Platy našich zákonodárců, volební preference ODS rostou, inaugurace George Bushe

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Platy zákonodárců a členů vlády by se měly vrátit na úroveň loňského roku. Vyplývá to z vládního návrhu, kterým se začala zabývat Poslanecká sněmovna. Za chvíli o tom budeme diskutovat v Duelu Týdne v tahu.

Volební preference ODS podle průzkumu firmy STEM dosáhly rekordu, 35,9 procenta. Nad vlivem těchto preferencí se ve fejetonu zamyslí Jan Pokorný.

Americký prezident George Bush ve čtvrtek složil před sídlem Kongresu ve Washingtonu slavnostní přísahu a nastoupil své už druhé funkční období.

Bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín je definitivně zproštěn obžaloby za nedovolené ozbrojování, kterého se měl dopustit před téměř 30 lety.

Takový je stručný souhrn témat dalšího Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Vláda chce vrátit platy ústavních činitelů na úroveň před jejich listopadovým zvýšením a následně je zmrazit. Výjimkou by měli být soudci a státní zástupci, kterým by zvýšené platy zůstaly. Do roku 2007 by se ale už zvyšovat neměly. Napětí kolem této věci vzniklo koncem loňského roku, kdy Sněmovna schválila senátní návrh, který o rok odložil zvýšení platů příslušníků bezpečnostních složek, ale zároveň od 1.ledna zvýšil platy právě politiků, soudců a státních zástupců. Návrhem se začala včera zabývat Poslanecká sněmovna. Bude se projednávat v řádném procesu, protože ODS vetovala urychlené projednání hned v prvním čtení. Ve studiu jsou se mnou místopředseda Poslanecké sněmovny a ODS Ivan Langer, hezký den.

Host (Ivan Langer): Hezký den přeji.

Hana Hikelová: A poslanec za KDU ČSL Pavel Severa. I vám hezký den.

Host (Pavel Severa): Dobrý den.

Hana Hikelová: Pane Langre, proč ODS podala veto proti zrychlenému projednání a tato norma se bude projednávat ve Sněmovně standardním způsobem?

Host (Ivan Langer): Je to proto, že jsme chtěli podat a chceme podat dva pozměňovací návrhy. Jeden, který by limitoval časově působnost tohoto zákona, a to tím způsobem, aby se vztahoval na tuto vládu, tuto Poslaneckou sněmovnu a aby nezavazoval vládu příští a příští Parlament. Druhý pozměňovací návrh je věcného charakteru, který říká, vraťme se k bývalé praxi, kdy platy ústavních činitelů byly navázány na platy ve státní správě a měly tak velmi blahodárný tlumivý efekt vůči nekontrolovatelnému a enormnímu nárůstu platů ve státní správě, který objemově v prostředcích dělá několikanásobek toho problému, který můžeme spočítat v případě tří set zákonodárců a členů vlády.

Hana Hikelová: Pane poslanče, proč vládní koalice navrhuje právě ten termín konec roku 2007, jaké to má logické důvody?

Host (Pavel Severa): Já myslím, že zásadně držet slovo a my jsme řekli, že s ohledem jednak na povodně a jednak na ekonomickou situaci, která je nyní, takže bychom měli být ti, kteří nebudou eskalovat zvyšování platů. Proto politik, když něco slíbí, tak by měl držet slovo. Z toho důvodu chceme, abychom ty platy vrátili na původní úroveň, ta diskuse, která se má vést o systému, jak odměňovat státní zaměstnance, soudce, státní zástupce, poslance, ta se může vést klidně potom další rok nebo dva roky, to je jiná věc. Myslím si, že ty argumenty, které padají ze strany ODS, že je relevantní říci, že v roce 2006 budou volby a že se může cokoliv potom měnit, takže nic, žádná cesta není uzavřená, ale teď bychom se měli vlastně přihlásit k tomu slibu a učinit všechno pro to, abychom občanům řekli, toto bylo slíbeno, my to plníme, řešili jsme platy policistů, chtěli jsme naše platy vyřešit stejně a neměli bychom to protahovat, protože pak nám nebudou věřit. Já myslím, že ta diskuse věcná potom může probíhat delší čas.

