak já už jsem několikrát použil ten příměr, v Parlamentu se řeší zbrojní průkaz neustále, přitom jestli tady někdo zastřelí pár lidí ročně jako, to je oproti řidičskýmu průkazu, kterej je identickej v podstatě zbrojnímu, protože člověk taky dostává vražednej nástroj do ruky a oprávnění k tomu, tak je to sranda, tak je to banální záležitost ten zbroják, takže my se snažíme ty lidi upozornit na to, že auto je velice nebezpečná věc, že to není dopravní prostředek z bodu A do bodu B, že prostě na tý cestě se může skutečně cokoli stát a stačí malá chvilka nepozornosti a je vymalováno. V poslední době skutečně zahynulo spoustu mejch známejch a přátel prostě v autě a už ta situace fakt je úplně kritická, jo. To znamená, kdyby se nám povedlo jako pár lidí, jako pár lidem pomoct, tak je to v pořádku. Ale hlavně myslím si, že tím, že jsem byl poměrně divokej vlastě ještě do nedávna, tak vlastně nám bude spoustu lidí věřit a spoustu lidí to zaujme tahleta aktivita, a proto si myslím, že to tak je, že to tak je správně a že to může bejt efektivní díky tomu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslíte si o sobě, že jste dobrý řidič?

Host (Daniel Landa): Já nevím, co to znamená dobrý řidič, ale určitě, určitě asi nejsem špatný řidič, protože přece jenom ty závody člověka vychovávají k jinýmu způsobu myšlení za volantem. Vlastně já se málo lekám a tak dále, situace se snažím řešit a myslím, že bez těch závodů bych to třeba asi neuměl, jo. Zajímavý je, že když jsme zpracovávali v podstatě ten materiál do toho filmu, ty krizový situace, tak já jsem spoustu věcí taky nevěděl. Třeba bych se intuitivně zachoval správně, ale taky třeba ne, jo, takže je to vopravdu zajímavý. Asi jsem nadprůměrný řidič, to se asi říct dá jo, ale bohužel člověk musí jet určitým způsobem defenzivně a myslet za ostatní, protože můžete bejt řidič jakej chcete a myslíte, že jedete na hlavní a na zelenou a stejně vám někdo prostě najede do bohu a rozšlehá vás na kaši a vy vůbec nevíte proč, co, jak, protože vy jste všechno udělal správně. Takže ještě i to těm lidem říct hele dobře jedete na hlavní, ale radši se podívejte, prostě myslete defenzivně, myslete za druhý trošinku a bude to lepší, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem havaroval jste někdy?

Host (Daniel Landa): To bylo, já jsem většinou havaroval ve dvacetikilometrový rychlosti. Jako havaroval jsem velmi málo. Jednou jsem teda porazil srnu, to byla taková moje největší havárie, ale jinak to všechno byly směšný oděrky vlastně, který byly zejména, když jsem řidičák měl čerstvě, v mládí, jsem ještě mladý dost, takže, ale když jsem měl čerstvej řidičák a to byla právě nepozornost. Devadesát nebo sto procent mejch havárií byť byly ve dvacetikilometrový rychlosti, tak byly, byly nepozorností a to je právě ten problém. Můžete bejt jakej chcete řidič, ale když nejste pozornej, tak to je špatně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už jste zkusil leccos. Autokrosem počínaje, mimochodem to jste asi zdědil po otci.

Host (Daniel Landa): Určitě, určitě. To byl takovej můj dětskej sen. V podstatě já si plním sny jeden za druhým dětský. Některej mi nevyjde, některej mi vyjde, ale autokros byl jeden ze splněnejch snů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Potom jste jezdil trucky, rallye. Co je vám asi nejblíž?

Host (Daniel Landa): Určitě rallye. To rallye je největší nářez v podstatě, rallye je královna automobilového sportu v tom, že skutečně tam neexistujou bezpečnostní zóny, tam neexistuje nic takovýho a v podstatě když uděláte chybu, tak za ni jako tvrdě platíte a je to opravdu takový jako naostro, je to takový jako opravdu, je to na opravdu. Na tom okruhu uděláte chybu a letíte do tý trávy a nějak se nic nemůže stát, takže to víte. Ale tohleto je opravdu a to je na tom to zajímavý, že je to opravdovém sport, kdy, kdy jako se chyby nepromíjí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Režisérkou filmu Bourá jen blb? je vaše žena Miriam. Jak se vám spolupracovalo, jak jste ten film vůbec pojali?

