Opavská Armáda spásy otevřela nové komunitní centrum pro opuštěné matky s dětmi

Slavnostní přestřižení pásky, romská hudba a spousta buchet, které napekly ženy z azylového domu - tak to vypadalo u nového komunitního centra. Podívat se přišla i paní Helena s dvanáctiletým synem Alešem. V azylovém domě bydlí už půl roku a říká, že je spokojená.

Paní Helena: „Když člověk nemá kam jít, tak bodejť.“

Předtím, než se dostala do opavského azylového domu pro matky s dětmi, žila ve stejném zařízení v Krnově. Tam jí ale končila roční smlouva.

Paní Helena: „Tak jsem musela najít bydlení rychle někde jinde, abych nepřišla o svého kluka.“

Paní Helena dál vypráví, že rodinu sice má, ale právě od ní musela odejít.

Paní Helena: „Bydlela jsem u rodičů a bylo nás tam moc a od mojí ségry přítel nechtěl, abychom tam bydleli a vyhrožoval furt mému synovi, tak jsem se radši vzdálila.“

Který je ten váš kluk? Kde je?

Paní Helena: „Maci, najdi mi Alíka! No, už ide. Poď sem, Ali!“

Aleš: „Dobrý den!“

Jak se ti tady líbí?

Aleš: „Pěkně se mi tu líbí. Buď si hraju s kamarádama nebo se učím do školy anebo mamce pomáhám s uklízením pokoje.“

Ty už máš teda dvanáct roků, co ti jde ve škole nejvíc?

Aleš: „No, hudebka.“

To tě baví?

Aleš: „Jo, i výtvarka.“

Co tady budete dělat v tom novém centru?

Paní Helena: „Chodím se sem modlit, děti si sem chodí hrát, učí se tady děti. Třeba můj syn se učí zrovna hrát na kytaru.“

A vy? Nebudete něco zkoušet?

Paní Helena: „No, já musím taky, protože já ho musím navnazovat, aby to zvládal též.“

Takže musíte jít příkladem.

Paní Helena: „Ano, přesně tak.“

Jak plánujete budoucnost?

Paní Helena: „No, to ještě nevím, protože moc peněz člověk nemá, a když je samoživitel, tak to není jednoduché.“

Zatímco paní Helena ještě neví, co bude v budoucnu, čtrnáctiletý Michael má jasno. Chtěl by být vojákem Armády spásy. Do Opavy se přistěhoval s maminkou a sestrami.

Michael: „Než jsme bydleli tady v Opavě, tak jsme bydleli v Klokočově. A tam mamka měla svého přítele a ty poslední dny už trošku byl mimo a už začal vyhrožovat, a tak a my jsme od něho odjeli. Tak je to tu fajné. Hodně hodné pečovatelky tu jsou, vedoucí je tu hodný a tak."

Co můžeš dělat přímo v tady tom centru?

Michael: „Tady se můžu modlit, tady se můžu bavit, tady se můžou zpívat chvály a číst Boží slovo.

Vidím, že máš i mikinu Armády spásy, kšiltovku Armády spásy, takže tady ta organizace ti asi přirostla k srdci.

Michael: „Přirostla, ano.“

Chtěl bys třeba vstoupit do jejích řad až budeš velký?

Michael: „Ano, teďka možná budu mladým vojákem Armády spásy.“

Co to obnáší?

Michael: „Mladý voják dá slib a musí to dodržet, a jak to všecko dodrží tak, jak bude starší, tak už může být voják.“

A zvládneš to, myslíš?

Michael: „Zvládnu, určitě, musím!“

Říká čtrnáctiletý Michael. Nové možnosti se mu teď otevřely v komunitním centru, kterým mě provedl jeho vedoucí Petr Kováčik.

Petr Kováčik: „Tady budou probíhat programy pro mládež a samozřejmě je to i místnost, která bude potom využitá, když přijdou nějací senioři, je to prostředí, kde budou moci posedět, dát si nějakou kávu, čaj.“

Tady vidím už možná něco pro děti, skluzavku, skákací balony, tabuli, spoustu věcí.

Petr Kováčik: „Tady je herna pro děti do pěti let. A tady je ještě jedna místnost a tady to bude pro takové starší děti a do budoucna asi počítačový klub.“