Hana Hikelová: Ještě krátce k tomu termínu. Pane místopředsedo, pokud ODS vyhraje příští volby do Poslanecké sněmovny, jak by právě naložila s platy ústavních činitelů, když v tom zákoně má být ten termín daný právě volbami a možnou změnou systému?

Host (Ivan Langer): Já bych s celým systémem platů nakládal podle jednotného měřítka, tedy buď si tento stát může dovolit přidat všem, potom nechť přidá všem nebo tento stát musí spořit, a potom musí se uskrovnit všichni bez rozdílu, kteří jsou tímto státem placeni. Neboť jde pořád o jedny peníze bez ohledu na to, jestli hovoříme o policistech, státních zástupcích, či politicích.

Hana Hikelová: Je stát v současné době v takové situaci, že by měl přidat všem nebo nepřidávat nikomu?

Host (Ivan Langer): Jsem přesvědčen o tom, že tento stát je v situaci, kdy by neměl přidávat nikomu, kdyby všichni se měli uskrovnit a tady paradoxně prožíváme stav, kdy se přidalo učitelům, přidalo se policistům, přidalo se úředníkům, přidává se soudcům, přidává se státním zástupcům a jediní, kdo zůstává na zmražené úrovni, jsou poslanci, senátoři a členové vlády. Může z toho plynout závěr, že všichni v této zemi pracují dobře, jenom politici pracují špatně. Klidně můžete takovýto názor sdílet. Já si ale myslím, že pokud stát má spořit, pokud má škrtat, tak potom má škrtnout všem.

Hana Hikelová: A pokud přidává, tak má přidat i poslancům bez ohledu na jestli pracují špatně nebo ne.

Host (Ivan Langer): No ale, ano, já jsem pro rovný princip, jedno měřítko, jeden metr pro všechny, protože já vím, že můžete najít 10, 20, 30 poslanců, o kterých si myslíte, že pracují špatně. Já vám ukážu na desítky policistů, kteří podle pracují špatně a nezaslouží si to navýšení mzdy.

Hana Hikelová: Pane Severo, kdy se zvolí ta cesta, že se k platům skutečně bude přistupovat jednotně, protože konec konců vláda na to narazila už právě u zaměstnanců ve školství, ve zdravotnictví, kde se to řeší samostatně. Většinou i odbory to řeší samostatně a potom vzniká tato situace, že přidat chtějí všichni, když už jedna z těch skupin, a v tomto případě to navíc není pouze jedna skupina, přidáno dostanou?

Host (Pavel Severa): Já naprosto souhlasím s tím, že je potřeba, aby v tom byl nastolen systém a je jedno, jestli jde o platy zaměstnanců, lékařů nebo policistů nebo úředníků. V zásadě by v tom měl být skutečně systém a průhlednost. Proto jsme odsouhlasili usnesení, ve kterém chceme, aby vláda zpracovala novelu o platech a odměnách státních zaměstnanců, ústavních činitelů, soudců, státních zástupců a tak dále a aby tento zákon, tato novela, byla předložena do 30.června 2005 a já myslím, že v tuhletu chvíli snad ani nejde o ty absolutní částky, jestli je ten plat takto či více vysoký. Tady jde spíš o skutečný systém a jde taky v případě poslanců, o nichž se dneska hovoří v souvislosti s platy, jde o jakýsi příklad a ukázku toho, že chceme ten problém řešit a že jsme taky ochotni si sami na čas ty platy zmrazit, protože skutečně nejde o absolutní čísla, jde o ten přístup a jde o tu možnost se tomu věnovat a nastavit v tom nějaký pořádek, který bude platit déle, nežli jedno funkční období.

Host (Ivan Langer): Já s tím naprosto souhlasím. Protože základní teze, ze které musíme vycházet, jsou to všechno jedny peníze. Peníze, pocházející z kapes občanů, daňových poplatníků bez ohledu na to, jestli jsou to peníze, které končí jako platy policistů, státních zástupců, soudců nebo politiků. V tomto smyslu by tento základní předpoklad měl také znamenat propojení vzájemné toho systému platů.

Host (Pavel Severa): Já si k tomu ještě dovolím dodat, že myslím, že toto období pro diskusi je velmi nezbytné, protože nejde o platy pouze 200 poslanců, ale všichni dobře víme, že jsme zabránili řekl bych eskalaci platů u policie, kde by to poškodilo zejména policisty, kteří jsou v činné službě a myslím si, že se budeme muset vrátit nejenom k platu policistů, ale platům vojáků, budeme se bavit o platech soudců a tak dále. Všechno souvisí se vším a jsou to částky velmi vysoké pro státní rozpočet.

