Potomci Čechů, kteří pomáhali budovat moderní Bulharsko, si uchovávají mateřštinu svých předků
Od počátku 19. století a především po osvobození Bulharska z turecké nadvlády zamířila řada českých intelektuálů pomáhat mladému bulharskému národu. Mnoho z nich se v Sofii usadilo natrvalo. Spolu se svými rodinami, které dodnes mluví česky, se od roku 1924 scházejí v Československém národním domě v centru bulharské metropole.
V klubovně Společnosti Tomáše G. Masaryka, českého krajanského spolku, se chystá promítání snímku Čeština poslechem a poklepem.
Paní Zdenka Lubičová se spolu s přítelkyněmi usazují do dřevěných, nepříliš pohodlných křesílek a tiše naslouchají vyprávění o nástrahách češtiny, které před lety natočil Miroslav Horníček.
Nechci rušit, a tak se vydávám na obhlídku vily, která slouží klubu T. G. Masaryka. Průvodce mi dělá pan Ladislav Cvetkov, který je dobrou duší československého krajanského spolku.
Pět generací krajanů
„Klub byl založen před 125 lety, kdy vznikl Spolek Čech,“ vypráví. „Jeho činnost se postupně rozvinula, založila se škola a koupil se tento krásný dům. Chodí sem už pátá generace mé rodiny.“
Podivuji se nad tím, jak si po tak dlouhou dobu mohli udržet tak krásnou češtinu. Ladislav Cvetkov však místo odpovědi skromně poznamenává, že Vančura má podle něj lepší češtinu než on. „Čtu, poslouchám rozhlas,“ vysvětluje. „Pořádáme i kurzy češtiny pro děti.“
Mám štěstí, že v jedné z dalších kluboven se vedoucí těchto kurzů paní Pisevová zrovna připravuje na hodinu. „Chvála Bohu ještě žije pár babiček a dědečků,“ jejichž vnoučata sem chodí,“ říká.
Česko, země zaslíbená
Češi kdysi v Bulharsku zakládali pivovary. Pomáhali také s prvními archeologickými nálezy, zakládali entomologické spolky i nemocnice. Malíř Mrkvička stál u zrodu akademie výtvarných umění. V Sofii dodnes žije kolem třiceti čtyřiceti českých rodin, jejichž předci sem přišli počátkem 19. století.
„Minulý rok jsme si připomínali výročí úmrtí bratrů Proškových a přišlo na tři sta lidí!“ poznamenává další z krajanek. „Jejich jméno je dodnes známé, zvlášť v této čtvrti. Vedle v ulici byl pivovar, který patřil jednomu z těchto bratrů.“
Dnes už pivovar nefunguje, ale na české pivo narazíte v Sofii na každém kroku. Našim krajanům však nejvíc chutná v jejich vlastní hospůdce, která je součástí klubu. „Je to takový náš malý domov,“ říká Ladislav Cvekov a dodává, že pro většinu zdejších krajanů, byly Čechy vždycky něčím jako zaslíbenou zemí.
