Pavel Maurer o zpěvných ptácích na talíři: Nechtěli byste si raději dát španělského ptáčka?
Poletují sem a tam, zpívají a občas si někdo dá práci, aby je pochytal a připravil jako delikatesu. Ne, nejde o španělského ptáčka. Pavel Maurer ho však doporučuje jako chutnou alternativu.
Slavný americký kuchař, spisovatel a obdivovaný popularizátor jídla Anthony Bourdain ve své knize popisuje, jak na utajené večeři okusil zcela unikátní pokrm. On a ještě pár významných kuchařských celebrit byli konspirativně pozváni o půlnoci na neznámé místo v New Yorku.
Bylo jim sděleno, že dostanou lahůdku, jakou pravděpodobně nikdy v životě neměli. Jedli strnada, ptáka připraveného způsobem, jakým se po staletí podával na dvoře francouzských králů a gurmánů.
Strnadí hody spočívají v tom, že asi 20gramový ptáček je dopaden živý a utopen v koňaku. Poté se peče a konzumován je často i s kostmi. Stolovníci si podle starodávného rituálu při jídle přehazují přes hlavu lněný ubrousek, aby si zachovali veškeré vůně této pochoutky. A někteří naopak proto, aby skryli svou rozmařilost před Bohem.
Nebudu popisovat chuťové vjemy prestižních účastníků zmíněné tajné a podle amerických zákonů jistě zakázané večeře. Jen mi to připomnělo, že ptáci jsou i dnes stálou součástí jídelníčku mnoha zemí světa.
Chytají je nejen v Tunisku, Egyptě a dalších afrických zemích, ale běžně i v Itálii, Francii nebo na Kypru. Lovci nemilosrdně využívají třeba saharských oáz nebo albánských pohoří, kde mnoho migrujících ptáků musí odpočívat na své dlouhé pouti za teplem a hnízdištěm.
Samotné úlovky jsou z pohledu našeho kuřete nebo kachny velmi ubohé. Lovci ukořistí nádherného ptáčka, musí jej oškubat a očistit. Když tu hubenou hromádku kostiček tepelně upraví, vydá jim jídlo tak na dvě malá sousta. Zvláštní je, že jim ta námaha stojí za to.
V zemích trpících hladem bych to ještě pochopil, ale u nás v Evropě nebo v Americe bych stolovníkům jako milou alternativu raději nabídl našeho osvědčeného španělského ptáčka. Třeba s rýží.