Hana Hikelová: Teď nevím, pane místopředsedo, jestli váš úsměv znamená souhlas nebo ne.

Host (Ivan Langer): Já se obávám, že jsme nezabránili eskalaci a nárůstu platů u policistů a jak jsem si propočítával náklady vynaložené státním rozpočtem nebo předpokládané ve státním rozpočtu a spočítal jsem si to na základě účinnosti případné toho nového zákona, tak jsem zjistil, že jsme policistům přidali víc, než by dostali podle nového služebního zákona a přidali jsme jim za nic, neboť služební zákon nabyl účinnosti ale to si myslím, že je taková marginální poznámka.

Host (Pavel Severa): Já k tomu jenom poznámku. Já doufám, že ten zákon o služebním poměru, který je teď zaparkován na jeden rok, takže dojde k novelizaci, protože pak by se splnilo to, co říkáte vy, že by to eskalovalo nadmíru určité výdaje, které bychom potom nebyli schopni uřídit a zaplatit.

Host (Ivan Langer): Souhlasím a já jsem připraven k seriózní práci na úpravě služebního zákona.

Hana Hikelová: Vraťme se tu ale k platům ústavních činitelů. Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach na schůzi řekl, že vláda chce zmrazit platy zákonodárců také z důvodu solidarity se zaměstnanci, kteří pobírají platy z veřejných zdrojů. To je doslovná citace z jeho vystoupení. Jak vy dva tuto solidaritu se zaměstnanci, kteří pobírají platy z veřejných zdrojů, vnímáte?

Host (Ivan Langer): Já nemohu, než zopakovat to, co jsem říkal, že jsme všichni placeni z jedněch peněz a buď tedy platí, že si stát může dovolit a díky kvalitě služeb, které poskytuje občanům, všem těmto lidem přidat nebo si to nemůže dovolit a potom by neměl přidávat. A je-li projevem solidarity to, že ve všech ostatních složkách, bez ohledu na to, jestli ti lidé pracují dobře nebo špatně, se přidává a v oblasti zákonodárného sporu a vlády, bez ohledu na to, jestli všichni pracují špatně nebo někdo pracuje dobře, se nepřidává, tak v tom princip solidarity opravdu nemohu naleznout. Snažím se.

Host (Pavel Severa): Já se musím přidat řekl bych s pocitem, že by to byla jakási falešná solidarita trvat nadále na nespravedlivém systému, který nebude odrážet všechny specifika jednotlivých profesí a nebude v tom pořádek, takže místo solidarity bych navrhoval, abychom ten problém napravili a jednou provždy v tom nastavili systém, takže mám pocit, že to slovo solidarita není úplně přesné.

Hana Hikelová: Takže nemáte pocit, když nedostanete zvýšené platy, že byste byli solidární.

Host (Ivan Langer): Já teda na tak jasně položenou otázku a vy vidíte, že se usmíváme při této části debaty, musím odpovědět, nevidím, protože by to bylo nelogické ji v ní vidět. Možná, kdyby tady byl pan ministr Škromach, tak by nám vysvětlil, co on a sociální demokracie vnímá skutečně pod pojmem solidarita.

Hana Hikelová: Hlas ze sociální demokracie tu není, takže pojďme k dalšímu tématu. Vy už jste zmiňoval, že ODS chce podat i další pozměňovací návrh, a to takový, který by výši platu ústavních činitelů navázal na platy úředníků ve státní správě. Jak si tuto návaznost představujete konkrétně?

Host (Ivan Langer): Já teď neumím vám přesně ocitovat technické doslovné znění toho pozměňovacího návrhu, ale ...

Hana Hikelová: To po vás ani nechci.

Host (Ivan Langer): ... princip kdysi platil a myslím si, že to je jeden ze základních kamínků, pokud hovoříme o nějakém systémovém provázání všech těch různých platů, kterými mohl umožnit to, aby opravdu ta situace, když si to stát může dovolit, tak jednoduchým pokynem, jednoduchým rozhodnutím došlo k navýšení všech, jen jednoduchým rozhodnutím nedošlo k navýšení nebo dokonce ke snížení. Myslím si také, že toto ustanovení mělo opravdu blahodárný vliv na to, že se díky tomu, že na platy poslanců je hodně vidět, tak to vedlo ke tlumení nekontrolovatelného nárůstu platů ve státní správě. Tady říkám, já přeji lidem poctivě vydělané peníze, ale toto je vždycky paušální navyšování, bez ohledu na kvalitu té práce.