Host (Daniel Landa): Tak ona původně jako chtěla už odpočívat před porodem, ale pak jí to samozřejmě nedalo, začala se do toho motat víc a víc a ta naše spolupráce je často velmi legrační, protože někdy po mně chce věci, který já moc nechci, ale zase těžko pak si to přeneseme domů, tak radši to udělám. Je to taková legrační spolupráce myslím. Občas se pohádáme, ale, ale jenom velmi to trvá krátce a pak jsme zase hodný na sebe.

Moderátor (Vladimír Kroc): Výtěžek by měl jít ve prospěch nadace Malina. Co to je?

Host (Daniel Landa): Ten film v podstatě nebude mít výtěžek žádnej, protože právě nadace Malina veme prostředky, dá je do toho filmu, abysme mohli tu kazetu rozdat zadarmo, protože když bysme tu kazetu prodávali, tak byť třeba za padesát korun, tak o tu kazetu by podle mě nebyl takovej zájem. Jako myslím si, že jsme v Čechách a prostě to heslo zadarmo je skutečně dobrá věc, je to platná věc a i lidi uvidějí, že my po nich nic nechceme. My nechceme, aby nám dávali peníze, my nechceme nic. My chceme, ať se na to podívají, řeknou si, má to smysl, nemá to smysl, bude zájem, nebude zájem, budeme v tom dále pokračovat tímto způsobem, anebo nebudeme, jo. Takže v podstatě ty prostředky budeme získávat jinak. Teďka dělám Rockviem, z toho pude kus, až budu dělat Sršně, z toho pude kus, z Romanovejch honorářů pude kus, pracujeme se sponzorama, ty závody jsou drahý. Další věci, že ohromná síla toho je právě v tom, že v těch, na těch závodech se podílí spoustu firem, který právě vyrábějí přímo nebo prodávají výrobky, který souvisejí s tím provozem. To znamená jsou to auta, je to autokosmetika, brzdový obložení, cokoliv a jestliže se teda podílím na provozu, tak je velmi príma, když to nějakým způsobem zase ještě vracím lidem tím, že se podílím finančně na akcích tohoto typu. Takže to je jenom financování a v podstatě chceme zadarmo, aby to k těm lidem opravdu dolehlo, ať to je efektivní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme tedy ale představit právě nadaci Malina. Uvedli jsme to na pravou míru, jak je to s kazetou, ale k čemu ještě má sloužit ona nadace?

Host (Daniel Landa): Tak my máme strašně veliký plány a cíle a jako co budeme schopný v následující době udělat a co ne. To fakt jako nejsem schopen říct. Teď se nám povedla ta kazeta, dále chceme samozřejmě spolupracovat s dětma i s dospělejma, pořádat pro ně dny školicí tak, aby to bylo furt zajímavý, abysme něco přinášeli, aby tam bylo závodní auto, aby ty děti se mohly povozit. Teď jsme vozili děti nějaký, ty z toho byly úplně nadšený prostě. Takže ten den pro ně třeba, to, že jim někdo vysvětluje, jak se přechází silnice, kam se podívat, tak ono je to v podstatě nudí, ale tím, že tam je ten bonbónek, ty auta a tak dále, takže se to něčím kompenzuje, protože ony se na něco těší, takže tohleto. A pak bysme chtěli zásadním způsobem jako zlepšit prostě přístup autoškol ke studentům a vůbec, přístup státu k autoškolám a tak dále. Vůbec nikdo se nás nemusí bát, jo, ale chceme vopravdu hledat různý skuliny, kde by se doplnily nějaký věci na to, aby tady bylo bezpečně, protože na to z nás má každý právo. A jestli jste chodec nebo řidič, to je úplně jedno. Prostě jste účastník silničního provozu. A těch, tam těch děr, kde je nutno jako pracovat, je opravdu jako hodně, takže ta nadace fakt jako opravdu může mít jednoho dne práce až nad hlavu.

Moderátor (Naděžda Hávová): My tady si už hodně dlouho povídáme o tom vašem novém instruktážním filmu, ale ještě jsme neřekli, kde ho sehnat.

Host (Daniel Landa): Tak vlastně dá se to objednat přes telefonní číslo. My teďka děláme takovou docela masivní reklamní kampaň na to telefonní číslo. A pak se to dá objednat přes stránky a ty stránky jsou www tečka nadace malina tečka cz a vlastně tam si člověk vyplní adresu, jméno a ta kazeta mu už zadarmo přijde vlastně, ani nemusí platit poštovný domů třeba do dvaceti dnů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná ještě k tomu názvu. Proč Malina?

