Pohádky z 50. let? Nemám s nimi problém, říká filmová historička

„S pohádkami z 50. let a jejich ideovou podmíněností nemám problém,“ tvrdí a připomíná, že téma sociální rovnostářství se v pohádkách objevuje už tradičně. Trochu na hraně však balancuje například pohádka Dařbuján a Pandrhola z roku 1959. „Trápí mě spíš filmy pro dospělé z 50. let,“ dodává.

Tereza Dvořáková se zabývala především filmy, které vznikaly v období druhé světové války. „V té době dochází k modernizaci procesů a kvůli cenzuře ke zpomalení procesu vývoje látky,“ popisuje. Scénáře, které se dřív psaly lehkou rukou, se tak staly opravdovou látkou.

Levnější, rychlejší, atraktivní atmosféra – těmito slovy popisuje filmová studia na Barrandově. „Ateliéry byly otevřeny v roce 1933 a technika byla velmi moderní,“ přibližuje s tím, že Barrandov byl stavěn tak, aby se v něm točily zahraniční filmy. Nebylo proto divu, že nacisté projevili zájem o českou filmovou infrastrukturu.

Samostatným tématem na dlouhé vyprávění by bylo účinkování českých herců v německých filmech. Ti, kteří uměli německy, neodmítali nabídky na natáčení. Výjimkou byla Adina Mandlová a také Vlasta Burian. „Ten sice pocházel z dvojjazyčného prostředí, přesto nenatočil jediný německý snímek,“ připomíná Tereza Dvořáková.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu.