Omluva české vlády německým antifašistům, letecká neštěstí, krize ve slovenské vládě

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Takzvané gesto nebo-li omluva české vlády po válce perzekuovaným německým antifašistům se nelíbí opozici ani prezidentovi. V Duelu týdne se střetnou za ČSSD předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a za ODS stínový ministr zahraničí Jan Zahradil.

Letecká neštěstí a stovky mrtvých děsí poslední měsíc lidi a vyvolávají nedůvěru v nízkonákladové společnosti. Je oprávněná? Ptát se budu ředitele Leteckého ústavu Vysokého učení technického v Brně Antonína Pišťka.

Nejasnosti kolem stomilionové půjčky stály křeslo slovenského vicepremiéra a ministra hospodářství Pavla Ruska. Uslyšíte souhrnnou reportáž a rozbor politologa Grigorije Mesežnikova.

To jsou události týdne, kterým jsme se rozhodli věnovat pozornost v následujících zhruba 45 minutách. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Česká vláda ocenila zásluhy bývalých československých občanů německé národnosti, kteří bojovali proti nacismu a po osvobození byli poškozeni. Za způsobená příkoří se jim omluvila. Komu a proč by měla omluva patřit, vysvětluje premiér Jiří Paroubek.

Host (Jiří Paroubek): Je to ocenění těch německých občanů u bývalého Československa, kteří řekněme vystupovali antifašisticky, antinacisticky, kteří byli postiženi nacistickým režimem v průběhu druhé světové války nebo ještě před ní, no a kteří řekněme nebyli oceněni po skončení druhé světové války, oceněni v uvozovkách, tou českou většinou obyvatelstva.

Štěpánka Čechová: Za gesto, které přišlo 60 let od konce války, si český premiér vysloužil slova uznání od zahraničních politiků i komentátorů rakouských a německých novin, ale i ostrou kritiku z řad opoziční ODS a prezidenta republiky Václava Klause. Proto jsou nyní ve vysílání Radiožurnálu připraveni zástupci obou názorových táborů. Za ČSSD předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Dobrý den.

Host (Lubomír Zaorálek): Dobrý den nebo dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: A za ODS předseda europoslaneckého klubu strany a stínový ministr zahraničních věcí Jan Zahradil. Dobrý den.

Host (Jan Zahradil): Dobrý den, dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: Pane Zaorálku, začněme u vás. Krátké zdůvodnění toho gesta už jsme slyšeli od premiéra Paroubka a že jsou tímto krokem potěšeni především němečtí politici a komentátoři, to asi nepřekvapí. Je to ale gesto opravdu lidské, anebo spíš politické?

Host (Lubomír Zaorálek): Gesto, já mám pocit, že to je především lidská věc a především se to týká nás samých, že jakkoliv teda mluvíme o reakcích sousedů a možná to pomáhá vytvářet dobré klima i ve střední Evropě, tak já bych především zdůrazňoval to, že to je něco, co se týká nás samých a proto jsem přesvědčen uzrála doba, abychom sami sobě řekli.

Štěpánka Čechová: Nebo-li, by to vnímáte jako lidský počin?

Host (Lubomír Zaorálek): Určitě, protože tady jde o tu jednoduchou věc, že v tehdejších dekretech se mluvilo o tom, že se nemá jako vůči nepřátelskému obyvatelstvu postupovat vůči těm, kteří zůstali věrni Československé republice, kteří dokonce bojovali proti nacismu a trpěli v koncentračních táborech. Bohužel je to tak, že došlo k porušení tady tohoto principu a já si myslím, že je možná nejvyšší čas, abychom to dokázali říci a omluvit se těm, kteří takto trpěli. Byli to naši občané a je to opravdu věc, která se týká především nás samých.

Štěpánka Čechová: Vy tedy upřednostňujete nebo zvýrazňujete především tu lidskost, ale sám premiér uvedl, že gesto je odpovědí na Schröderovo dřívější vyjádření, že Berlín nepodpoří majetkové nároky sudetských Němců. Uvedl doslova, tohle je taková naše určitá splátka, takže, co to je?