Host (Daniel Landa): No to jsme právě přemejšleli, jak tu nadaci šikovně pojmenovat, protože jako dávat tam prevence nebo něco takovýho, to bylo úplně příšernýho něco. A já jsem jed palačinky s jahodami a Romanovi se říká Malina, všichni jako soutěžáci a všichni z toho závodního prostředí ho znají jako Malina a je to i takovej dětskej, má to prostě blízko k dětem, je to Roman. No a jak jsem viděl tu jahodu, říkám, bude Malina prostě. To je dobrý. A vůbec nám nevadí, že je už Malina tady nějaká asi předtím byla s ne příliš dobrým koncem. To nějak bylo prapodivný, ale řekli jsme si, že aspoň se na to budou ptát a my jim budeme moct vysvětlovat, mediální pozornost budit. Ne my nejsme tato Malina, my jsme jiná Malina, ale ono se to brzo, brzo vysvětlí, protože si myslím, že o tý nadaci lidi ještě uslyší.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas jedna Radiožurnál, v pořadu Dva na jednoho je naším dnešním hostem Daniel Landa. Teď si dáme jeho písničku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Posloucháte Český rozhlas Radiožurnál, pořad Dva na jednoho, který jsme natočili na zahrádce před Policejním muzeem v Praze, kde se bude uvádět za malou chvíli instruktážní film, který se jmenuje Bourá jen blb s otazníkem. Naším hostem je zpěvák Daniel Landa. My jsme si zatím vůbec ještě nepovídali o muzice. Ale přece jenom ještě se zeptám na film. Jak se vám líbil Brabcův film Krysař?

Host (Daniel Landa): Mně se ten film líbil. Samozřejmě ten film je underground. Je třeba poznamenat tady v tom, že celej ten vznik a celej ten film je velmi undergroundovej, že to jako není komerční záležitost, je to jako pokud, kterej já kvituju, prostě jako každej pokus kvituju s povděkem, protože se něco děje. A jinak samozřejmě to s naším Krysařem nemá vůbec nic společnýho kromě hudby. Takže já jsem do toho nijak nezasahoval, nijak jsem se do toho nemotal a vlastně až jsem se pak byl podívat, jak do dopadlo a to je cesta Franty Brabce, kterou, kterou nelze zpochybnit. Počin to je velmi zajímavej, každej si to děláme prostě po svým. Ale, ale není to špatnej film, fakt se nám líbil.

Moderátor (Naděžda Hávová): A vy jste po Krysaři ohlásil gangsterskou operu alias rockovou operetu Zabte sršně. Kdy se jí vaše publikum dočká?

Host (Daniel Landa): No, já bych to, já jsem původně říkal, že 2004 by to mohlo jako bejt dopremiérovaný, ale to bude tak ohromně náročný a komplikovaný jako i na výrobu a vůbec na všechno, že si myslím, že 2005 je správnější, podzim 2005 bude Sršeň. Ono to je gangsterka, bude to comics, bude tam hodně namalováno, budeme hrát jako s kresbou, s reálným prostředím. Bude to těžký, bude to, jako bude to ohromná podívaná, ale právě proto to bude strašně těžký to celý vyrobit. Jakou mám představu. Navazujeme v podstatě na nějakou tradici, kterou tady jako naznačily ty filmy. Já nevím, Kdo chce zabít Jessii? a tohleto, tyhlety pagangsterky nebo vlastně i Limonádový Joe. Tyhlety pagangsterky jako tady mají vopravdu kořeny a my to chceme trošku ještě posunout dál, protože já mám hrozně rád, když se v tom díle mluví o něčem, když prostě nějakou myšlenku, která mě trápí, když jsem schopen do toho zakódovat jako hlavní a v podstatě chtěli bychom a teď se nelekněte, i mě to poděsí trošku, mělo by to bejt na pomezí mezi Limonádovým Joem a Tenkrát na západě. Chvíli vážně a chvíli si z toho děláme srandu z toho, že jsme moc vážný a takhle.

Moderátor (Naděžda Hávová): A už byste nám mohl prozradit alespoň stručně děj?

