Politici ukazují, že každé dno se dá prorazit. Nečekal jsem, že to voliči přijmou, míní slovenský expremiér Ódor

V čele slovenské vlády jsem byl od března do podzimních předčasných voleb, do jmenování nové vlády Roberta Fica. V těchto volbách jste nekandidoval. Vyhrál v nich Smer-SD Roberta Fica. Z komentářů z médií vypadá návrat Roberta Fica jako konec demokracie na Slovensku, jako jakási cesta do pekel. Vnímáte to tak, jako muž, který Robertu Ficovi předal moc?

Robert Fico není na politické scéně nováček, je premiérem počtvrté, takže známe, jak fungoval v předchozích obdobích. V posledním období se trošku změnil, neboť přebral rétoriku extremistů, to znamená: proti médiím, dezinformace, protiukrajinské postoje. Z tohoto pohledu se snažil získat z dezinfoscény větší elektorát. To se mu velmi podařilo.

Nemyslím si, že pokud bude mít stále dobrou podporu, tak nebude chtít experimentovat příliš velkými zásahy. Určitě ale očekávám, že míra právního státu opět poklesne, neboť jsme to viděli i u jeho předchozích vlád.

Čtěte také

Zuzana Čaputová: Demokracie je proces. I když jsme ji v roce 1989 získali, neznamená to, že nám zůstane navždy

V debatě Deníku N jste řekl, že jako premiér jste se bál otázky, jestli je Slovensko právním státem. Znamená to, že jste o tom jako premiér měl pochybnosti? Když jste byl v čele Slovenska, tak jste nepovažoval Slovensko zcela právní stát?

Ano, takové obavy jsem měl. Viděli jsme za poslední dobu větší očistu – na soudech, státních zastupitelstvích jsme viděli velmi divná rozhodnutí, která se velmi těžko racionálně vysvětlují, a právě proto byla tato otázka tehdy náročná.

Nerad jsem o tom mluvil veřejně, ale v současnosti je s postojem této vlády naprosto jasné, že půjdeme přesně opačným směrem. To znamená, že očistu nedoklepneme na sto procent, ale ještě budeme snižovat míru právního státu.

Pkud jste měl obavy o to, jestli je na Slovensku právní stát, co jste se snažil během těch pět měsíců dělat? A co v tomto směru vůbec premiér demokratického země dělat může?

Pět měsíců je krátká doba, ale postavil jsem se na stranu zejména policistů, kteří vyšetřovali všelijaké kauzy z minulosti, jež se vláda nyní snaží zamést pod koberec. Snažil jsem ukázat lidem, že nezáleží na tom, jaké kdo má politické tričko, spáchá-li nějaké přestupky. Z tohoto pohledu a minimálně v rétorické rovině jsem se velmi postavil za ty, kteří vyšetřují jakékoliv politicky citlivé kauzy.

Základní pudy

V posledních dvou desetiletích jste byl v rámci slovenské politiky spíš mužem v pozadí, ale byl jste v podstatě u nejklíčovějších změn, které se na Slovensku odehrávaly: Před 20 lety jste se podílel na zavedení rovné daně na Slovensku, pak na přijetí eura, jste u návrhu reforem penzijního systému, před 13 lety jste se stal poradcem tehdejší premiérky Ivety Radičové. Překvapilo vás s těmito zkušenostmi něco, když jste se stal premiérem? Přišel jste v posledním půl roce o iluze týkající se toho, jak funguje vrcholná politika?

Čtěte také

Kamila Pešeková: Přináší nová slovenská vláda namísto klidu vyřizování účtů?

Zásadní překvapení nebyla, ale pár jich přišlo. Zejména v tom, že jsem si myslel, že hranice v kampani se nebudou posouvat ještě níže. A to směrem k základním pudům. Že se strachem a nenávistí se nebude až tak pracovat, protože už to víc nejde. Ale politici stále ukazují, že každé dno se dá prorazit. Došlo na fyzické útoky, útoky na rodiny politiků... To se mi zdá už jako neférová kampaň.

Trošku mě překvapilo to, že lidé na to reagují relativně pozitivně. To znamená, že taková nenávistná štvavá, dokáže oslovit spoustu voličů. V tom je například oproti České republice obrovský rozdíl. U nás je více než padesát procent náchylných věřit dezinformacím. To je více než v Nigérii. V České republice je to mnohem méně.

Čím to je?

To jsme rozebírali i s vaším premiérem. Viděli jsme několik možných teorií. Jedna je, že ruská propaganda, dezinformace, placené propagandistické materiály zaplavily slovenský prostor mnohem více, než ten český. Druhá strana asi posoudila, že Slovensko může být lehčím terčem.

Další věc je možná historická záležitost. I během Československa bylo Slovensko vždy takovým agrárním státem, v Česku průmysl rozkvétal. Jednoduché narativy více sedí tomu, co Slovensko historicky zažilo.

Jakým tlakům čelí předseda slovenské vlády při rozhodování o klíčových věcech?

Tlak v mém případě byl určitě menší než v případě politických premiérů. Já jsem nemusel řešit jednotlivé politické zájmy, neřešili jsme kampaň. Tlaky jsou většinou resortní. Konflikty byly jen tehdy, pokud se někteří ministři mezi sebou neshodli. Tehdy jsem řekl: „dobře, nejprve to zkuste vyřešit, a potom, když to nepůjde, tak to musí rozhodnout premiér.“

Budoucnost

Skoro měsíc už nejste v čele slovenské vlády. Máte jasno, co budete dělat dál? Kromě toho, že aktuálně vydáváte českou verzi své knihy Rychlokurz geniality a předpokládám, že v souvislosti s tím budete mít aktivity. Máte už jasno, co bude vaším dalším úkolem, dalším zaměstnáním, nebo další funkcí?

Čtěte také

Luboš Palata: Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár se v Praze ukázal v diplomatickém negližé

Mám nabídky jak z firemního prostředí, tak politiky. Dokonce i z různých politických stran. Musím si to promyslet. Vím ale, že bych chtěl zůstat společensky aktivní, neboť bude třeba na Slovensku mluvit i ve prospěch těch lidí, kteří v současnosti nemají ve vládě zastoupení. Ale ještě jsem se nerozhodoval. Asi až v novém roce.

Zůstanete na Slovensku?

Ano.

Takže žádné angažmá v Bruselu nebo nikde v Evropě nepřipadá v úvahu?

Je tam měla šance, ale zatím to vypadá tak, že zůstanu na Slovensku.

Kdo nahradí Zuzanu Čaputovou v bratislavském prezidentském paláci? Je Slovensko právním státem? A co mohou premiéři zemí, jako jsou Česko nebo Slovensko, reálně prosadit v rámci EU? Poslechněte si celý rozhovor.