Host (Lubomír Zaorálek): Já si myslím, že to je velice důležité. My totiž tady toto říkáme v době, kdy česko německé vztahy jsou velmi dobré. Myslím si, že jsou dobré i česko rakouské vztahy, my to prostě neděláme dnes ani kvůli Němcům, ani kvůli nikomu druhého, my to děláme v situaci, kdy to nepotřebujeme kvůli svým sousedům, především kvůli sobě samým a podle mě tím získáváme i morální podporu dekretům, protože ukazujeme, že nebyly postaveny na principu kolektivní viny a děláme to ve chvíli, kdy to od nás nikdo nevyžaduje. To si myslím, že je hrozně důležité.

Štěpánka Čechová: Pane Zahradile, ani prezidentovi republiky, ani ODS se to gesto nějak moc nelíbí, proč?

Host (Jan Zahradil): Těch důvodů je několik, především bych zdůraznil tu skutečnost, že Česká republika se vypořádala s poválečnými přehmaty a určitě je na místě přiznat si, že přehmaty vůči německému obyvatelstvu tady byly, ať už při divokém odsunu nebo právě při nakládání s těmi antifašisty, tak s těmito přehmaty se vypořádala česko německou deklarací z roku 1997, pro tu hlasovala i sociální demokracie, tuším že pro ni hlasoval i nynější pan předseda Zaorálek a takovéto gesto nesystémově náhle českou vládou schválené vytváří dojem, jakoby by bylo zapotřebí k té deklaraci ještě něco doříci, jakoby to nebylo hotové, jakoby Česká republika stále trpěla nějakým nevyřčeným pocitem viny. To samozřejmě oslabuje naše mezinárodní postavení. Druhá věc, která s tím souvisí a kterou už tady zmínil pan předseda Zaorálek je ta skutečnost, že opravdu někteří němečtí antifašisté byli po válce postiženi v rozporu s Benešovými dekrety, protože Benešovy dekrety tam ošetřují skutečnost, kdy někdo byl antifašistou, vystupoval aktivně proti nacistickému režimu a na něho se ty dekrety nevztahují, tato věc nebyla v některých případech dodržena a ti lidé ale mohli požádat o soudní ochranu. Je tedy podle mého názoru nesystémové takovýmto gestem přicházet v tuto chvíli, a to už ponechávám úplně stranou, a to je ten závěrečný důvod, tu skutečnost, že to na mě opravdu dělá dojem, jakoby pan Paroubek chtěl pomoci svému sociálně demokratickému kolegovi Schröderovi v předvolební kampani, která právě v Německu vrcholí. Pokud by tento důvod hrál nějakou roli, tak bych to považoval za krajně nešťastné.

Štěpánka Čechová: Držme se jenom toho, co jste zmínil, že Úřad kancléře Schrödera vydal prohlášení, v němž opravdu konstatuje, že gesto vnímá jako důležitý příspěvek k dalšímu rozvíjení bilaterálních vztahů ve smyslu té česko německé deklarace z roku 97, o které jste hovořil, v duchu dobrého sousedství a se zaměřením na budoucnost. Běžný člověk to tedy může vnímat tak, že ti, kterým bylo ublíženo, se dočkají omluvy a ještě to urovná vztahy s našimi sousedy. Jaká jsou tedy konkrétní rizika, která vnímáte?

Host (Jan Zahradil): Ta rizika, myslím si, jsme mohli zaznamenat už v červnu, kdy pan premiér Paroubek celou tuto iniciativu poprvé oznámil veřejně, podotýkám, že poměrně opět nesystémově, v souvislosti s návštěvou Rakouska, přičemž s Rakouskem už vůbec nemáme co k dořešení poválečných záležitostech. Nicméně poté, co pan Paroubek tak učinil, ozvaly se takové ty militantnější skupiny sudetských Němců na rakouské i německé straně, které konstatovaly, že toto je pouze první krok v řadě, že po tomto kroku musí následovat další kroky a že je od České republiky očekávají. Čili vytvořili jsme určitý dojem, že tady vlastně nakusujeme nebo načínáme něco, co jsme dělat nemuseli, dostali jsme se podle mého názoru do politické defenzívy a tyto militantní skupiny budu zbytečně vůči České republice zvyšovat politický tlak. To rozhodně není věc, kterou bychom měli my jakýmkoliv způsobem iniciovat.

