Počet lidí s demencí se může za 30 let zdvojnásobit. Otázka přijetí nemoci je zásadní, říká psycholožka
V České republice žije 156 tisíc lidí s demencí a do roku 2050 by se mohl tento počet zdvojnásobit. „Čím dříve je léčba indikovaná, tím lépe,“ vysvětluje psycholožka Eva Jarolímová z České alzheimerovské společnosti, proč je důležité nechat si otestovat paměť. V těchto dnech to mohou lidé udělat ve vestibulu budovy Českého rozhlasu na Vinohradské 12 v rámci Týdne paměti. Proč lidí s demencí přibývá? Jak ji poznat a co dělat potom? Poslechněte si celý rozhovor.
Proč je důležité jít se nechat otestovat?
Je důležité diagnózu vědět a mít – pokud se potvrdí, že je tam nějaká forma demence nebo Alzheimerova nemoc. Otevíráme tím dveře včasné léčbě a včasné terapii. Léčba by měla probíhat co nejdříve. Čím dříve je indikovaná, tím lépe.
Léčba pozastaví rozvoj progrese ve stadiu, ve kterém člověk přichází. Čím později, tím hůře. Můžeme si díky tomu zachovat kvalitu života co nejdéle. Všichni si přejeme být co nejdéle funkční, soběstační, a pokud možno autonomní, zvládat co nejvíce věcí sami.
Dala by se choroba označit za civilizační?
Ano. V současné době žije v České republice něco kolem 156 tisíc lidí, kteří žijí s demencí. Toto číslo se má do roku 2050 zdvojnásobit asi na 280 tisíc. Na to není naše společnost ještě úplně připravena, určitě ta čísla porostou – také proto, že se prodlužuje střední délka života, lidé se dožívají stále vyššího věku.
Pokud starší lidé nechtějí nosit naslouchátka, může to být velkým rizikovým faktorem pro rozvoj demence.
Eva Jarolímová, Česká alzheimerská společnost
Nárůst této nemoci se vztahuje především k osmdesátému roku věku, tam je nejvyšší – je to někde mezi 20–30 % populace. To znamená, že třeba každý čtvrtý může mít potíže s poznávacími funkcemi, a čím budeme žít déle, tím víc se budeme posouvat do více prevalentního období. Bude stále více těch, kteří mají nějakou kognitivní poruchu.
Hodně teď hovoříme také o snížené sluchové a zrakové percepci. Zejména u toho sluchu – pokud starší lidé nechtějí nosit naslouchátka, může to být velkým rizikovým faktorem pro rozvoj demence. Mozek nemá tolik podnětů, kolik jich má člověk, když dobře slyší. Takže pozor i na sluchové vady a jejich včasné kompenzace.
Čtěte také
Co může člověk dělat, když má Alzheimerovu chorobu a přijde na to včas?
To je důležité téma. Kromě toho, že je léčen, může docházet na různé terapie – kognitivní stimulace nebo rehabilitace, abychom zbrzdili rozvoj progrese a posílili jednotlivé oblasti kognitivních poznávacích funkcí.
Existují i další terapie, které člověku pomáhají potvrzovat vlastní identitu. Třeba terapie vzpomínáním. Tito lidé mají dlouho zachovanou dlouhodobou paměť a můžeme jim pomoci, aby měli co nejvíce prožitků a co nejkvalitnější život.
A pak je další důležitá věc – mohou se na to nějak připravit. Ve fázi, kdy ještě mají schopnosti a dovednosti něco rozhodovat, si mohou naplánovat, co by si přáli, aby s nimi bylo, až jednou třeba nebudou moci. Například kdo by se o ně měl starat.
Jak poznat Alzheimerovu chorobu?
- poruchy krátkodobé paměti
Člověk zapomíná, zakládá věci na nevhodná nebo nesmyslná místa. - poruchy pozornosti a motivace
Člověk ztrácí chuť k činnostem, které dřív vykonával rád. - omezení společenských kontaktů
- změna osobnosti
- změny orientace v čase
Člověk například neví, jaký je rok.
To vše se postupně zhoršuje a trvá alespoň 6 měsíců.
Zlehčí mi situaci, když se se svým stavem nebo se stavem svého blízkého smířím?
Nejvíc pomůže, když vezmu to, co je, a budu s tím dělat, co se dá. Otázka přijetí je velice zásadní. Pokud rodinný příslušník, který se stará nebo se začíná starat, nemoc nepřijímá a přistupuje k blízkému jako kdyby byl zdravý, dochází k celé řadě vztahových konfliktů a nedorozumění a péče se stává obtížnou.
Každý člověk je, co se týče přijetí, v jiné fázi a potřebuje na to jinak dlouhou dobu. Je dobré zajít za nějakým odborníkem. Například naše organizace Česká alzheimerovská společnost poskytuje osobní konzultace nebo svépomocné skupiny. Případně v rámci ostatních regionů má Česká alzheimerovská společnost kontaktní místa.
V jaké fázi Alzheimerovy choroby už člověku nevadí, že už není doma a netrpí umístěním do ústavu?
Lidé s demencí postupně ztrácí více či méně náhled na svoji situaci. Někteří hned v počátku, někteří pomalu, později. Nelze doporučit nějaký jednotný recept, jak to udělat, kdy je vhodná doba umístit blízkého do zařízení. Ve hře je mnoho faktorů.
Na jedné straně máme rodinného příslušníka, který pečuje, a na straně druhé je tu blízký s nemocí. Odpovědí je chvíle, kdy se situace začne stávat neudržitelnou. V této oblasti hovoříme i o pečovatelské zátěži, která je velice náročná. Je dobré mít pro jistotu předem podanou žádost v některém domově se zvláštním režimem pro případ, že péče začne být opravdu těžká, náročná a neudržitelná.
Čtěte také
Člověk ale nemusí být za každou cenu doma. Péče doma je jednoznačně dobrá, nejlepší je, když člověk může zůstat ve svém prostředí. Ale když už je to prostředí vyčerpané nebo má všechny zdroje na konci sil, je čas umístit blízkého do domova se zvláštním režimem, kde může i pookřát.
Rodina pečuje stále dál, je to jen jiná forma péče. Dochází tam za ním, poskytuje mu formy pomoci, které to zařízení není schopno poskytnout. Nemějte pocity viny, když k takovému rozhodnutí dospějete.
Jak pomoci člověku, který léčbu nemoci odmítá? A souvisí spolu deprese a demence? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Mozek žen je aktivnější, objevili vědci. Výzkum pomůže i při...
Ženský mozek je mnohem aktivnější než mužský, konstatují vědci. Studie realizovaná s pomocí zobrazovací techniky lidského mozku umožnila rozlišit rozdíly mezi pohla...
-
Co můžeme udělat proti Alzheimeru? Trénujte paměť, učte se cizí jazyky, doporučuje expertka
K příznakům Alzheimerovy choroby patří třeba ztráta krátkodobé paměti nebo problémy s orientací. Ty se často podceňují, upozorňuje ředitelka Alzheimer centra ve Zlíně.
-
I lidé s demencí mají potřebu seberealizace, jde o to, jim porozumět, všímá si ošetřovatelka
Ošetřovatelka Dagmar Martínková alias Dana se přes čtyřicet let stará o staré a umírající pacienty. „Nevnímám jen léčbu a diagnózu, ale celý životní příběh,“ vysvětluje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.