Ondřej Kobza o Poesiomatu a Piánech na ulici: Chci pomáhat lidem, aby realizovali své nápady
Kavárník, který prý neumí připravit kávu, rozčeřovač situací – těmito slovy by se zřejmě definoval kavárník a kulturní aktivista Ondřej Kobza. Lidé podle něj nejsou zvyklí na to, že by ve veřejném prostoru bylo něco jen tak, proto jeho nápady stále překvapují.
Poprvé o něm bylo slyšet, když se v převleku za šaška vydal mezi příznivce Václava Klause. Bylo mu 24 let a, jak přiznává, neměl zkušenost s ničím podobný. „Udělal jsem to pro svůj dobrý pocit, byl jsem zklamaný po době prezidentování Václava Havla,“ vzpomíná.
Proslavil se však zejména projektem Piána na ulici. „Ze začátku to byl experiment,“ přibližuje Ondřej Kobza moderátorce Lucii Výborné a posluchačům Hosta Radiožurnálu. „Napsal mi Čech, který leta žije ve Spojených státech, že si pianům mohl prožít Prahu. A to mě dojalo,“ popisuje a dodává: „Sice provozuji kavárnu pro alternativní lidi, jak se říká hipstery, ale víc mám rád dědečky a babičky.“
I kavárna je podle něj způsob spoluutváření světa. „Ani neumím připravit kávu,“ tvrdí Ondřej Kobza. Hlavní motivací je seznamování lidí v kavárenském prostředí. „Přijdou, setkají se u baru a pak spolu vytváří projekt nebo se při odchodu líbají. Kavárna jim vstoupí do života,“ říká.
Novým projektem Ondřeje Kobzy je Poesiomat, který umístil na pražském náměstí Míru a jehož prostřednictvím si kolemjdoucí můžou poslechnout básně v podání známých českých básníků. „Jsem člověk, který má svobodu si něco myslet a realizovat, co mě napadne. Můžu si dovolit třeba posunout nějakou kauzu nebo zpříjemnit cestu do práce stovkám lidí. To je moje téma,“ tvrdí.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.