Štěpánka Čechová: A jakých konkrétních kroků od těch militantních skupin se bojíte?

Host (Jan Zahradil): Já samozřejmě se v praktickém smyslu slova nebojím ničeho, protože my nemáme, v čem bychom jim ustupovali, ale my jsme bohužel v nich vytvořili klamný dojem, že za určitých okolností je Česká republika o některých aspektech těch poválečných událostí ochotna se bavit, přičemž pravda je taková, že jsme to přece uzavřeli česko německou deklarací. Proto já toto naše gesto nebo gesto vlády provedené z iniciativy české vlády, považuji za chybné a domnívám se, že pozici České republiky neposílilo, jak tvrdí pan Zaorálek, ale že ji naopak oslabilo. Ne nadarmo premiér Dzurinda, kdy tady hovoříme o těch mezinárodních souvislostech, odmítl gesto pana Paroubka podpořit, protože mu bylo jasné, že ani pro Slovensko by to neznamenalo nic dobrého.

Štěpánka Čechová: Reagujte, pane Zaorálku.

Host (Lubomír Zaorálek): Protože já bych rád vyvrátil ty jednotlivé body, které tady zazněly. Tak první, především není pravda, že to je politická podpora jedné části toho politického spektra v současném Německu, které míří do voleb. Já bych tady jenom ocitoval jednu větu z vyjádření mluvčího křesťanských demokratů pana Wolfganga Schoibleho, který říká, jsme vděčni za toto prohlášení a vítáme jej. Každý krok, který může zmírnit staré rány z minulosti je dobrý krok. To je tedy prohlášení úplně z opačného tábora, než reprezentuje pan Schröder. Takže já tvrdím, že tady oslovujeme všechny demokratické mírumilovné partnery v Německu, pokud tedy registrují tady toto naše gesto a není to mířeno na jednu stranu. A druhá věc, já především nesouhlasím s tím, že česko německá deklarace znamená nebo že je to nějaké překračování nebo že se tady vracíme k něčemu, co jsme v česko německé deklaraci uzavřeli. Opět ocituju jedinou větu z česko německé deklarace. V jejím osmém paragrafu se říká - Strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci, zejména ve 20.století vyžaduje společné zkoumání a zasazují se za pokračování dosavadní úspěšné práce historiků. To znamená v deklaraci je přímo se předpokládá, že pokud tady dáváme prostředky na zkoumání a na to, abychom prohloubili naši paměť, tak je to prostě něco, co je v duchu deklarace a podle mě je to aktuální ještě z jednoho důvodu, který tady nikdo nezmiňuje. Víte přece, že se ta paměť prohlubuje často i způsobem, který podle mě, podle nás není šťastný. A mám na mysli třeba tu iniciativu, která je v současné době v běhu v Německu a kterou živí především bavorští konzervativci v centrum proti vyhnání a která ve svých důsledcích znamená podle mě dost vážnou revizi toho ducha poválečných dohod, protože prostě je to pokus o pohled, který neodpovídá tehdejší poválečné situaci a domnívám se, že vůči tomuto kroku náš krok není žádnou defenzívou, naopak, jako to je právě krok, kterým my dáváme najevo, že my chceme tu paměť prohlubovat způsobem, který odpovídá tomu, jak, my totiž říkáme například to, co jsme řekl, že ty dekrety neuplatňovaly princip kolektivní viny a říkám získáváme pro ně i určitou morální podporu a stojíme si prostě za tím řešením. Takže já si myslím, že to není defenzíva, je to v navazování na deklaraci, je to v duchu deklarace a zároveň je to i náš ofenzivní krok proti těm, kteří naopak by si tu paměť chtěli přisvojit po svém.

Štěpánka Čechová: Čili to, co tvrdí pan Zahradil, že by to naopak mohlo vést k jakési podpoře domnění militantních skupin, že teď se tedy u nás mohou dožadovat něčeho více, toho vy se nebojíte?

