Polští Tataři přivedli obětní býky

V malé vesničce Bohoniki, pár kilometrů od běloruských hranic, mě vítají jen husy. Polští Tataři zatím nikde. Jen vedle mešity jsou přivázáni dva býci. Dnešní hrdinové svátku obětí. "Jsem jedním z dárců býka, který dnes padne za oběť. Je to už mé sedmé darované zvíře," říká mi Maciej Szesnovic, který statný skot hlídá.

"Je to náš největší svátek, zvíře můžete obětovat za duše mrtvých i živých. Jak si kdo přeje," dodává podsaditý chlapík a kolem rohů vypaseného býka váže bílý šátek.

"Je to rituál. Býk se zabije a maso se rozdá mezi věřící. Nikde není řečeno, že to musí být býk. Klidně se obětuje koza nebo beran. Ale u nás v Polsku je tradicí obětovat velkého býka," doplňuje muslim a pomalu se začínají sjíždět další potomci polských Tatarů.

"V podstatě jde o velmi rodinný svátek. Celá rodina je rozesetá po celém Polsku a toto je příležitost, kdy se všichni můžeme potkat, po roce si zase popovídat," říká mi pan Janek. Ten dnes přivezl berana.

Je deset hodin ráno a malinká víska s pár chalupami je najednou zalidněná. Modlitba v dřevěné mešitě začíná. Malá místnost je doslova narvaná, spousta věřících stojí na chodbě nebo poslouchá projev z amplionu před mešitou. V hlavním modlitebním pokoji jsou jen muži. Ženy a dívky za záclonou ve vedlejší místnosti.

Modlitba trvá asi hodinu. Poté se ženy a muži konečně setkávají na ulici a můžou se pozdravit. Atmosféra je skutečně velmi rodinná. Lidé se objímají a zdraví. Vítání je sice krátké, ale srdečné. Rozdává se jídlo a sladkosti.

"Tradiční jsou hlavně naše kulduny - pirohy plněné beraním nebo hovězím masem. Toto je sladká chalva a šáteček plněný džemem," nabízí mi paní Džamila. Před mešitu přichází imám a následuje poslední modlitba. Na chvíli štěbetání davu ustane.

V Bohonikách trvale žijí už jen čtyři muslimské rodiny. Jsou to potomci Tatarů, kteří se právě tady usadili před třemi sty lety. "Dostali jsme se sem za krále Jana III. Sobieského, kterému naši předkové sloužili. Ten jim však neměl jak vyplatit žold, tak jim daroval majetek a zdejší půdu," říká mi správkyně mešity Eugenie Radkiewiczowá.

Že vám nezní její příjmení až tak muslimsky? "Předkové měli povoleno brát si místní ženy, ale museli přijímat jejich příjmení. Muslimskou víru si ponechali, o svá jména přišli," dodává polská Tatarka.

A všichni se teď přesouváme k místu, kde dva býci a beran čekají na smrt. Muslimové však přistupují k porážce velmi obřadně. Nad chroptícím býkem stojí imám a odříkává další modlitbu. Netrvá to víc než hodinu a dva býci už jsou připraveni k porcování. Maso se bude rozdávat mezi věřící. To je důležitá součást Svátku obětí.

"Přijde každý, kdo má chuť. Maso si ovšem berou většinou naši, tedy muslimové," říká mi paní Džamila a už se kolem ní tvoří početná fronta. Největší zájem je dnes o skopové. Maso si lidé odnesou k sobě domů a tam už svátek pokračuje v uzavřené, rodinné atmosféře.