Petrolejáři předávali umělcům prestižní ceny

Výkon bandžisty v londýnském metru cestou na vernisáž mi připomněl rozdíl mezi amatérstvím a profesionalitou těch, kdo si říkají umělci. Vystavovaných prací britských a zahraničních umělců, které byly vybrány do posledního kola soutěže o prestižní cenu BP Portrait Award, je celkem čtyřiapadesát. Je to skutečný výkvět malířského umění.

Pověděl mi o tom ředitel galerie Sandy Nahrne: "Měli jsme letos 1900 přihlášených umělců z 53 zemí, členové poroty musí vidět originál obrazu, nikoli jen fotografii. Máme celkem pět porotců a já jsem jejich předsedou, dalšími jsou umělec, pak kurátor a dva zástupci olejářské firmy BP. Hlavním kritériem je vztah umělce k modelu. Je také důležité, že všechna díla posuzujeme anonymně, porotci nevědí, kdo dotyčný umělec je. Prostě zkoumají portrét a vyberou ten, který je nejlepší."

Obrovská většina vystavených prací patří k dnes oblíbenému žánru hyperreality, kde se umělec snaží zlepšit fotografii, i když si nejsem jist, zda by hyperrealisté s touto definicí nutně souhlasili. Ale hyperrealistický na expozici rozhodně není portrét posledního veterána l. světové války Harryho Patche od Velšana jménem Dan Llewellyn-Hall.

Portrét mě zaujal hloubkou důrazu na obličej modelu sedícího na židli se všemi medailemi na obou klopách saka - doklad skutečnosti, že to byl člověk, jehož bez váhání označují za hrdinu, i když v dnešních dobách antihrdinů všeho druhu toto slovo už nemá zvuk, jaký mívalo v románech mého mládí.

Jak se Dan Llewellyn Hall s panem Patchem seznámil? "Před osmi lety jsem chtěl malovat portréty posledních veteránů první světové války. Tehdy jich bylo ještě asi dvacet. Zkoumal jsem způsob, jak se k nim dostat. Nakonec jsem prostřednictvím Britské legie napsal Harrymu Patchovi, který mi pak věnoval tři hodiny ve svém útulku pro důchodce ve Walsu. Během těch tří hodin jsem si udělal skicy a pořídil několik fotografií, což nakonec vyústilo v tento portrét," přiblížil.

"Byly to čtyři měsíce agonie. Chtěl jsem totiž aby to k něčemu vypadalo, protože jsem věděl, že to je zřejmě poslední portrét Harryho Patche, posledního vojáka ze zákopů první světové války," doplnil Dan Llewelyn Hall.

K poněkud jinému uměleckému směru se hlásí český rodák Hynek Martinec, který nyní působí v Londýně. Ale je stejně starý jako Dan Llewellyn Hall, oba mají sedmadvacet let. Hynek Martinec se hlásí k hyperrealismu a jeho portrét nazvaný Angela ze Srí Lanky je podle mého názoru na výstavě nejlepší, hned vedle Harryho Patche.

Velké tmavé oči Angely v obličeji s tmavou pokožkou indického typu mě inspirovaly k otázce, jak ho to napadlo malovat právě tuto dívku? "Je novinářka, která pracuje pro Guardian. Je původem ze Srí Lanky a nyní bydlí v Londýně. Zajímalo mě, jaká je situace na Srí Lance, protože víme, že tam byly velké boje, teď to snad naštěstí utichlo. Byl jsem hrozně zvědavy, chtěl jsem, aby mi vyprávěla o Indii, kde strávila několik let života. V tom začalo naše krásné přátelství" a byl z toho portrét, doplnil Hynek Martinec.

Ten po dvouletém pobytu v Paříži nyní působí druhým rokem v Londýně a má zde nemalé úspěchy. Před dvěma lety byl poctěn cenou BP pro mladé umělce do 30 let za portrét své přítelkyně Zuzany. Má za sebou dvě výstavy a chystá další.

Jistě se budete ptát, kdo dostal letošní první cenu BP Portrait Award. Je to Peter Monkman z hrabství Surrey u Londýna. Vítězná olejomalba je portrét jeho dvanáctileté dcerky. Ale musím se vám přiznat, že mě moc nezaujal. Petera Monkmana jistě zajímá, že první cena představuje 25 tisíc liber, to je bratru 770 tisíc korun. Výstava pokračuje do září. Pokud uvažujete o výletu do Londýna, tak vám ji vřele doporučuji.