Pavel Sapík

30. leden 2012

Hostem Radiožurnálu byl v pondělí známý český šéfkuchař, který pochází ze slavného kuchařského rodu, Pavel Sapík. Restaurace, v níž vaří, byla oceněna Pavlem Maurerem a jeho výběrem Grand Restaurant. Přineslo toto ocenění nové zákazníky? I na to se ptal moderátor Petr Král.

„Výhra znamená zejména odpovědnost,“ přiznává Pavel Sapík s tím, že v restauraci Terasa U Zlaté Studně pracuje desátý rok. Nic však před svými kolegy a podřízenými netají. „Snažím se rozdělit o to, co vím, protože i když dva dělají to samé, výsledek může být docela jiný,“ domnívá se. Kuchařská tabu ve své profesi proto nevede.

Jak vlastně vypadá běžný pracovní den šéfkuchaře? „Vstávám v půl sedmé. Přijdu do práce, kde na mě obvykle čeká papírování,“ popisuje. „Zkontroluji běh snídaní a pak se začnou připravovat obědy a večeře,“ shrnuje a poznamenává, že menu se upravuje obvykle čtyřikrát nebo i pětkrát ročně. „Restaurace se mění, vyvíjí, a tak je třeba stále upravovat také menu,“ vysvětluje.

Pavel Sapík si však uvědomuje, že úspěch restaurace nestojí jen na kuchařích a jídlu, ale také na servisu. „Když dobře uvaříme, potřebujeme podporu, která jedná s lidmi, kteří k nám přijdou,“ zamýšlí se a vrací se k minulosti, kdy pracoval jako řezník. „Pracoval jsem rok v řeznictví, naučil jsem se bourat maso, a tak vím, co z kterého masa připravit,“ oceňuje tuto zkušenost.

Moderátor Petr Král s šéfkuchařem Pavlem Sapíkem před vysíláním Hosta Radiožurnálu

Jaké jídlo má šéfkuchař Pavel Sapík nejradši? Jak je na tom česká kuchyně? Je na ústupu, nebo se opět vrací? Co si myslí o kurzech vaření? Odpovědi nejen na tyto otázky si můžete poslechnout v iRadiu.

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Sapíkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.