Pavel Maurer je v šoku. Některé děti netuší, jak vypadá brambora nebo lilek

15. červen 2014
Glosa Pavla Maurera

Měli jste ve škole pracovní výchovu nebo jste chodili obdělávat školní záhonek? Pavel Maurer vám tleská. I díky těmto neoblíbeným činnostem víte, jak vypadá brambora nebo lilek.

Když jsem chodil na základní školu, měli jsme předmět pozemky. Tehdy mi to připadlo nesmírně nudné a měl jsem spíše dojem, že okopáváme brambory pro potřebu soudruha ředitele, než abychom se něčemu naučili. Většinou jsme se různě vyhýbali práci, nechtěli jsme si umazat ruce od půdy. A když se učitelka rozplývala nad čerstvou kadeřavou petrželkou, jen jsme nechápavě obraceli oči v sloup.

Nevzpomínám si, že by mě tento předmět něčím zaujal, kromě toho, že jsme jako žáci na chvíli mohli utéct ze třídy, být na čerstvém vzduchu a snadno uniknout pozornosti vyučujícího. Na druhé straně jsem si však navždy zapamatoval, jak vypadá zelenina, že potřebuje ošetřovat, zalévat a že její životní rytmus má své zákonitosti.

Čtěte také

Právě nedávno jsem si vzpomněl na tento bezvýznamný předmět, když jsem zahlédl šokující video, ve kterém si povídá nejslavnější kuchař světa Jamie Oliver se žáky nějaké americké základní školy. Ukazoval jim cuketu, bramboru a ještě nějakou běžnou plodinu. A oni nebyli schopni identifikovat, co to je. Brambory znají pouze v podobě smažených hranolků a rybí prsty si často vůbec nespojili s obrázkem nebo čichovým vjemem ze skutečné ryby.

Tak tihle nešťastníci nikdy neměli ve škole pozemky a mnozí znali krávu především z obalů čokolád. 40 % dotázaných dětí je přesvědčeno, že většina skotu má fialovou barvu kůže, jak to znají z obalu a reklamních spotů na jednu slavnou čokoládu.

Pavel Maurer

Dítěti, které nikdy nedrželo v ruce bramboru špinavou od hlíny, nezná chuť rajčete a nikdy ho nepopálila kopřiva, se dá namluvit ledasco. Návyk na jídla dochucovaná umělými sladidly, různým kořením a směsí fikaných mámivých aromat, promyšlených atraktivních barev a vyumělkovaných tvarů – to je tragická cesta do hlubin študákova žaludku i duše.

Zlaté pozemky, okrajový školní předmět, ve kterém se i městské dítě mohlo alespoň na chvíli dotknout země a skutečných surovin, ale také případně pochopit, jak vzniká správné jídlo. Jsem přesvědčen, že tenhle opomíjený program je stejně důležitý jako výuka těch počítačových.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio