Nepříjemné otázky vyvolávají u čínských novinářů údiv, na kritickou žurnalistiku nejsou zvyklí

8 fotografií

V podstatě každá tisková konference tady v Pekingu odhalí, jak propastný rozdíl je v pojetí žurnalistiky vně Velké čínské zdi a uvnitř.

Zatímco západní novináři se pídí po detailech dopingového případu ruské krasobruslařky Valijevové, nenávistných hejtů na čínských sociálních sítích nebo se ptají, kam zmizela tenistka Pcheng Šuaj, ty domácí zajímá, jak olympionikům chutnají obědy, chválí počasí nebo se ptají, jestli už cizinci mají čínské kamarády.

Čtěte také

Maskot čínské olympiády jde na dračku. Panda Bing Dwen Dwen je hitem nejen u sportovců

„Při každé nepříjemné otázce na členy olympijského výboru nebo na pořadatele je vidět údiv čínských kolegů. Neznají kritický pohled žurnalisty, to, že je třeba ptát se i na nepříjemné věci,“ zamýšlí se nad známým faktem čínského mediálního světa nizozemský sportovní fotograf Tim.

Život v bublině

Jinak je ale třeba čínské pořadatele pochválit – tisková centra jsou perfektně vybavená, místa je tu dost a ostrý vítr ze Sibiře do nich nepronikne. A od prvního dne platí i čínský slib, že v nich bude fungovat internet tak, aby to alespoň vzdáleně připomínalo servis, na který je západní novinář zvyklý.

V Pekingu teď převládají jasné, slunečné dny a výhled z novinářského centra na severní část velkoměsta je úchvatný|foto:David Jakš, Český rozhlas

„Každý den pendlujeme mezi sportovišti a novinářským centrem. Před čtyřmi roky na olympiádě v Koreji jsme denně natáčeli s lidmi z celého světa, teď v Pekingu žijeme a pracujeme jen v téhle bublině,“ shrnuje hned po svém živém vstupu do ranního vysílání Darja Kuzněcovová, reportérka ukrajinské státní televize.

Z výhně do mrazáku

Sportovní komentátor Radiožurnálu Mikuláš Jáša zpovídá české hokejistky po prohraném zápase s Dánskem|foto:David Jakš, Český rozhlas

Extrémní nasazení předvádějí tradičně sportovní komentátoři Českého rozhlasu. Čtrnácti- někdy i šestnáctihodinové směny jsou pro ně samozřejmostí – natáčejí, fotografují, vstupují živě do vysílání i produkují na další den.

„Mínus dvacet stupňů – vůbec nic jednoduchého pro sportovce a práce v extrémních podmínkách i pro novináře. Když máte v jedné ruce mikrofon a ve druhé mobilní aplikaci s výsledky, tak za ty dvě a půl hodiny v mix zóně, promrznete na kost,“ popisuje mi večer cestou z další mrazivé směny sportovní komentátor Kamil Jáša.

Loni v létě mu japonské olympijské slunce v Tokiu doslova vařilo vysílací kodek – tady v Číně mu k němu momentálně přimrzají prsty.