Pavel Jiras

O barrandovských studiích se mluvívalo jako o českém Hollywoodu. A za první republiky se prý rozhodně nejednalo o nadnesené srovnání. „Malý národ stvořil ateliéry, které byly nádherné,“ upozorňuje Pavel Jiras. „Vznikly jako dokonalé shrnutí poznatků všech ateliérových budov. Šlo o kamennou budovu, v níž byly dva ateliéry, laboratoře a vše, co bylo potřeba – hotel, produkční místnosti, skladové prostory, ale i denní bar. Na svou dobu šlo o skutečný zázrak.“

Skutečná továrna na sny – tak Pavel Jiras označuje počátky barrandovských filmových studií. „Barrandov žil,“ popisuje. „Jeho terasy se od roku 1926 staly centrem kulturního života. Maják, který v noci svítil a lákal svými světly, byl něčím, co neměli ani ve Vídni.“

Dobou, kdy v barrandovských studiích vznikly klenoty české kinematografie, paradoxně byly roky 1938 až 1945. Eva tropí hlouposti, Kristián, Dívka v modrém nebo Cesta do hlubin študákovy duše – to jsou jen některé z tehdejších filmových titulů, které baví diváky i dnes, po mnoha desetiletích.

Pavel Jiras přirovnal barrandovská studia k majáku, který září na všechny strany|foto: Alžběta Švarcová

„Situace tenkrát byla velice složitá,“ přiznává Pavel Jiras. „Miloš Havel – aby mohl svou společnost udržet při životě – musel se takticky vyznat v situaci a vykočírovat z ní. Proto znovu otevřel svou bývalou firmu Lucernafilm, aby mohl vůbec filmovat. Podařilo se mu dokonce získat povolení, aby se na Barrandově mohlo natočit i několik českých film.“

Také na to, jak obtížné bylo v období protektorátu něčeho podobného dosáhnout, se Lucie Výborná zeptala. Její host přiblížil mimo jiné i to, jak došlo k tomu, že se právě Barrandov stal útočištěm německého propagandistického filmu, nebo jak je možné, že Češi natočili právě během druhé světové války mnohem lepší snímky než v předchozím období první republiky. Vše se můžete dozvědět i vy – v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Jirasem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.