Platí stovky dolarů za staré české harampádí
Český nábytkový design má ve světě dobré jméno. Mohou to určitě potvrdit lidé z různých evropských měst. Ale český nábytek najdete i v New Yorku.
V Brooklynu je místo, kde se člověk mé generace může cítit jako doma. Firma nazvaná Prague Kolektiv totiž v Brooklynu prodává starší český nábytek. Předválečný i ten z období, které bylo charakterizované světovou výstavou v Bruselu v roce 1958. A mezi takovým nábytkem jsme my, narození v 60. letech, vyrůstali.
Šéfem společnosti je Barton Quillen, který na začátku 90. let učil v Českých Budějovicích angličtinu. Po návratu do Ameriky si řekl, že by se možná mohl podělit s lidmi o svůj zájem o funkcionalismus a jeho projevy v nábytkovém designu.
Nejdřív chtěl uspořádat jen výstavu. Když ale mluvil s kurátory a lidmi, které by to mohlo zajímat, uvědomil si, že by se na prodeji českého nábytku dala v Americe založit živnost. A tak se do toho s kamarádem pustili. Když před několika lety otevřeli obchod, neměli v Americe žádnou konkurenci.
Na internetu mohli vidět, že se tu a tam třeba objeví v nějaké aukci kus nábytku od Jindřicha Halabaly nebo nějaký kubistický kousek. Mimochodem, Moravan Jindřich Halabala, který navrhoval hlavně v meziválečném Československu, patří mezi osobnosti, které jsou ve Spojených státech považované za opravdové klasiky nábytkového designu. Jeho následovníci, kteří pracovali už za komunismu, nejsou tak oceňovaní.
Podle Burtona je to však škoda. Jejich práce se nelíbí lidem, kteří v komunismu vyrůstali, a Barton tomu rozumí. Chápe, že jsou s takovým umakartovým nábytkem spojené vzpomínky na dobu, kdy se stály fronty a ve školách jsme se učili o Sovětském svazu jako o zemi, kde zítra znamená už včera.
Bartonovi se ale takový nábytek líbí, je praktický a má své kouzlo. A hlavně se líbí jeho zákazníkům, kteří jsou ochotní zaplatit stovky i tisíce dolarů za kousky, které byste nejspíš považovali za staré harampádí.
Mezi Bartonovými klienty jsou architekti a nábytkoví návrháři, což on sám považuje za dobré znamení. Protože to jsou lidé, kteří tvoří budoucí podobu amerických domácností a kanceláří.
Mně se chce jen dodat, že jestli se nechají starým nábytkem dovezeným z České republiky inspirovat návrháři, budeme se za nějakou dobu možná v americkém obýváku cítit jako u nás doma, řekněme, v roce 1972. Nejsem si tak úplně jist, jestli je to žádoucí.
