Popsat pochod smrti je nemožné. Příběh lékaře a vědce Ervína Adama, který přežil holocaust
Letos 21. března zemřel v Houstonu lékař, epidemiolog a vědec, profesor Ervín Adam. Bylo mu 101 let. Jak se lze dočíst v různých životopisných heslech a článcích, pocházel z Československa a po válce vedl tým epidemiologů, který v zemi vymýtil dětskou obrnu. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Kanady a potom do Spojených států amerických.
Na Baylorově lékařské fakultě v Houstonu se podílel na výzkumu podílu virů v patogenezi lidských nádorů. Získal řadu ocenění, stal se profesorem molekulární virologie a mikrobiologie.
Ervín Adam pocházel ze židovské rodiny a od toho se také odvíjel jeho pohnutý život. Patřil k posledním lidem, kteří zažili holocaust jako dospělí. Čeští čtenáři mohou jeho příběh znát z knižních vzpomínek, které napsal spolu s Irenou Jirků: kniha se jmenuje Všechno je jinak – Cesta českého epidemiologa z Podkarpatské Rusi přes Auschwitz do Prahy a do Houstonu (Academia, Praha 2018).
Dokumentaristka Paměti národa Jitka Andrysová trávila vloni s Ervínem Adamem mnoho hodin, natočila s ním obsáhlé svědectví přes Skype (a také při krátké návštěvě USA). Je to cenný archivní záznam, který má drobnou vadu jen z pohledu rozhlasu: nahrávka nemá dostatečnou zvukovou kvalitu. Proto věnujeme Ervínu Adamovi pouze část Příběhů 20. století, s vědomím, že jeho výpověď by měla mít větší prostor.
Jedenáct měsíců ve sklepě
Ervín Adam se narodil 7. listopadu 1922 v Československu, v Rachově na Podkarpatské Rusi. Tehdy měl příjmení Adlerstein.
Jeho otec Mór Adlerstein působil jako právník, matka Karolina Alice rozená Davidovičová byla v domácnosti. Ervín Adam měl sestru Editu. Vystudoval gymnázium, maturoval v roce 1941, v době, kdy už Evropu ovládali nacisté – Československo se v roce 1939 rozpadlo a část Podkarpatské Rusi získalo Maďarsko.
V červenci 1941 přišli k Adlersteinovým maďarští četníci, měli rodinu sebrat a kamsi odvést. Otec řekl dětem, ať se ztratí, a Ervín s Editou utekli přes zahrady k příbuzným. Děd je pak ukryl ve sklepě pod kavárnou, kde prožili jedenáct měsíců. Později Ervín Adam zjistil, že jeho rodiče byli deportováni do Kamence Podolského, kde se stali obětí masové vraždy. Jednotky Einsatzgruppen SS tam v srpnu 1941 pozabíjely téměř 24 tisíc Židů.
Maďarsko v té době vyhošťovalo cizince, především židovské uprchlíky, kteří hledali útočiště. Adlersteinových se takové opatření nemělo týkat a je dost možné, že jejich zatčení bylo motivováno osobní mstou, že je na seznam připsal někdo vlivný, někdo, kdo si chtěl s advokátem Mórem Adlersteinem vyřídit účty.
Němci okupovali Maďarsko v březnu 1944 a vzápětí začaly systematické deportace maďarských (a tedy i podkarpatoruských) Židů. Ervín Adam se dostal do ghetta Mátészalka, odkud byl odvezen do Osvětimi. Neposlali ho hned do plynové komory, ale na otrockou práci do Buny-Monowitz (Osvětim/Auschwitz III.). V lednu 1945 podstoupil tzv. evakuaci – pochod smrti.
Příkopy plné těl
„Popsat pochod smrti je prostě nemožné. Stačilo pár hodin a pětistup mužů ve vězeňských uniformách se proměnil v kymácející se zástup lidských trosek. Hladoví, utahaní, zmrzlí, zabalení do děravých dek, jež nás nemohou uchránit před větrem, klopýtáme po zledovatělých cestách, padáme a zase vstáváme,“ napsal ve svých vzpomínkách.