Host (Lubomír Zaorálek): Já si myslím, že především my přece v ničem neustupujeme, naopak, my posilujeme ty, kteří mají zájem o dobré vztahy, všechny demokraticky smýšlející a mírumilovné, samozřejmě i tímto krokem i u všech našich sousedů. Jak my můžeme buď si vybrat strategii obležené pevnosti, uzavřené do sebe, anebo prostě státu, který dneska v Evropě si hledá spojence všude, kde pro to má příležitost a ty reakce, které zaznívají od našich sousedů, ty jsou, ukazují, že nám velmi dobře rozumí a ty reakce jsou pozitivní především od těch, kteří nemají vůbec v úmyslu, ani nestojí o to, tu minulost zvracet způsobem, který vedl k revizi toho poválečného uspořádání, a to je podle mě hlavní zisk té věci.

Štěpánka Čechová: A pane Zaorálku, když jste si tak jisti tou pozitivitou toho gesta, proč jste s ním nejprve neseznámili prezidenta republiky?

Host (Lubomír Zaorálek): Já si především myslím, že toto gesto není něco, co by tady spadlo úplně z nebe, zčistajasna, je to věc, o které se mluví delší dobu, myslím, že naši političtí partneři v Parlamentu jsou o tom dlouho informováni, nemyslím si, že by tím byli zaskočeni a není v tomto smyslu žádné překvapení ...

Štěpánka Čechová: Ale prezident Klaus doslova uvedl, že mu vadí fakt, že s ním premiér svůj záměr ohledně omluvy předem neprojednal.

Host (Lubomír Zaorálek): To já nechci teď, to já teď nechci hodnotit, protože já jsem, já teď tady mluvím trochu taky za Sněmovnu a já si myslím, že všechny politické strany o tomto připravovaném záměru ví delší dobu, je to věc, která, říkám je delší dobu diskutovaná a já si spíš myslím, že jestli je tady něco riskantního dneska z hlediska toho našeho pobývání v Evropě, tak je to spíš prezidentův návrh na organizaci evropských států, který podle mě jako kdyby vytvářel ducha jakési renacionalizace Evropy a to je podle mě nebezpečný krok, který by nás měl spíš znepokojovat, než tento krok, který naopak podle mě pomáhá vytváření dobrých vztahů ve střední Evropě a v Evropě vůbec.

Štěpánka Čechová: Dobře, já se vás tedy zeptám ještě jednou. Vy jste mi argumentoval politickými stranami, prezident není politická strana. Vy jste nepovažovali za nutné, aby hlava státu věděla o tak výrazném kroku?

Host (Lubomír Zaorálek): Ale já to teď nechci soudit, protože já určitě v téhle věci nejsem zodpovědný za to, jak ta komunikace probíhá, já toto je mezi vládou a prezidentem, já bych samozřejmě si přál, aby tady nikdo se nepřekvapoval a nedokážu teď soudit, hodnotit, do jaké míry toto bylo s prezidentem projednáváno, to bych nechtěl komentovat. Jako já jenom říkám, že mě je známo, že s politickými stranami tato věc diskutována byla.

Štěpánka Čechová: Pane Zahradile, souhlasíte s tím, že s politickými stranami tato věc dlouho dopředu diskutována byla a že v podstatě i prezident tedy zřejmě tady částečně vnímaný i jako čestný předseda ODS měl o té věci vědět?

Host (Jan Zahradil): Nesouhlasím s panem Zaorálkem v tom, že ta věc byla diskutována se stranami, bohužel k politickému stylu pana Paroubka a k tomu poněkud přerostlému sebevědomí, kterým se tento politik vyznačuje, patří i to, že on nekonzultuje podobné kroky s politickými stranami v českém politickém spektru a já jsem přesvědčen, že právě v tomto případě by jakýsi celonárodní konsensus byl zapotřebí. Já bych tady chtěl vyzdvihnout skutečnost, že předchůdce pana Paroubka v této funkci, jak pan Špidla, tak pan Gross také uvažovali o podobném gestu. V tom má pan Zaorálek pravdu, že to není nic nového, ale jak pak Špidla, tak pan Gross měli dostatek státnické prozíravosti v tom, že celou věc napřed předjednali s opozicí, hovořili o tom s námi a když zjistili, že to nemá podporu nejsilnější opoziční strany, pak celou věci jak se lidově říká, uložili k ledu. Naposledy to byl pan Gross tuším před rokem, někdy v srpnu nebo v září, který když zjistil, že ta podpora tady není, tak prostě celou věc nechal být a dál se jí nezabýval. Pan Paroubek bohužel se rozhodl, že si bude, jako už mnohokrát předtím, hrát na silného muže, který ty věci přiválcuje takříkajíc na sílu, jestli to prospívá jeho image, to já v tuto chvíli nechci soudit, ale České republice to rozhodně podle mého názoru neprospívá.