Host (Daniel Landa): Ono se to pořád jako vyvíjí. Já jsem měl, já už jsem měl od A do Z ten příběh nalajnovanej, ale bohužel, jak ta gangsterka vám umožňuje neuvěřitelný výtvarný pojetí jo, tak vlastně jsem sklouznul do jako takovýho určitýho klišé, kdy ten příběh vyfungoval dokonale, ano, to mi tam jako zahrálo všechno, ale najednou, to se vlastně člověk musel zeptat sám sebe a proč to vlastně chceš dělat? No a nejednou ten příběh, tak jak stál jako, dobře, abych zbohat, tak to není odpověď jako ta správná. Takže ten příběh já teďka budu muset předělat, už vím jak, tak, aby mě opravdu, abych to dílo pustil do světa a měl odpověď na to proč jsem to udělal. Tak jako Krysař měl odpověď, tak toto taky musí mít odpověď a tak jak to stálo teď, přece jenom to byla taková akční gangsterka, ale to je málo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mnohem blíž samozřejmě je projekt Rockviem, který bude mít premiéru třetího srpna v pražském Obecním domě. Jak jste, jak jste pojali Mozarta? Nebude z toho skandál?

Host (Daniel Landa): Já si myslím jako pro lidi, který mají otevřenou mysl, určitě ne,jo. Vono my jsme toho Mozarta nijak nezničili. V podstatě to zůstalo, Mozart zůstal Mozartem, takže ti klasici, který tu hudbu slyšeli, v podstatě byli velmi překvapený tím, jak se jde rockem. Takhle, my tam máme klasickej orchestr, to znamená, my se odchylujeme jenom místy od toho Mozarta a my se od něj neodchylujeme jako melodií a harmonií, my se od něho odchylujeme instrumentem. Takže v tom by neměl bejt žádnej problém. My jsme to pojali jako takovou, řekl bych, hranou mši. Prostě my si z toho neděláme srandu. Pro nás to skutečně v podstatě mše je. Takový šachy tam děláme s lidma tak, aby to neztratilo důstojnost a vlastně chceme, myslím si, že se hrozně vytratil jako pojem nějakého posvátna. Myslím, že vůbec v dnešní době je spoustu termínů skutečně jenom prázdný pojmy, protože ty lidi si neuvědomují hodnoty těch termínů, jo, já nevím odvaha, smrt, láska dokonce, řek bych, že těch pojmů je strašně moc, lež, pravda, statečnost. Prostě to jsou takový pojmy, který ztrácejí na významu, protože my sedíme u počítače a nemusíme nic jako do ničeho. My vlastně nemusíme riskovat vůbec nic a jsme spokojený, střechu nad hlavou máme, jídlo máme, takže je nám krásně. A já si myslím, že je hrozně hezký některý tydlety pojmy jako si uvědomit. Já si je třeba uvědomuju já nevím prostřednictvím toho rallye, to znamená můj slovník vypadá jinak než vypadá něčí jiný. Já neříkám, že je lepší, je jiný ten slovník. A on pak mi nerozumí ten člověk. Ale ty lidi, který to dělaj, ty mi potom rozumí. Prostě když řeknu nějakej pojem, tak ty lidi, který taky sedaj do těch aut nebo sedaj do akrobatických letadel, tak ví, o čem mluvím. Člověk, který sedí u počítače a píše články, mi nerozumí a nemůže. To neříkám jako ve zlým, to je prostě jenom komunikační problém. A v zásadě ten Rekviem my chceme, aby výraz jakoby posvátno, aby ho ten člověk opravdu hodinu vnímal, aby přišel a přes pekelnej randál, my tam jako opravdu to je místy dost jako bigbít, ale myslím si, že opravdu to je to představení je určitým způsobem posvátný, je to taková jako ekumenická mše, je to pro všechny, může to vidět buddhista, může to vidět křesťan, může to vidět kdokoli prostě. Je to jenom o tom, že upozorňujeme na to, že tady možná existuje něco, co je důležitější než hmota a co je za tou hmotou. A o to nám v podstatě jde a o to i pude v dalších dílech a myslím, že to je náš nejdůležitější úkol do dalších let lidi o tomto informovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nad projektem Rockviem máte uměleckou supervizi. Co to obnáší?

Host (Daniel Landa): To obnáší, že dělám všechno a nedělám nic v podstatě. Běhám z profese do profese a jenom tak jako kontroluju, jestli se mi to líbí. V postatě teďka jsem dělal i ze značný míry režii a je to takový, prostě musí to vypadat tak, aby se to líbilo mně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Rockviem režírovala vaše žena? Taky se na tom podílela?

Host (Daniel Landa): Děláme to v podstatě spolu. Akorát teďka dva dni byla doma, takže jsem to dělal já. Prostě děláme to spolu, režii dělá dva Landa, dva Landové to dělají, jo. Ale říkám, fór je v tom, že v podstatě ten supervizor funguje od toho, že přes můj vkus to prostě prochází, já jsem pod tím podepsanej a prostě jestliže něco vybočuje z mýho vkusu nebo naopak tam dodám některý ty, který jsem vyhodil, vracel jsem tam, dával jsem tam jiný, vracel jsem tam víc Mozarta než ten úpravce tak, abych já mohl říct, takto se mi to líbí. A potom jsem samozřejmě schopen přijmout za ten projekt zodpovědnost a jestliže na to nikdo nepřijde nebo jestli ty lidi budou znechucený z toho, tak se k tý zodpovědnosti můžu potom přihlásit a říct, prosím vás, promiňte, to je moje chyba, to jsem udělal já. Takže takto to bude.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dlouho jste nekoncertoval, teď jste vyjel na takovou krátkou šňůru koncem zimy. Proč nerad hrajete? Já mám pocit, že pro muzikanta ten kontakt s publikem by měl být nejvíc.

Host (Daniel Landa): Já mám takovej pocit, že někdy, třeba tyhlety koncerty byly zpracovaný velmi dobře. Byl to skutečně takovej svátek i pro mě i pro ty lidi. Takže jsme si sebe navzájem užili, jo. Pro mě to byl svátek. Já jsem svoje publikum v podstatě neznal, já jsem viděl naposledy svoje publikum před devíti lety a ono vypadá poněkud jinak už taky. Byl to pro mě, říkám, pro mě to byl svátek a pro ty lidi taky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, jak vypadá vaše publikum?

Host (Daniel Landa): Tam bylo všechno možný, tam byly jako mladý lidi, starý lidi, takhle oblečený, takhle oblečený lidi, příslušníci různých skupin, naprosto normální lidi, všechno, co si vzpomenete. A to bylo pro mě hrozně příjemný překvapení jednak, jednak bylo příjemný překvapení, že byl klid na těch koncertech. Asi to bylo daný taky tím, že ta ochranka skutečně byla hodně početná, ale prostě byl klid a všichni byli spokojený, nikomu se nic nestalo. A myslím si, že by bylo dobrý to zase zachovat, zase se vzájemně užít, dva tři roky, čtyři možná nikam zase nevyjet a pak dát třeba dva koncerty a zase si poděkovat vzájemně za to, že existují ty lidi, který to poslouchají, já poděkuju jim, oni poděkují mně a je to všecko super a myslím, že takhle by to mělo bejt, protože já si toho potom vážím a je to pro mě fajn. Kdybych koncertoval padesátkrát, šedesátkrát, sedmdesátkrát do roka anebo desetkrát, tak bych měl pocit, že ta komunikace s tím člověkem ztrácí na intenzitě a na významu. To znamená, pak už je to fakt jako že vy hroch přijíždíte bavit prostě nějaký lidi, přijíždíte v podstatě jako nějakej kult a v podstatě už je méně důležité, co se těm lidem snažíte říct, co se jim snažíte sdělit. A v případě, že mám pocit, že zaniká ta myšlenka, mně jde fakt jenom o tu komunikaci, to znamená v případě, že mám pocit, že ta myšlenka zaniká, tak najednou to ztrácí celý význam. Proto jsem přestal hrát divadlo, cizí hry, protože proč bych jako prezentoval nějakou myšlenku, která v podstatě mně nějak ani nezajímá a říkám strašně bych byl rád, aby ta komunikace zůstala. Od toho si myslím ty písničky a tohleto umění, divadlo a film a od toho to je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy píšete hudbu i k filmům, pracujete teď na něčem?

Host (Daniel Landa): Měl bych snad v září dělat nějakej film, ale jako muziku k filmu, ale já nevím jak to bude doma vypadat, prostě budeme mít miminka, takže možná to klidně i vodmítnu. Jako s tím taky nemám moc problém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdy to bude? Kdy se mají narodit?

Host (Daniel Landa): No teď ňák jako, vokolo premiéry Rockviemu. Všecko je to tak složitý fakt. Dokument, nadace, mimina, Rockviem, hrůza. Ale je to úžasná hrůza, protože máme možnost dělat něco smysluplnýho, takže je to superhrůza taková příjemná.

Moderátor (Naděžda Hávová): Fajn. My děkujeme, že jste přišel, že jste si v tom vašem nabitém programu na nás udělal čas a doufejme hlavně ať ten váš instruktážní film Bourá jen blb s otazníkem, aby měl opravdu co nejširší dopad. Díky, že jste přišel. Nashle.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl Daniel Landa. Na shledanou.

Host (Daniel Landa): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.