„Kdo nevyskočí dost rychle, dostane ránu holí, nebo se na něj vrhnou psi, kteří nás společně s esesáky hlídají. Kdo zůstane ležet, dostane kulku do týla. Smrt nevnímáme, příkopy jsou plné těl. Vlečeme se jako porouchaný stroj, bez jídla, bez pití, tu a tam se někomu podaří vpravit si do úst hrst sněhu, když hlídka není zrovna v bezprostřední blízkosti.“
Ervín Adam (tehdy Adlerstein) došel do tábora Gleiwitz, kde byl po pár dnech donucen nastoupit do vlaku: „Lokomotiva mířila na západ, zahlédli jsme Zábřeh, Pardubice, zastavili jsme v Praze. V Praze! Nevím jak, ale podařilo se mi uvolnit vrata a vylézt z vagonu. Bylo to malé nádraží na periferii, nikde živé duše, až se najednou na vedlejší koleji objevil muž v železniční uniformě. ‚Dobrý večer,‘ pokusil jsem se ho oslovit. Minul mě. Už se smrákalo, možná mě přehlédl, neslyšel, snad nechtěl slyšet. Nebylo by divu, ve vlaku byli přece esesáci. Ještě jsem se rozhlédl a vylezl zpátky ke kamarádům. Co bych si tam venku počal?“
Vlak dojel do koncentračního tábora Buchenwald (polovina lidí cestou zemřela), odkud měli být vězni posíláni na odklízení trosek po bombardování. Později se Ervín Adam dostal do Dachau, odkud byl vyhnán na další pochod: „Zastavili jsme kdesi na poli a esesáci začali řvát: ‚Kdo nemůže, vystupte z řady!' Vystoupil jsem, pak kluk vedle mě, druhý, třetí… Čekali jsme kulku do týla, ale oni nás nahnali do vagonu stojícího opodál na trati. Vlak se dal do pohybu. Když jsem se probudil, stál nade mnou americký voják.“
Celkem 34 lidí
Po osvobození se vrátil do Rachova, kde našel vyrabované domy a strýce Pavla, který přežil nacismus v bunkru. Ervínova sestra Edita také přežila: Němci ji deportovali do Rigy, odkud se vrátila za dramatických okolností pěšky. Nikdy prý o své zkušenosti podrobně nemluvila. Ervín Adam napsal: „Bývali jsme velká pospolitá rodina. Celkem 34 lidí. Šest uniklo deportaci a z těch 28, kteří v březnu 1944 odjeli z Podkarpatské Rusi v dobytčácích, se nás vrátilo také pouze šest.“
Po válce Ervín Adlerstein přesídlil do Prahy, kde vystudoval medicínu. Změnil si příjmení, nechtěl, aby jeho jméno znělo německy. Nebyl v komunistické straně a po únoru 1948 ho málem vyhodili z fakulty v době, kdy komunistické studentské akční výbory prověřovaly politickou důvěryhodnost spolužáků.
Stovky studentů byly vyhozeny z fakult, Ervín Adam s ohledem na minulost v koncentráku „prošel“, ale na své prověřovače nikdy nezapomněl. Dostudoval, oženil se s lékařkou Vlastou Adamovou, s níž strávil celý život. O komunistickém režimu neměl sebemenší iluze.
Na závěr citujeme z nekrologu z pera Ireny Jirků: „Po absolutoriu na Univerzitě Karlově se Ervín Adam se svou ženou Vlastou zaměřili na dětskou obrnu. V Nemocnici na Bulovce vymysleli koncepci léčby a vedli rozsáhlé očkování po celé zemi, přičemž Ervín Adam se stal zástupcem šéfa kliniky. Jenže v roce 1960 otřásly Bulovkou politické čistky a nestraník židovského původu ztratil práci.“
Po srpnu 1968 odešel Ervín Adam do exilu. V USA udělal s pomocí své ženy výraznou kariéru, mimo jiné se zapojil do výzkumu rakoviny děložního čípku – přispěl k vyvinutí vakcíny proti této chorobě. Po pádu komunistického režimu se vracíval do Prahy. Společně se svou ženou založil nadační fond, na nějž poukazovali své české důchody. Jeho prostřednictvím podporovali studenty II. lékařské fakulty UK. V jednom z nečetných interview (pro web lékařské fakulty UK) profesor Ervín Adam odpovídal na otázku, jak se mu daří v důchodu:
„Víte, zrovna před pěti lety nás zasáhl slavný hurikán Harvey. Za jednu noc mi odnesl všechno, zůstaly mi jen tři páry bot, jeden oblek, pyžamo a dvě košile. Takovou zkušenost v Evropě nikdo nemá. Ale jak vidíte, bydlím v novém domě, mám zase počítač, sleduju e-maily. Život jde dál, není to žádná tragédie. Jsem v tom zkušený: v životě jsem třikrát přišel o všechno a pořád tady straším! A nestýskám si, ani po Podkarpatské Rusi, ani po Československu. Hurikán pro mě znamenal totéž jako obsazení země Rusy – přijdete o všechno, a tak hledáte cestu, jak z toho ven.“
Více se dozvíte z Příběhů 20. století. Druhá část pořadu je věnována osudům Ruth Kopečkové rozené Morgensternové (i ona patřila k přeživším holocaustu).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