Štěpánka Čechová: Pane Zaorálku.

Host (Lubomír Zaorálek): Já jsem přesvědčen, že to ocenění, uznání těm, kteří zachovali věrnost Československé republice a bojovali s nacismem, střetli se s ním, že to je něco, co prospívá České republice a posiluje to podle mě zároveň i všechny mírumilovné, demokraticky smýšlející kolem naší země. Já jsem rád, že se to stalo a věřím, že ty důsledky pro nás budou příznivé.

Štěpánka Čechová: Pane Zaorálku, ještě v souvislosti s diskusemi kolem vztahu toho gesta a k blížícím se německým volbám. Premiér Paroubek konstatoval, že by gesto nikdy nepadlo, kdyby byl v čele německé vlády dlouholetý patron sudetských Němců, bavorský premiér a šéf CSU Edmund Stoiber. Jaké další vztahové a politické propletence za ním lze tedy ještě očekávat?

Host (Lubomír Zaorálek): Ale to je pouze to, co jsem řekl v úvodu. My toto gesto děláme pro sebe, neděláme ho v této chvíli pro ani naše sousedy, děláme ho především kvůli sobě samým a ...

Štěpánka Čechová: No ale to právě není úplně to, jste říkal v úvodu, je to o tom, že vlastně pan premiér tady přiznává, že si pro to našel výhodnou politickou dobu.

Host (Lubomír Zaorálek): Ale já, to je to, co jsem přece řekl, že co je důležité, že to děláme ve chvíli, kdy česko německé vztahy jsou velmi dobré a my nepotřebujeme je vylepšovat tím, že bychom dělali podobná gesta. To znamená, my to děláme právě v této situaci pouze kvůli sobě, kvůli sobě samým a nepotřebujeme tím vylepšovat naše česko německé vztahy, protože celá ta historie je především naší vlastní historií, je to otázka našeho svědomí a je to otázka vztahu k našim bývalým spoluobčanům. Týká se těch, vůči kterým dnes cítíme, že je včas, abychom jim řekli omluvu.

Štěpánka Čechová: Ale pokud takové gesto je potřeba, tak proto že ho tak vy cítíte, tak přece nebudeme s takovým gestem čekat podle toho, kdo je na druhé straně?

Host (Lubomír Zaorálek): Ne, já si myslím, že to je teď především otázka toho, jestli na to gesto uzrál čas natolik, že se s ním dokáže ztotožnit velká část české společnosti.

Štěpánka Čechová: Aha, takže neuzrál politicky na německé straně ten čas?

Host (Lubomír Zaorálek): Ne, ne, ne, já si myslím, že podstatné ten, z hlediska našich sousedských vztahů, tak ty vztahy jsou natolik dobré, že nepotřebujeme tímhle je vylepšovat a my to můžeme udělat v této chvíli, pokud cítíme, že pro to získáme podporu většiny, protože tohle není něco, co by bylo, já si myslím, že nebylo by šťastné toto prosazovat navzdory tomu, že to nelze veřejně obhájit a že se s tím velká část veřejnosti nedokáže ztotožnit, ale já jsem přesvědčen, že tady s výjimkou prezidenta a tady některých hlasů členů Občanské demokratické strany, se ten široký soulad podařilo vytvořit a já věřím, že to veřejnost přijme a že to jsme schopni obhájit, že jsme schopni to obhájit jako něco, co je načase říci a co ve svých důsledcích pomůže i dobrému klimatu tady v té střední Evropě, kde žijeme.

Štěpánka Čechová: Pane Zahradile, vnímáte ty přeshraniční souvislosti také tak?

