Pedagog Lukáš Kovač vyučuje ekonomiku a přírodní vědy, ale rád pomáhá i s cateringem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pedagog Lukáš Kovač

Dobroty z našich vánočních i silvestrovských stolů už většinou zmizely, ale my teď pozveme k mikrofonu Roma, který se gastronomií zabývá celý rok jako pedagog na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb.

Inženýr Lukáš Kovač pochází z Chomutova, kde se narodil v roce 1984. V současné době pracuje jako pedagog v Litoměřicích.

„Působím na Střední škole pedagogické hotelnictví a služeb jako učitel odborných předmětů, a to přesně ekonomiky a přírodních věd, s tím, že velmi rád často pomáhám učitelům odborného výcviku v oblasti cateringových služeb.“

S cateringem souvisí i jeho původní vzdělání.

„Původně jsem absolvent hotelové školy a dále potom studia v oblasti chemie potravin, ale víc mě později začala bavit ekonomika a management, i proto jsem učitelem přírodovědných předmětů ale zároveň i ekonomických předmětů.“

Jeho vysokoškolské vzdělání souviselo jak s gastronomií, tak i s managementem.

„Přímo je to vysoká škola ve Zlíně – Univerzita Tomáše Bati, obor chemie potravin, který je přímo zaměřený na tuto oblast gastronomie. Pak jsem ještě studoval školský management v Ústí nad Labem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.“

Lukáš Kovač byl ve své rodině první, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání.

„Pocházím z běžné rodiny, kdy maminky i tatínek pracovali v průmyslu. Už asi od střední školy jsem měl jasno v tom, co chci, k tomu jsem směřoval i svůj další postup a postoje, jak se toho zhostit.“

A co mu konkrétně pomohlo, aby si šel za svým cílem?

„Tak určitě moji rodiče – ti mi byli velkou oporou. A i já jsem využil první ročník stipendia pro vysokoškoláky, které se vydávaly, takže jsem využil ten první rok, ty další roky už ne, protože jsem byl samostatný, já jsem pracovitý člověk (aspoň si to o sobě myslím a lidé taky), takže jsem si vydělával a nepotřeboval jsem žádat o stipendia.“

Stipendium mu přesto pomohlo.

„Asi nejvíc mi hradilo náklady na dojíždění do Zlína, protože jsem z Ústeckého kraje a studium jsem započal ve Zlíně – musím říct, že to asi byly ty hlavní náklady. Jinak škola byla veřejná, takže v tomto směru jsem měl asi stejné náklady jako běžný vysokoškolák. Myslím si, že stipendia jako taková i pro ty střední školy jsou velmi podstatná, hlavně u těch romských studentů z nižších sociálních vrstev, kde rodiče často naráží na nějaké mantinely, sociální bariéry, kdy opravdu nejsou schopni finančně ukočírovat nástup dítěte do 1. ročníku, kdy potřebuje nějaké vybavení – v učebním oboru to jsou většinou pomůcky. Vidím v tom velký předpoklad pro to, aby se to trochu více rozneslo mezi lidi a aby hlavně mladí studenti chtěli studovat a ta stipendia využívat.“

Zajímalo mě, jestli tento pedagog někdy mluví se studenty nebo s kolegy o romství.

„Když se na to narazí, tak ano, samozřejmě, já to nijak neskrývám a ani nehodlám skrývat, já s tím problém nemám. Problémy v tomto směru ani neshledávám. Dost mi vadí předsudky společnosti, ty než vymizí, tak uplyne několik století. Ale než se v tomto směru společnost pohne dál, tak se snažím o to, aby lidé přehodnotili své postoje.“

A jaká je podle něj cesta k tomu, aby lidé své postoje vůči Romům přehodnotili?

„Změna žebříčku hodnot romské společnosti. Vím, že by mě možná někteří ukamenovali a že to je velmi velký problém, ale tam já vidím asi největší posun v tomto směru, i když se o to snažilo už hodně lidí. Zásadou opravdu musí být vzdělání už od toho raného věku a hlavně chtíč k tomu vzdělat se. To je totiž brána k tomu, aby se jim vůbec otevřely dveře na pracovní trh a jakmile se jim otevře tato brána, tak si myslím, že se celkově změní jejich životní úroveň ve společnosti.“