Ostrov Vidos nedaleko Korfu. Za dvě eura do ráje a zpět

8 fotografií

Rybářskou bárkou, která jezdí jednou za hodinu, se za dvě eura vydáváme k protějšímu břehu. Na lodi s námi plují hlavně Řekové a s nimi i několik cizinců. Mladík prodávající lístky se musí ohánět, aby stihnul vybrat peníze od všech pasažérů za tak krátkou dobu.

Na lodi panuje veselá nálada. Kapitán Noufris, který převáží lidi tam a zpět v létě od rána do večera snad celý svůj život, pouští z ampliónu příjemnou řeckou hudbu. Před námi se otevírají překrásné pohledy na hlavní město Kerkyra, které svými benátskými vysokými domy připomíná divadelní kulisu.

Čtěte také

V mořských vodách u Tenerife žijí velryby i krakatice

Panenská příroda na dosah

Po cestičce dojdeme až na sever ostrůvku na příjemnou, čistou pláž. Žádné velké pohodlí nás tam nečeká. Lehátka nahrazují dřevěné desky, které jsou zde volně k mání, a slunečníky stín stromů.

Moře je překvapivě čisté a průzračné. Příjemný klid zde neruší davy lidí, sem totiž skoro nikdo nechodí. Jen jednou za hodinu projíždí kolem dokola jediné auto, jehož řidič sbírá i sebemenší nepořádek. I to se tady dá považovat za zázrak.

Pokud se na Korfu chcete dostat někam, kam mnoho turistů nechodí a kde je opravdu krásně, vypravte se na ostrůvek Vidos|foto:Pavla Smetanová

„Jsme tady poprvé. Jsme poprvé i na Korfu. Je tady krásně. Jsme z Pirea a o tomhle jsme se dozvěděli od přátel z Kerkyry,“ svěřuje se starší Řekyně, která spokojeně nastavuje tvář slunečním paprskům.

„Chtěli jsme se sem podívat, protože tu prý běhají volně koroptve. Kerkyra má určitě hezčí pláže, ale pro Korfany to je prostě sen, být takhle na dosah panenské přírodě. Potřebují k tomu jen deset minut plavby.“

Čtěte také

Když z ostrova Zakynthos odjedou turisté

Lidé si dnes ta dvě eura dobře rozmyslí

Přes piniové lesy se dá ostrov projít kolem dokola. Skauti si zde vystavěli několik svých táborů, kam vozí v létě místní děti. Fíkovníky už jsou v tuhle dobu zcela otrhané. Po cestě potkáváme divoké králíky, koroptve a bažanty. Ne vždy však byl ostrov tak romantickým místem.

Skauti si zde vystavěli několik svých táborů, kam vozí v létě místní děti|foto:Pavla Smetanová

Za první světové války zde zahynulo mnoho tisíc srbských uprchlíků, které dnes připomíná srbské mauzoleum na východní straně ostrova. Později zde bylo vězení pro mladistvé.

Naše loďka připlouvá na čas a kapitán Noufris už na nás zdálky mává. Ptám se ho, jestli sem lidé jezdí v takovém množství jako dřív.

„Je krize. Lidé už nechtějí utrácet ani ta dvě eura za cestu tam a zpět. Už nejezdí na pláže ani autobusem nebo autem, všechno je drahé. Raději jdou někam na městskou pláž...“ povzdechne si.

Čtěte také

Nemají eura. A tak si Řekové vymysleli vlastní měnu

Jeho manželka, která mu často dělává společnost, doplňuje: „Dnes si prostě lidé ta dvě eura dobře rozmyslí, to dříve nebývalo. Ani na tábor se sem už nejezdí jako dřív...“

V létě? To kapitán nespí!

Na můj dotaz, zda ho tahle práce pořád ještě uspokojuje, se hořce usměje: „Nemůžu se dočkat penze, ale kdy se dočkám, to vlastně nevím. Ani kolik peněz mi nakonec dají. Všechno se pořád mění. Nikdo nic neví.“

Po cestě potkáváme divoké králíky, koroptve a bažanty|foto:Pavla Smetanová

Zajímá mě, kdy vlastně spí. Loďka jezdí od brzkého rána až do dvou hodin do noci. „V létě prostě nespím, nejde to. Jezdím tuhle trasu asi tak dvacetkrát nebo pětadvacetkrát denně,“ suše poznamenává Noufris.

Někdy je však i tahle monotónní práce romantická. Občas se tu objeví delfíni a večerní hodiny v taverně jsou nádherné.

„Bylas tu někdy večer? Všechno je osvětlené a hraje tu krásná muzika. I jídlo je výtečné...“ zasní se kapitán, jehož svět se omezuje na dva malinkaté přístavy, mezi nimiž přeplouvá, a život tak pozoruje ze své bárky.