Pavel Pafko

Profesor Pavel Pafko je v současnosti jedním z nejznámějších českých chirurgů. Kromě toho, že provedl první transplantaci plic v Česku, proslavil se například i tím, že operoval bývalého prezidenta ČR Václava Havla. Přesto tvrdí, že chirurgie není záležitostí jednotlivců - jde podle něj v prvé řadě o týmovou práci. "Jeden člověk u operačního stolu nic neudělá. Je třeba, aby si lidé vyšli navzájem vstříc. Pacient ve své posteli velice pozná, jestli ten pracovní kolektiv je tým, nebo několik vedle sebe stojících individuí." A v souvislosti s transplantacemi plic dodává: "Je to práce týmová, na které se podílí dvacet, pětadvacet lidí. Tam musíte počítat i řidiče sanitky a vrtulníku, sestry, koordinátorky - těch lidí je hodně. Vynikají vždycky sice jen ti, kteří to tam přišijou, ale ti by bez všech ostatních byli úplně ztraceni."

Lucie Výborná se mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední ve studiu Radiožurnálu zajímala mimo jiné i to, zda se chirurgům stává, že u nich dojde k takzvanému syndromu vyhoření. Pavel Pafko se s ním dosud nesetkal: "Myslím, že když se někdo na něco dá, tak se na to dává, aby to dělal. A když se mu to nehodí, tak musí dělat něco jiného. Samozřejmě že s jiných nadšením děláte věci ve třiceti než pak v šedesáti, ale to já nenazývám syndromem vyhoření. Zkrátka některé věci se pouze stávají více rutinními - já nevím, copak vyhoří člověk v manželství?"

Jedním z hlavním témat, o kterém byla řeč, bylo to, jakým způsobem by měl lékař pacientovi sdělovat pravdu o jeho zdravotním stavu. Pavel Pafko zdůrazňuje, že informace je vždy nutné přizpůsobit psychickému stavu, vzdělání a inteligenci pacienta. Jakým způsobem by měl podle Pavla Pafka lékař postupovat v případě, že má sdělit pravdu pacientovi, který je nevyléčitelně nemocný? Pavel Pafko odpovídá: "Ve své praxi jsem se několikrát setkal s pacienty, kteří řekli: Pane profesore, pomožte mi, mně už řekli, s vámi se nedá už nic dělat, běžte domů. Přemýšlel jsem o tom. Ten člověk teď přijde domů a sedne si v kuchyni ke stolu a říká si: Tak, a teď už mi nikdo nepomůže. Možná to byla pravdivá informace, ale absolutně nešetrná, z mého pohledu odsouzeníhodná. Umím si představit toho člověka, jak sedí sám doma a má takovouto informaci. Dobrý lékař vždy musí vzbudit určitou naději i u pacienta, u kterého si myslí a má to objektivně prokázané, že už mu není pomoci."

Během rozhovoru vyšlo najevo, že mnoho představ o povolání chirurga, které jsou mezi lidmi obecně rozšířeny, mají spíše než v realitě svůj původ v seriálech z nemocničního prostředí. Jaký má profesor Pafko na podobné seriály názor? Jak se lékaři obvykle dohadují, kterou hudbu budou při práci na operačním sále poslouchat? A co si Pavel Pafko myslí o financování českého zdravotnictví?

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Pafkem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.