Pavel Budinský

16. leden 2011

Host Lucie Výborné

Dnes, v neděli, uplynulo právě dvacet let od vypuknutí operace Pouštní bouře. Jaký úkol a jaký význam měla tehdejší Československá protichemická jednotka? A co stálo za potížemi, jež se nazývají syndromem války v Perském zálivu? I na to se moderátor Václav Žmolík zeptal svého hosta Pavla Budinského, který se konfliktu zúčastnil jako lékař. Ten na 16. leden 1991 vzpomíná se slovy: „Mrzli jsme v poušti a začátek války jsme skoro neznamenali. Kvůli utajení se k nám totiž dostávaly pouze omezené informace.“

Válka v Perském zálivu nebo operace Pouštní bouře – dnes už to jsou jen historická hesla v encyklopediích. Před 20 lety však šlo o nebezpečnou přítomnost. Za vším tehdy stál na jedné straně Saddám Husajn, který nedlouho před tím zahájil okupaci Kuvajtu, a na druhé straně mezinárodní společenství v čele s USA, které se proti němu rozhodlo zakročit.

„Z pohledu protichemické jednotky to hodnotím tak, že československá armáda – jako armáda, která v té době byla čerstvě po revoluci – dostala nečekaný úkol,“ vzpomíná Pavel Budinský. A proč šlo podle jeho slov o úkol nečekaný? „Naše armáda byla dlouhodobě připravována na válku se Západem. Učili jsme se obrovské přesuny vojsk na Rýn a tak dále. Zničehonic však před vedením armády vyvstalo to, že se s bývalými nepřáteli máme přátelit a bojovat 3,5 tisíce kilometru daleko kdesi v Saúdské Arábii.“

Co se vlastně před vypuknutím války tušilo o možném použití chemických i dalších moderních zbraní ze strany Iráku? I na to se Pavla Budinského, člena protichemické jednotky, Václav Žmolík zeptal. Proč vlastně československá armáda hrála neopomenutelnou roli v celém konfliktu? A z jakého důvodu už tehdy Američané Saddáma Husajna vlastně nesvrhli? I to se od Pavla Budinského dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Pavlem Budinským a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: als