Pařížská studentská menza: překvapivé místo, kde se dá i v době pandemie poobědvat pod střechou
Jen tak si zajít na jídlo mimo domov zatím nejde ani ve Francii. Restaurace jsou kvůli koronaviru zavřené i tam. V budovách bývalých pařížských mlýnů teď sídlí univerzitní kampus a v něm nechybí ani studentská menza. Ta se stala vyhledávaným místem, a to i proto, že se tam studenti můžou najíst. I když za přísných bezpečnostních podmínek.
Ve východní části Paříže na nábřeží Seiny si nelze nevšimnout dvou ohromných budov. Mezi nimi trávník, monumentální socha z loděk a žlutá fontána. U ní si dávám sraz s Marcelline Guiffanovou ze společnosti CROUS.
Spolek na rozvoj studentského života
„Jsme státní organizace, zřizuje nás Ministerstvo pro vzdělávání a výzkum. Zajímáme se o všechno, co se týká studentského života. Nepleťte si to ale s univerzitními spolky. My nepodléháme univerzitám,“ vysvětluje mi.
Což není v Evropě zas tak obvyklé, jak Marcelline pokračuje. CROUS zná ve Francii snad každý student. Určitě alespoň jednou musel každý využít jeho služeb. „Kromě jídla se staráme o ubytování, stipendia, finanční a sociální pomoc, ale i o kulturu,“ vyjmenovává.
Nejvíc studenti ale využívají právě jeho menzy. Ty i nadále zůstaly ve Francii otevřené: „Po celé Francii je našich šestadvacet poboček a jen tady v Paříži máme na šedesát míst, kde se můžete najíst,“ říká Marcellina, zatímco vcházíme do jedné ze studentských restaurací.
Nižší ceny, vyšší zájem
Prvně si omyjeme ruce čistícím gelem. „Musíme dodržovat nařízení, nejen ta hygienická, ale i rozestupy, směry a samozřejmě večerní zákaz vycházení. Kvůli němu si studenti mohou v poledne odnést i jídlo k večeři,“ vysvětluje mi.
Fronta se zvětšuje, je vidět, že o jídlo z menzy je zájem. Studenti si na tác pokládají předkrm, porci salátu, papírovou krabičku s hlavním chodem i dezert – jogurt nebo ovoce. A přistupují ke kasám.
„Původně taková porce stála tři třicet, pak vláda rozhodla, že se zlevní. Studenti tak teď platí za jídlo v menze jen jedno euro. Zájem se nám tak po třech týdnech prakticky zpětinásobil,“ říká mi Marcelline.
U stolu, nebo na trávníku?
Kvalita se ale nezměnila. Nadále nabízejí lokální produkty i bio ovoce. Stát CROUSu totiž dorovnává původní cenu. „Máme i jednu novinku! Rozhodli jsme se to studentům zpříjemnit a najíst se mohou i přímo tady. Prostor je velmi limitovaný, všichni musí od sebe sedět na dva metry. Naráz jich tady může jíst jen sedmnáct,“ upozorňuje mě.
U východu z menzy mi ještě moje průvodkyně Marcelline ukazuje, jak si přece jen většina nechává zabalit oběd do papírových tašek a odnáší si je ven. Mezi komplexy monumentálních budov, postavených na počátku dvacátého století, ve kterých bývaly největší mlýny na světě, se na trávníku a za slunečného počasí dá naobědvat taky.
Související
-
V malé pekárně na předměstí Paříže se pečou ty nejkřupavější francouzské bagety
Pro přípravu francouzské bagety je zásadní postup, který se musí dodržovat. Jen tak si ji pořádně vychutnáte. Mnozí pekaři ji považují za francouzské národní dědictví.
-
Někdo jídlo uvaří, jiný ho rozveze na kole: dobrovolníci v Paříži pomáhají lidem bez domova
Doporučení „zůstaňte doma“ se těžce naplňuje těm, kteří žádné doma nemají. Ve Francii vznikla skupina dobrovolníků, kteří v době karantény rozdávají lidem bez domova jídlo.