Hana Hikelová: KDU ČSL by takovýto návrh podpořila?

Host (Pavel Severa): Já myslím, že o technických aspektech můžeme dlouho hovořit. Tady byly kdysi technické návrhy, aby se odvíjel plat státních zaměstnanců a poslanců a státních zástupců od průměrné mzdy, že by to byl nějaký násobek průměrné mzdy. Já musím zdůraznit, že jsem připraven k jakékoliv diskusi, která musí mít nějaké ekonomické podklady, abychom věděli, co to znamená, ale v zásadě jedno bych chtěl říci. Není možné připustit, aby ve státní správě někdo pobíral dva platy, mám teď na mysli to, co vzniklo po odsouhlasení některých zákonů příslušníků ozbrojených sborů, že bývalý voják odstoupí ze služebního poměru, zůstane na stejném místě, pouze svlíkne uniformu a pobírá v podstatě dva platy. Já mám pocit, že je potřeba v tom udělat pořádek, protože pokud je ve státní správě, tak by měl být placen státní správou buď za práci, anebo pokud už ve státní správě není, tak by měl mít jakýsi výluhový příspěvek za to, že má horší uplatnění na trhu práce. To je jeden z příkladů, ale mohli bychom hovořit o dalších, takže jde spíše o to, narovnat některé vztahy, které nejsou zdravé a aby to bylo také spravedlivé a to odměňování bylo průhledné.

Hana Hikelová: Pánové, poslední otázka. Poslanci a senátoři za leden dostanou zvýšený plat, pravděpodobně nejenom za leden, jak s tímto navýšením naložíte.

Host (Ivan Langer): Já bez ohledu na navyšování nebo nenavyšování v průměru ročně dávám asi 70 až 100 tisíc korun na různé veřejně prospěšné účely a stejně tak se budu chovat i v roce 2005, takže si myslím, že v tomto smyslu mám u sebe doma jasno.

Host (Pavel Severa): My, aniž bychom to předpokládali nebo tušili, my jsme věřili, že se to podaří odsouhlasí včas, aby to nenastalo, tak jsme už deklarovali, že to, co dostaneme nečekaně, tak také věnujeme na nějaké dobročinné účely, kterých je kolem nás hromada a myslím si, že není problém najít místo, na které lze tyto prostředky poskytnout.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, místopředseda Poslanecké sněmovny a ODS Ivan Langer a poslanec za KDU ČSL Pavel Severa. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Pavel Severa): Na shledanou.

Host (Ivan Langer): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: V podstatě každý měsíc se dozvídáme, jak si u vás stojí jednotlivé politické strany. Tento týden STEM zveřejnil aktuální výsledky. Jan Pokorný ve svém fejetonu přemýšlí o vlivu volebních preferencí na pracovitost politických stran.

Jan Pokorný: "Volební preference ODS podle průzkumu firmy STEM dosáhly rekordu. 35,9 procenta. Přepočteno na počet poslanců, občanských demokratů by bylo ve Sněmovně 98. Ještě tři křesla a měli by většinu. Pokud to takhle půjde dál, dočkáme se po příštích volbách, že vítěz poprvé poděkuje i ostatním politickým stranám. Za to, že se ve volebním závodě loudali a ještě si dokázali podrážet nohy.

Občanští demokraté mají tento víkend důvod k oslavám, můžou si dopřát číši modrého Portugalu, upřít svůj modrý zrak k modravým dálkám, kde tuší okamžik vzniku modré vlády. Oslavy skončí, nastanou všední dny a ODS bude stát před otázkou. Volby jsou až za rok a půl, co máme do té doby dělat? Inu, tady je odpověď docela snadná, nic. Přesně podle hesla, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Politici ODS můžou klidně složit ruce v klín, i když ti nejpracovitější budou aspoň točit mlýnek. Pozor, tím není myšlen dětský speciální policejní tým, ale kroužení palců na rukou kolem sebe, což dělává člověk, který je ve velké pohodě. Stejná otázka, co dělat do voleb, stojí i před druhdy silným rivalem ODS. Sociální demokraté, jimž hrozí, že je ti občanští v politickém závodě předběhnou o celé jedno kolo, by měli udělat aspoň něco.

