Plastifikace lidských orgánů vkročila do pitevny. Jan Jesenský by se divil, jak se učí anatomie

Dvě srdce, mozek, čtyři žaludky a slezina - to všechno úhledně srovnané v malé přepravce. Nejde o obchod s lidskými orgnány, ale o speciální preparáty. Díky nim si mladí medici na I. lékařské fakultě mohou každou důležitou část lidského těla doslova osahat.

Dosud se anatomická pitva, na rozdíl od soudní a patologické, kde se pracuje s těly v původním stavu, prováděla na tělech napuštěných formaldehydem. „Jednotlivé orgány se vyjmou z těla, napustí se acetonem a zmrazí. Pak se napustí speciálními plasty na bázi pryskyřic a nejen, že nezapáchají, ale stanou se prakticky nezničitelné,“ říká o novém postupu ošetření preparátů docent Ondřej Naňka z Anatomického ústavu I. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Zakladatelé disciplíny ve stínu ilegality

Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se od pitev k vědeckým účelům ustupovalo. Církev totiž prohlásila lidskou mrtvolu za nedotknutelnou. Čerpalo se hlavně z děl významného lékaře a filozofa pozdní antiky Galéna, po němž například Karel Čapek pojmenoval i postavu svého dramatu Bílá nemoc.


Galénovy spisy (např. Sedmnáctisvazková Důležitost částí lidského těla) byly přeloženy do latiny i arabštiny a po vzniku univezit se staly hlavními učebnicemi na lékařských fakultách. Galénos ovšem pitval pouze zvířata, ač pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Stejně si vedli i v arabském světě, přestože ani v Koránu výslovný zákaz není.

První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor Felix Platter. A předvedl v něm okolo 300 veřejných pitev. V Čechách byla první veřejná pitva provedena na těle odsouzeného oběšence ve dnech 8. až 12. června 1600 v Rečkově koleji slovenským prosfesorem Janem Jesenským z Jasené.

Paradoxem je, že po té, kdy byl pro svou protestantskou orientaci popraven, osud mu určil patřit k těm dvanácti českým pánům ze sedmadvaceti, jejichž tělo bylo po exekuci rozčtvrceno a vpleteno do kola a hlava umístěna na tribuně Staroměstské věže pro výstrahu.

Dnešní pohled na pitvu

Většina lékařských pracovišť tvrdí, že pitva není cirkusové představení a nelze ji medializovat a předvádět veřejně. Odborné materiály jsou převážně ve formě obrázků nebo videí, dostupných pouze medikům v rámci vzdělávání. Pokusy pitvu medializovat narážejí na odborné diskuse podobné těm, které probíhaly kolem výstav Bodies, pro něž jsou exponáty připravovány stejnou technologií, jakou nyní používá Anatomický ústav.

Některá videa na serverech jsou totiž pořizována ilegálně a jedná se o amatérské záběry. Na druhou stranu existují dobré materiály určené k výuce nebo seriózní popularizaci, které lze nalézt v zodpovědně vypracovaných tutorialech (např. HBO Krok za krokem pitvou) s odborným komentářem u jednotlivých fotografií.

Pitva mladé ženy (1864)

Docent Ondřej Naňka považuje jednotlivé orgány ošetřené plastifikací za výhodnou pomůcku, ale pro studijní účely považuje klasickou pitvu za stěžejní. „Učíme na skutečných preparátech. A vůbec nejlepší je, když si student jednotlivé orgány sám vypitvá, aby viděl jejich uložení v souvislostech s ostaními orgány a pochopil vztahy mezi nimi, protože právě tak je potom uvidí jako chirurg.“

Těla získává anatomický ústav díky dárcům. S provedením anatomické pitvy musí zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas a uzavřít s vybranou institucí smlouvu o darování.

autor: Eva Rejlichová
Spustit audio