Poštovní schránka slaví dvousté narozeniny. Dopisy přežijí, věří Jan Kramář z Poštovního muzea

Pošta před dvěma sty lety a pošta dnes - to jsou dvě značně odlišné instituce. Alespoň pokud jde o standardy, na které jsme dnes při posílání zásilek zvyklí.

„Například existovala cenzura, před dvěma sty lety tedy hrozilo, že si váš dopis přečte nějaký státní úředník,” upozorňuje Jan Kramář na to, že listovní tajemství neexistovalo. „Doručování nicméně bylo na tehdejší poměry relativně spolehlivé a rychlé.”

Listovní tajemství, jak ho známe dnes, bylo kodifikováno až o mnoho let později. „Takzvané černé kabinety, které se zabývaly čtením a dešifrováním cizích zpráv, totiž fungovaly v Evropě minimálně od konce 15. století.”

A nešlo o jedinou změnu, kterou pošta v průběhu bouřlivého 19. století prošla. Zásadním se stal například rok 1850, kdy vznikla poštovní známka, jak ji známe dnes. „Výrazně zlevnila poštovní služby, od té doby si každý mohl dovolit poslat dopis,” zdůrazňuje Jan Kramář.

Dopis versus e-mail

Přirovnal bych to k četbě vytištěné knihy a knihy ze čtečky. Pro mě má větší kouzlo klasická kniha, v tom jsem staromilec.JAN KRAMÁŘ

V poslední letech se stále častěji objevují názory, že rukou psaná korespondence umírá, protože nedokáže držet krok s moderními technologii a především ryhclou internetovou komunikací. Jan Kramář věří, že dopis přežije.

„Přirovnal bych to k četbě vytištěné knihy a knihy ze čtečky. Pro mě má větší kouzlo klasická kniha, v tom jsem staromilec,” přiznává.

Pravděpodobně se nění nutné bát, že by třeba za dvacet let nebylo, kam odhodit dopis, přestože počet poštovních schráněk pomalu klesá. „Je to podobné jako s telefonními budkami, i když doufám, že poštovní schránky tak rychle nezmizí.”