Písně neslýchané, ale viděné

Jako motto celého CD Neslýchané zvolil Jarda Svoboda toto: Déjà vu to je jako stát po dvaceti letech na stejném místě a nevědět jistě, byl jsem to já anebo někdo jiný? Kdo tu prožíval tenkrát svoje splíny, svoje stíny, svoje viny, svoje kocoviny?

A rázem celé to neslyšené dostává další rozměr a dá se vnímat také jako to, co je uloženo v podvědomí a zatím nedostalo hlas. A je to náhoda či záměr, že tu Jarda Svoboda, stejně jako my v našem seriálu, volí číslo 20. 20 let se Svobodou. Zážitky před 20 lety. Mlhavé, neurčité. Byl to on, kdo založil skupinu Otcovy děti, nebo někdo jiný? Vzhledem k tomu, že se každý vyvíjíme a měníme s počtem přibývajících let a zkušeností, dá se říct, že to byl určitě někdo jiný, kdo stál před 20 lety na stejném místě. Měl možná stejné jméno a tvář, ale myslel jinak. Psal jinak, zpíval jinak. A přece stejně.

A tak se dá album Neslýchané chápat jako ohlédnutí se za 20 lety života písniček z dílny Jardy Svobody s pocitem, že to, co tu slyšíme, už jsme někdy zažili a s trochou nadsázky na to poukazuje i píseň vetřelec, ve které i Jarda sám zpívá o pocitu, jakoby vykrádal sám sebe.

A tak může Jarda Svoboda vykrádat sám sebe,ale nikomu to nebude vadit, vždyť jsou ty písničky tak pěkné a koneckonců všechno už tu jednou bylo, jak se říká. Ale co tu ještě nebylo je Neslyšené, DVD s 12 písničkami přetlumočenými ve znakové řeči, které je přílohou CD Neslýchané.

Jsou to pantomimické videoklipy pro neslyšící, které posouvají vnímání písniček Jardy Svobody do oblasti vidění. Nebo chcete-li zjevení. A tak můžeme uzavřít 20 let putování s Jardou Svobodou a jeho písničkami konstatováním, že je v nich stejně jako v evangeliu vždy pamatováno na hluché, chudé, ponížené, bezdomovce, námořníky, tuláky, loupežníky, donkichoty, zklamané, ale i naplněné láskou, prostě naše bližní. A díky písničkovým příběhům nebudou zapomenuti, ale budou žít věčně, dokud k nám neslýchané bude promlouvat skrze viděné.