Je ale pravděpodobné, že jediným pohybem, kterého si jejich voliči možná všimnou, bude mávnutí rukou nad momentálními preferencemi s tím, že za rok a půl to bude panečku jiná. Zdá se, že na domácí politické scéně rozhostí se atmosféra sladkého nicnedělání. Jedni mají takový náskok, že už nemusejí dělat nic a ti druzí si z toho nic nedělají."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Za chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit o inauguraci amerického prezidenta a o Íránu a nabídneme vám také rozhovor s Vladimírem Hučínem.

Inaugurace George Bushe

Hana Hikelová: Svoboda. Tak by se asi dalo jedním slovem vystihnout hlavní téma inauguračního projevu amerického prezidenta George Bushe. Ve čtvrtek složil před sídlem Kongresu ve Washingtonu slavnostní přísahu a nastoupil své už druhé funkční období. Slavnostní uvedení do úřadu sledoval kolega Vít Pohanka ze zahraniční redakce.

Host (George Bush): Já, George Walker Bush, slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států. K tomu mi dopomáhej Bůh.

Vít Pohanka: Už podruhé zazněla ve Washingtonu slavnostní přísaha z úst současného prezidenta. Podruhé zazněl i jeho úvodní projev, tentokrát slíbil hned ze začátku bojovat proti tyraniím v různých částech světa.

Host (George Bush): Svoboda v naší zemi stále více závisí na tom, jak svobodné jsou jiné země. Udržení míru ve světě, kde žijeme, má největší naději v případě, že se svoboda rozšíří do celého světa.

Vít Pohanka: Slovo svoboda šestnáctiminutovém projevu bezkonkurenčně dominovalo. Podle prvních reakcí mezinárodního tisku tak dal George Bush jasně najevo, že nemíní měnit svou politiku vůči okolnímu světu a ani hořká irácká zkušenost ho neodradí od zásahů v zahraničí, pokud to uzná za vhodné. Ale inaugurace amerického prezidenta, to není jenom přísaha a projev, ale také slavnostní průvod ulicemi Washingtonu. Zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina zaznamenával názory prostých Američanů.

Miroslav Konvalina: Příslušník námořní pěchoty Ken je rád, že je prezidentem opět Bush. Také proto ho volil. Je čestný a víme, za čím stojí. Frank Rovski z Virginie bere inauguraci jako oslavu demokracie a také podle něj je prezident Bush velmi úspěšný a vedl úspěšnou kampaň. Paní Viki ze státu Conecticat byla na inauguraci poprvé a domnívá se, že země potřebuje takovou pozitivní oslavu a pohled do budoucna.

Vít Pohanka: Ovšem nejenom pozitivní byla pochopitelně odezva americké veřejnosti. Demonstrace proti Bushově politice se konaly přímo ve Washingtonu a jeho odpůrci si dali dostaveníčko i v jiných částech světa. Jisté je, že George Bush má nyní volné ruce k prosazování svých cílů, ať už jsou jakékoliv. Co platí, to jsou výsledky voleb. V těch posledních zvítězil a ty příští se ho už týkat nebudou.

Hana Hikelová: Připravil kolega Vít Pohanka. Já teď zdravím do New Yorku profesora mezinárodního práva Kolumbijské univerzity Vratislava Pěchotu. Hezký den.

Host (Vratislav Pěchota): Dobrý den.

Hana Hikelová: Staronový prezident mimo jiné uvedl, že zachování svobody ve Spojených státech závisí na jejím rozšíření po celém světě. To zřejmě nejvíce zaujalo zahraniční média. Co zaujalo na Bushově projevu vás?

Host (Vratislav Pěchota): Bushův inaugurační projev se nesl v duchu konzervativního amerického idealismu. Tedy nepřipouští ani diskusi, ani kompromisy. Já jsem si všiml nesmiřitelnosti v tónu prezidenta Bushe. Tato nesmiřitelnost jasně ukazuje, že prezident Bush nepřipouští, že by americká politika v prvním jeho období měla nějaké chyby. Stojí za vším, co udělal. Nepřímo znovu zahrnuje do své politiky svou doktrínu preventivního útoku proti hrozbě Ameriky a rozpory mezi spojenci, například s Francií a s Německou spolkovou republikou vykládá jako úklady nepřátel.

Hana Hikelová: Někteří komentátoři už soudí, že by se měli po Bushově projevu obávat útoku vládci v íránském Teheránu. Připomeňme, že jeden z nejproslulejších amerických investigativních reportérů Samuel Hirsh tvrdí, že v Íránu působí speciální americké vojenské oddíly a vybírají cíle pro případné nálety. Co si o tom myslíte?

Host (Vratislav Pěchota): Írán byl v poslední době cílem americké pozornosti, a to protože Spojené státy se domnívají, že Írán sleduje, že Írán usiluje o jaderné ozbrojení. Ovšem v otázkách jaderného ozbrojení existují mezinárodní postupy, je tady Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která má dávat signály a jestliže dospěje k závěru, že v některém státě se rozvíjí nukleární program, má informovat Radu bezpečnosti, která potom přijímá opatření.

Hana Hikelová: Vy se zabýváte právě mezinárodním právem. Jak by teoreticky mohly Spojené státy argumentovat, pokud by se rozhodly proti Íránu podniknout nějakou vojenskou akci?

Host (Vratislav Pěchota): Týmž způsobem, jakým argumentovaly v otázce Íránu. Znamená s poukazem na doktrínu preventivního útoku.

Hana Hikelová: Podle mnohých evropských, především francouzských komentářů prezident Bush nebere mezinárodní veřejné mínění prakticky vůbec v potaz. Myslíte, že by se v případě Íránu více ohlížel právě na názory evropských spojenců?

Host (Vratislav Pěchota): Případ Íránu je poněkud odlišný než případ Iráku. V něm evropské státy byly, jsou už delší dobu hluboce zaangažovány a patrně bez nich by se prezidentu Bushovi nepodařilo podniknout nějakou přímou vojenskou akci.

Hana Hikelová: Říká profesor mezinárodního práva Kolumbijské univerzity Vratislav Pěchota. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vratislav Pěchota): Prosím.

Kauza Vladimír Hučín

Hana Hikelová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Týden v tahu. A na tahu byl tento týden také olomoucký Krajský soud. Ten potvrdil osvobozující rozsudek a bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín je tak definitivně zproštěn obžaloby za nedovolené ozbrojování. Toho se měl dopustit před téměř 30 lety. Komunistická justice Hučína odsoudila v roce 1977 k devíti měsícům nepodmíněně za shromažďování pistolí, nábojů a výbušnin. Vladimír Hučín je teď hostem pořadu Týden v tahu. Hezký podvečer.

Host (Vladimír Hučín): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane Hučíne, co pro vás tento rozsudek znamená?

Host (Vladimír Hučín): Podívejte, je to můj druhý trest. Ten první, o tom se jaksi moc nezmiňovalo, ten první je rehabilitován, tam se jednalo o narušení slavnosti schůze KSČ v roce 71, kdy bylo zrovna ten den 50. výročí KSČ a tento trest je rehabilitován, takže ten byl takovou rozbuškou k tomu, že jaksi vzbudil ve mně ten protikomunistický odpor, který potom vyústil až teda v ten militantní odpor. Ale to ti soudci zřejmě raději nezmiňovali, poněvadž já když jsem tam přišel, víte a viděl jsem tu předvolánku, která mi přišla k tomu soudu a kdo tam je podepsaný, že starý komunistický kádr doktor Hudeček, bývalý vojenský soudce z Tábora, který má za sebou velmi výraznou rudou minulost, tak jsem to považoval, tu předvolánku, za jakousi takovou komunistickou provokaci. No a když jsem přišel už do toho sálu, té soudní síně a po jeho pravici seděl významný představitel, předseda SSM, předseda lektor Socialistické akademie, syn jednoho z nejvyšších vojenských prokurátorů tady na střední Moravě, doktor Sedláček, tak vám řeknu, že tedy jsem měl co dělat, abych se ovládl, že stojím před takovouhle tou komunistickou garniturou. Ale nicméně viděli jste ...

Hana Hikelová: Nicméně k té otázce, ten rozsudek teď 15 let v podstatě po sametové revoluci z roku 89, co pro vás znamená?

