Pláž, sněhobílý písek a zvědaví tučňáci. Vítejte na Falklandech
Námluvy, rvačky samců o samice, péče o čerstvě vylíhlá mláďata. Unikátní a současně atraktivní pohled na život tučňáků z bezprostřední blízkosti nabízejí Falklandské ostrovy v jižním Atlantiku. Pohromadě tam žije hned pět druhů tučňáků. Kvůli těmto komickým ptákům neschopným letu tam turisté často míří.
Že se blíží kolonie tučňáků, člověk pozná po čichu. Zápach je nezaměnitelný. Na Volunteer Point se dá dostat jedině čtyřkolkou po asi třech hodinách celkem dobrodružné jízdy z metropole Stanley – ale opravdu to stojí za to.
„Největším rizikem je příliš se přiblížit k tučňákům patagonským, kteří zrovna mají mláďata. Někteří možná ještě dokonce sedí na vejcích. Kdybyste se chovali moc neomaleně a oddělili rodiče od mláděte nebo od vejce, dali byste šanci predátorům. Takže se držte tak pět metrů daleko,“ rozdává poslední rady náš řidič falklandskými rašeliništi a průvodce v jedné osobě Peter.
Tučňáci patagonští s krásným žlutým zbarvením na lících a na krku nám pomáhají tím, že se chovají zdrženlivě a o vetřelce na svém území nejeví zájem. To o poznání menší tučňáci oslí, zvaní Gentoo, jsou pořádně zvědaví a někteří jedinci skoro až drzí.
Tučňáci jsou zvědavá stvoření
Základní pravidlo zní: hlavně je ničím nepřekvapte. Člověk by se k tučňákům neměl přiblížit z mrtvého úhlu, naopak se jim ukázat, nějakou dobu se nehýbat a doufat, že přijdou blíž.
„Když vydržíte sedět na písku dost dlouho, tak zaručeně přijdou, protože jsou mimořádně zvědaví. Dají hlavu na stranu, trochu si vás očichají. Vypadá to, že jsou z nás stejně v rozpacích a současně pobavení, jako jsme my z nich,“ říká Peter.
Britský turista Cahal má kabát celý od písku, protože na pláži nejen seděl, ale taky ležel, aby pózující tučňáky dostal do co možná nejlepšího záběru. Ti se skutečně snaží: tu vytvářejí debatní kroužky na břehu a jindy zase komicky po břiše kloužou v mělké vodě.
Lidé a příroda tu žijí v symbióze
Jsou chvíle, kdy člověk zalituje, že není televizní novinář. Tohle je asi jedna z nich. Snad tříkilometrová pláž, sněhobílý písek, modrozeleně zbarvený jižní Atlantik. A zvláštní zvířecí symbióza ovcí, hus, kachen a nejrůznějších druhů tučňáků. Všichni v míru žijí vedle sebe.
„Tohle je něco, co se musí chránit. Rovnováha se nesmí změnit! Je úplně v pořádku, že sem musíte z nejbližší civilizace jet hodinu a půl naprosto šíleným bažinatým terénem. Jinak by sem dorazilo mnohem víc lidí,“ uvažuje Peter.
Na Falklandských ostrovech žijí lidé ve zvláštní, těžko popsatelné harmonii a respektu nejen vůči sobě navzájem, ale taky vůči panenské přírodě a jejím zvířecím obyvatelům. Kolonie tučňáků na těžko přístupném výběžku Volunteer Point jako by to jenom potvrzovala. Snad nějakého chytráka nenapadne postavit sem pořádnou silnici.
