PODÍVEJTE SE: Čeští pouliční umělci vyzdobili chudinskou čtvrť v Riu. A narazili na kulturní rozdíly
Jedna z chudinských čtvrtí Ria de Janeira nad pláží Copacabana má novou atrakci. Obyčejnou šedivou opěrnou zeď tam krášlí velká mozaika a barevná lavička. Autory jsou čeští streetartoví umělci Plebe a X-dog a za projektem stojí Slovák. Jejich společné dílo trochu narazilo – ani ne na nesouhlas úřadů, ale spíš na kulturní rozdíly.
„Tady na kopci jsou hadi,“ straší mě malá Miriam. Stojí u lavičky a dívá se nahoru na mozaiku na opěrné zdi na strmé skalce. Pošilhává po lavičce. Musí to tady být opravdu hrozné zvíře, protože společně s dalšími prvňáčky Danielem a Janem mi hned vyprávějí strašidelné historky, jak kdo hada viděl, nebo aspoň rodiče.
Před 100 lety tady určitě hadů bývalo víc. Pak tady ale začala růst favela, podobná těm ostatním v Riu. Blízko bohatších čtvrtí a na kopcích, kde by právě bohatší nikdy stavět nenapadlo. Napadlo to ale tak trochu cizince, kteří tady nepostavili dům, ale na zdi udělali krásnou mozaiku z barevných kachlíků.
„Je to mozaika s takovými městskými ilustracemi a nápisy jako život, svoboda, nesmrtelnost, spravedlnost a láska,“ říká X-dog. A Plebe vzpomíná, s čím u místních narazili. „Tady považují hada za symbol zla. Pro nás to byl přitom jen dekorativní prvek, který nám připomíná Brazílii podle spojení Brazílie – džungle – had. My máme hady rádi,“ říká Plebe.
Romantické srdce namalovat odmítli
Mozaika se tak měnila při práci – a hledala i novou symboliku. „Na jedné straně je holubice, která hadovi uniká, míří ven z jeho chřtánu. A na druhé straně jsou vrány, ty zlé duše, které se mu naopak do tlamy ženou,“ pokračuje Plebe.
„Z plánu vyvést v mozaice i protiklad nápisu život taky sešlo, ale oba autoři si nenechali mluvit úplně do všeho,“ říká Juraj Vajda, který má na ulici hostel a mozaiku zaplatil.
„Například tahle láska, nápis amor, to je nápis, který vznikl jako odpověď na ty negativní ohlasy, které se objevily. Tak jsme si řekli, že tam dáme něco pozitivního. Ale umělci potom řekli, že nenakreslí srdce, jako kreslívají děvčatům do sešitů. Když se podíváš, vidíš tam komory a aortu – zkrátka anatomicky. Romantické srdce zcela odmítli,“ vysvětluje.
„A není to odmítání ze strany obyvatel tím, že jste cizinci, že jim sem přišli gringos?“ ptám se. „To tu taky zaznělo, ale na druhou stranu obrovská většina lidí si uvědomí, a také to nahlas poví, jaké je to pěkné, že sem gringos přišli a udělali to pro nás,“ podotýká Juraj Vajda.
Námitky a mírný odpor místních lidí, obyvatel favely, možná pramení z jejich povahy. Své bydlení postavili na kopcích navzdory fyzikálním zákonům a navzdory úřadům. Mnohé se zlepšilo, ale příliš se nestarají ani teď. A zdá se, že úřady ani moc nezajímala mozaika.
Takové umění může mít vliv na budoucí generaci, pochvalují si Brazilci
„Měli jsme takový mlčenlivý souhlas. Poslali jsme e-maily na policii, na radnici. Nikdo neodpověděl, takže o tom všichni věděli a vlastně mlčky souhlasili,“ myslí si Juraj Vajda. Podobně jako v případě mozaiky, i na mozaikovou lavičku se Juraj Vajda ptal spíš místních autorit – lidí, kteří tady v komunitě něco znamenají.
Nezájem úřadů a to, že něco takového vytvořili cizinci, vůbec nepřekvapuje tři brazilské turisty, kteří si teď dílo fotí. Líbí se jim a říkají, že může místním naopak pomoct – přilákat další turisty a dál bořit hranice mezi různými světy v jediném městě.
„Z takového kontaktu s uměním se mohou zrodit noví umělci. Musíte mít samozřejmě shůry dáno, ale všechny potřebné nástroje tady vlastně máte doma. Viděli jsme tady ve favele třeba krásné truhlářské práce. Když pak někdo vidí nějakou inspiraci, může si taky něco zajímavého vymyslet. Kontakt s takovým uměním může mít na budoucí generace velmi formující vliv,“ shrnuje Matheus ze státu Minas Gerais.
A tak ani kachlíkoví hadi by snad nakonec neměli vadit – zvlášť je doplnila praktická lavička. „Tu ti lidé milují. Mohou na ní sedět a koukat, co se děje okolo nich. Za tu lavičku nás zbožňují,“ vysvětluje X-dog, a Plebe, parťák z autorské dvojice, ho doplňuje: „Sezení sbližuje kultury. Každý si rád sedne. I ten, co nemá rád hady, i ten, co věří v boha, všichni rádi sedí.“
„Jen možná praskne nějaká ta silonka,“ upozorňuje ještě X-dog na materiál, rozřezané kousky kachliček, které připomínají například Gaudího park Güell v Barceloně.
