Po stopách nejslavnější koledy světa
Ano, to je ta naše vánoční píseň, říkají si dnes lidé na celém světě. A mají na mysli Tichou noc. Za bezmála dvě století své existence zdomácněla skoro všude, dočkala se bezpočtu překladů i různých hudebních zpracování. Po jejích kořenech se však pídí málokdo.
Co to je? Tohle přece není Tichá noc, ta krásná a mírumilovná vánoční píseň, říkám si, když slyším první tóny, které vyluzuje elektrická kytara. Aha, tak je to ona. Není divu, že to člověk na první poslech nepozná. Za těch skoro 200 let, co písnička koluje světem, má nekonečnou řadu verzí, a to včetně reggae nebo metalu.
Teď to však zkusíme bez elektřiny, jen s kytarou, tedy přesně tak, jak Tichou noc napsal učitel a varhaník Franz Gruber.
Píseň, kterou měli zpívat obyčejní lidé
„Byla to tenkrát těžká doba. Po napoleonských válkách se zhroutily církevní struktury a vlastně celý evropský systém,“ vysvětluje ředitel muzea v Arnsdorfu Max Gurtner, za jakých okolností vznikla Tichá noc.
Arnsdorf leží asi 25 kilometrů severně od Salcburku. Právě v místní škole složil učitel Franz Gruber světoznámou melodii.
„Jediné, co tenkrát lidem zůstalo, byla prostá víra. A právě taková je i Tichá noc. Napsaná pouze pro kytaru jako doprovodný nástroj, žádné varhany. Tichá noc nebyla myšlena jako náhrada liturgických zpěvů, byla to píseň, kterou měli obyčejní lidé zpívat u jesliček a na ulici,“ doplňuje Max Gurtner.
Skladateli hudby Gruberovi tehdy chyběla ještě slova. Ta přidal farář Joseph Mohr. Oba společně vůbec poprvé zahráli a zazpívali Tichou noc v kostele v nedalekém Oberndorfu. To se psal rok 1818.
Tichá noc nestárne
„Každý rok na Štědrý den se sem sjede tak tři až pět tisíc lidí z celého světa. Všichni společně stojí na náměstí a zpívají Tichou noc, každý ve svém rodném jazyce,“ říká paní Margaretha, průvodkyně v památníku Tiché noci v Oberndorfu.
Je to možná překvapivé, ale oficiálně se tu Tichá noc zpívá jenom jednou ročně, právě na Štědrý den. To aby si písnička udržela svoji jedinečnost a neohrála se. Mimochodem, Tichá noc má celkem šest slok. Umí je paní Margaretha všechny?
„Ne, to opravdu ne. Umím jen první sloku. U těch dalších zvládnu tak nějak přizvukovat, když zpívají ostatní. Ale nazpaměť, to ne,“ přiznává.
Tichá noc je zajímavá i tím, jakou rychlostí se rozšířila do celého světa. Premiéru měla v Rakousku v roce 1818, pak ji zpěvácké sbory rozšířily po celé Evropě. Po 20 letech už se hrála i v New Yorku. Letos ji zapsali na seznam národního nehmotného dědictví UNESCO v Rakousku. I když se blíží její 200. výročí, Tichá noc jako by vůbec nestárla.
Zvětšit mapu: v rakouském Oberndorfu si dodnes připomínají píseň Tichá noc