Host (Vladimír Hučín): Ano, je to, dá se říct, že je to průlom do tady té postkomunistické justice. Oni to určitě velmi neradi takhle rozhodli, ale viděli, že mám stále ještě esa v rukávu, takže museli tady povolit a viděli, že na mou stranu se přikládá stále větší, větší část veřejnosti, že ta osvěta tady taky pracuje. Je to pro mě určité vítězství, nicméně je to jenom dílčí vítězství. Myslím si, že ten nejtužší boj teprve nastane, ale také ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona, což se de facto vztahuje i na tento čin a tenkrát, když jsem byl odsouzen v roce 77, zatčen v roce 76 s legendou, že připravuji atentát na Deana Reeda, připravuji ozbrojení na volby, tehdy už jsem měl za sebou spoustu útoků na ty komunistické symboly. Státní bezpečnost to ze mě nevymlátila, ale to obludné obvinění z toho atentátu byl naprosto nesmysl, vykonstruovaný Státní bezpečností. Takže je to určitá, z mé strany to vidím jako takovou částečnou porážku té komunistické garnitury, která se nám zahnízdila v justici a bezpečnostních složkách. Oni jistě mě to nedarují, ale je to prostě pro mě určitý díl vítězství, takže já to hodnotím kladně.

Hana Hikelová: Vy už jste to zmínil, vaše soudní spory tím rozsudkem z tohoto týdne zdaleka nekončí, projednávat se bude ještě 7 obvinění z trestních činů, kterých jste se měl dopustit ve službách BIS. Vidíte nějaký rozdíl v projednávání těchto kauz? To znamená v projednávání té rehabilitace za rok 1977 a ty novodobé kauzy, takzvaně?

Host (Vladimír Hučín): No tak, ještě jste nezmínila to, že mě zbývá u Nejvyššího soudu projednat 2 trestné činy, to je útok na agenta STB Antonína Mikeše a nedovolené ozbrojování.

Hana Hikelová: Zmínila bych je za chvíli.

Host (Vladimír Hučín): Jo tak, co se týče toho rozdílu, tak rozdíl je v tom, že tamty procesy, ten proces, který mi říká, ten je utajený. Tam je vyloučena veřejnost bohužel. A my děláme všechno proto, aby ta veřejnost tam mohla u toho být, poněvadž to je naše zbraň, protože my si myslíme, že pokud tam bude veřejnost, tak za půldne bude vyhráno a ta justice si to uvědomuje a ti, kteří vlastně iniciovali to mé stíhání, významní pracovníci tajných služeb, policie a toho státního zastupitelství, kteří vědí, že jim hrozí inventura v těch bezpečnostních prověrkách, které získali nezákonně, no ale pro ně je důležité, aby to udržovali takhle pod pokličkou, oddalováním, zatajováním. Tím se ti lidé pěkně dostávají do svých výsluh, odcházejí s tučnými důchody a tak dál, no a co mi pomůže, když já budu někdy v sedmdesáti, osmdesáti letech vítěz, že a jaksi budu, jaksi jako je Pyrrhovo vítězství, bych to považoval. Takže je to rozdíl.

Hana Hikelová: Pane Hučíne, podle obžaloby jste v devadesátých letech jako důstojník BIS vyvolával v lidech pocit ohrožení levicovým extremismem, přechovával tajné materiály, neoprávněně shromažďoval osobní data a nelegálně držel zbraně a výbušniny. Vy tvrdíte, že v roce 77 jste se zbraně snažil zajistit právě kvůli boji s komunistickou diktaturou, proč ale zbraně a výbušniny v devadesátých letech? Tak jak tedy tvrdí obžaloba.

