Peking má svého bankéře zhrzených milenců
Když se řekne banka, naprosté většině z vás se vybaví peněžní instituce. Někomu ještě možná ústav pro ukládání genetických informací. V čínské metropoli Pekingu ovšem mají i Banku lásky. Komu je určena a co všechno si v ní můžete uložit?
"Dobrý den, opustil mne partner a já doma nechci mít nic, co by mi ho připomínalo." Třeba takhle vypadá jedna z typických návštěv v Bance lásky v centrální části Pekingu zvané Nan-luo-ku-siang.
"Vzorem mi byla Evropa, kde lidé uzavírají jakýsi kontrakt či pojištění na lásku. Když totiž jeden z partnerů toho druhého opustí, musí ho finančně odškodnit. Aspoň tak jsem to četl. Protože však v Číně to není možné, vymyslel jsem něco jiného. Nabízím takzvanou vkladní knížku, kam si lidé ukládají svou lásku. Za každý polibek či objetí si připíšete 10 jüanů. Naopak za hádku zase o deset přijdete. Čím více tak máte naspořeno, tím je váš vztah lepší," vysvětluje 29letý Kung Jie-lung.
Známí ho přezdívají Dinosaurus. Prý podle toho, že má dobré srdce a obrovskou chuť k jídlu. Díky kamarádům se také unikátní banku rozhodl otevřít.
"Číňané si lásky opravdu váží, jinak než obyvatelé západních zemí. Cení si jí, i když už třeba žijí s někým jiným, a schovávají si mnohé předměty, které jim předchozího partnera připomínají. A takhle to vlastně i celé vzniklo. Kamarádi se mi svěřili, že se jejich novým partnerkám nelíbí nic, co připomíná někoho z minulosti. Na druhé straně se toho ovšem nechtěli vzdát. Proto jsem vymyslel Banku lásky, kam si je mohou uschovat," dodává Kung Jie-lung.
Za vkladní knížku zaplatíte 20 jüanů, tedy asi 56 korun za měsíc. Úschova dárků nebo předmětů připomínajících někdejší lásku pak stojí 30 až 50 jüanů. Existují i dlouhodobé "vklady", které jsou jakousi zárukou vztahu. Páry si samy určí, jak dlouho jim to podle nich vydrží. Na začátku totiž všichni tvrdí, že navždy. Pak se ovšem jejich názory často mění. Jde o jakousi zkoušku.
Podle Kunga dokonce romantickou. Prý když někdo přijde za deset, dvacet let, rád si zavzpomíná. A pokud by chtěl zjistit, co jeho někdejší láska dělá nebo kde a s kým žije, není to problém. Za 300 jüanů za den plus náklady na dopravu a ubytování.
Za dva měsíce, co je Banka lásky otevřena, k němu zamířilo na 60 zákazníků. Nejmladšímu bylo 17, nejstaršímu 35 let. "Tohle víno přinesla jedna dívka, kterou opustil její partner. Ze žalu si koupila láhev červeného. Jak ovšem vidíte, ani jí nedopila. Téměř půlka obsahu zůstala," ukazuje.
Ve vitríně leží třeba i mobilní telefon, který přijímal a odesílal stovky milostných smsek. Když přišla poslední o ukončení vztahu, dotyčná už ho nechtěla ani vidět. A stejný osud potkal krabičku doutníků, zapalovač, plyšové medvídky, náramek nebo i popelník vyrobený z části karburátoru. Nevěrný muž byl totiž automechanik.
Každý z předmětů vypráví svůj příběh. Třeba dvě počítačové hry, které přinesl asi 20letý mladík i s dopisem jeho dívky. Opustila ho totiž proto, že stále seděl u počítače a na ní neměl čas. Co se však stane s těmi, které si nakonec nikdo nevezme zpět?
"Smlouva, kterou se zákazníkem podepisujeme, pamatuje i na tuhle možnost. Když však neplatí a blíží se lhůta, do které musí vše uhradit, vždy ho ještě jednou vyzveme. Pak ovšem dotyčný předmět propadne nám, stává se naším majetkem a my ho prodáme na internetové burze. Výdělek pak darujeme chudým dětem žijícím v horských oblastech," dodává Kung Jie-lung.