Host (Vladimír Hučín): Prosím vás, právě proto musí být ten soud veřejný, aby si veřejnost udělala jasno, jaké zbraně a jaké tedy ty výbušniny u mě byly nalezeny. To, co předvádí obžaloba, je naprosto nesmyslná masáž veřejnosti, aby strávili tu brutální domovní prohlídku a to zatčení, které potřebovali, aby mě eliminovali z tajných služeb a vůbec, aby mě prostě odstřihli od zdrojů. Já jsem měl zbrojní průkaz, jako sběratel. Navíc, to je písmeno a, navíc písmeno g, tedy jsem mohl se zbraní chodit kde jsem chtěl. Byl jsem instruktorem bojových střeleb v BIS, mě nelze ani stíhat za nedovolené ozbrojování v tom smyslu, jak to tvrdí obžaloba. Žádné výbušniny u mě nebyly nalezeny. Až se lidé přesvědčí, že se jednalo o různé petardy za tři a za pět korun koupené v obchodě, které byly u mě pět, deset let, anebo nějaké drobné zbytky, které jsem měl jako laboratorní vzorky z vitríny, když jsem to měl ještě na pracovišti, kde se jednalo o půl gramu, gram neschopné třaskaviny, která nešla ani zapálit, což potvrdila i analýza, ale je tady v sázce jistý svědek Vlastimil Švéda, krycí jméno Slávek, který byl proti mně použit už ve Státní bezpečnosti v těch sedmdesátých letech, a proto státní zastupitelství tak tvrdošíjně odmítalo teďka tu rehabilitaci, aby zachránili důvěryhodnost tohoto svědka. To je člověk, který tvrdil, že mě prodával výbušniny, který měly být prováděny tady výbuchy na Přerovsku a na Olomoucku. To je velmi závažné.

Hana Hikelová: Pane Hučíne, vy jste teď podle mých informací nezaměstnaný, co hodláte dělat do budoucna?

Host (Vladimír Hučín): To je problém, protože ta koncentrace těch soudních procesů, předvolávání na policii a různých takových jednání s tím spojených, je tak časově náročná, že já jsem skromný člověk, já jsem zatím veden na sociálním odboru, kde dostávám 1.080 korun měsíčně, no a já jsem nekuřák, jsem celkem skromný, občas odnesu nějaký ten starý papír do sběrny, někde sklidím uhlí a takhle jako přežívám, že? Nepotřebuji, zvykl jsem si za ten strastiplný život toho protikomunistického bojovníka na poměrně těžké podmínky, takže zase těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Já něco vydržím. Musím prostě s těmi soudy zvítězit, jinak já nemám kam ustupovat.

Hana Hikelová: Nicméně, pane Hučíne, podle informací na internetu, existuje konto na vaši podporu. Myslím tím finanční konto, můžete zveřejnit, kdo a jakým způsobem vás podporuje a jak s těmito prostředky nakládáte?

Host (Vladimír Hučín): No tak podívejte, je to třeba Zdena Mašínová, sestra bratří Mašínů, že a občané, kteří občas něco pošlou. Když třeba teďka jsem byl nucen zaplatit 5 tisíc korun pokuty za to, že jsem protestoval proti tomu, že bylo násilím vyneseno několik osob, včetně Zdeny Mašínové, mojí matky a když jsem viděl, jakým hrubým způsobem je prostě vláčeli, tak jsem zareagoval a řekl jsem soudci, že jednou bude taky takto vynesen, no a on mi uložil pokutu 5 tisíc. Takže to je třeba jedna z položek, které musím vydávat na tyhle ty věci.

Hana Hikelová: A můžete tedy zveřejnit, jaký třeba objem peněz na tom kontu máte k dispozici, co se týká právě podpory od těchto lidí?

Host (Vladimír Hučín): No tak, je to zhruba kolem 15 tisíc korun až 20 tisíc korun.

Hana Hikelová: Říká Vladimír Hučín, já vám děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Vladimír Hučín): Na shledanou.

Hana Hikelová: Takové tedy byly alespoň některé události, které nás zaujaly ve 3 týdnu tohoto roku. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní, nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden 17 hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci, Ozvěny dne a v ní například informace o údajném útěku českého obchodníka se zbraněmi Dalibora Kopa, který byl od prosince zatčen v Libérii. Našemu reportérovi Janu Hrbáčkovi se podařilo s Daliborem Kopem před malou chvílí telefonicky spojit. Příjemný poslech dalších pořadů Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Kauza Vladimír Hučín v Týdnu v tahu

Dušan Valenta: A ještě k jedné události. Olomoucký soud definitivně rehabilitoval Vladimíra Hučína. Disident a bývalý důstojník BIS dostal v roce 1977 9 měsíců za nedovolené ozbrojování. Proč soud změnil názor a co bylo za tímto případem? To uslyšíte na Radiožurnálu po 17 hodině v pořadu Týden v tahu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.