Host (Jan Zahradil): Já mohu s panem Zaorálkem souhlasit ve dvou věcech. Za prvé, že česko německé vztahy jsou skutečně velmi dobré, za druhé, že kancléř Schröder sehrál významnou roli, výraznou roli při zlepšování těchto vztahů tím, že se až doposud držel velice důsledně ducha česko německé deklarace. Právě proto je mi líto, že pan Paroubek vytvořil ty politické souvislosti, že tady vytvořil dojem, jakoby přihrával panu Schröderovi toto gesto v době vrcholící předvolební kampaně v Německu, protože to mi nepřipadá dobré, tím, že zmiňuje nějaké jiné alternativní možnosti, za kterých by to gesto neučinil a já tvrdím, že právě proto, že jsou ty česko německé vztahy tak dobré, tak jsme nic podobného dělat nemuseli, že to bylo nadbytečné a zbytečné a že naopak dojde k určitému probuzení nebo oživení aktivit těch militantnějších německých skupin, které v tom mohou spatřovat určitý příslib, že i do budoucna se ty věci nechají otevřené. Takže pokud jde o nějaké vypomáhání si v rámci socialistické internacionály, já bych o tom nerad spekuloval nějakým nedůstojným způsobem. Fakt je, že je zarážející, že se s celou věcí tak spěchalo, že musela být schválena ve vládě zrovna několik doslova týdnů před tím, než v Německu vyvrcholí předvolební kampaň.

Štěpánka Čechová: Pane Zaorálku, vláda vyčlenila 30 milionů korun na činnost institucí, které budou dokumentovat život těch perzekuovaných československých Němců a rakouský deník Der Standard označil to rozhodnutí dát takové peníze na národní dokumentační projekt, který se zabývá jednou z nejkontroverznějších kapitol českých dějin za politicky nesmírně odvážný krok. Co vy si od toho projektu slibujete?

Host (Lubomír Zaorálek): Já jsem to tady už vlastně zmínil, že v tom naopak cítím pokračování toho ducha deklarace nebo dokonce i těch vět, které v deklaraci česko německé z roku 97, které v ní jsou a které mluví o tom, že my se hlásíme k tomu, že o tu paměť se budeme starat a budeme dále společně zkoumat. A já jsem tady už řekl, že proti těm aktivitám, které vidím dneska bohužel i částečně v Německu, jako je ta, je to budování oněch centech proti vyhnání, je podle mě je toto právě naše odpověď, i my budeme tedy tu paměť prohlubovat objektivním, poctivým způsobem a dáváme na to prostředky, to je podle mě jedině správně. Pan Zahradil, když říká, že to povzbudí militantní skupiny, já si myslím, že tady my nemáme se opravdu čeho bát, že pokud má na mysli Svaz vyhnanců, tak ten neuspěl nikde se svými, ani u Evropského soudu, ani u OSN a vlastně ani s těmi protipolskými požadavky, které dával ke Spolkovému soudu v Německu, takže já si myslím, že tady není opravdu důvod k žádným obavám a jsem přesvědčen, že pozice České republiky je v téhle věci velice silná a my to děláme opakuji, kvůli tomu, že máme podle mě závazek vůči vlastní paměti a vůči svým občanům.

Štěpánka Čechová: Nebo-li jinak řečeno, omluvou a revizí vlastní historie Česká republika vstříčnými kroky vůči Německu končí. Nic dalšího už se od nás čekat nedá, tudíž militantní skupiny máte smůlu, takový je vzkaz?

Host (Lubomír Zaorálek): Ano, ale to je vzkaz, který dostaly ne od nás, ale od mezinárodních institucí, to je podstatné. Proto tvrdím, že pozice České republiky je silná a domnívám se, že ten úkol, starat se o naši paměť a poctivě a přesně zkoumat historii, ten prostě zůstává a na ten dáváme prostředky.

Štěpánka Čechová: Pane Zahradile, jsou to podle vás dobře vynaložené peníze?

Host (Jan Zahradil): Já, myslím, že teď právě pan Zaorálek dokázal, o jak účelovou záležitost se ve skutečnosti jedná. Přece proti prohlubování historické paměti nemůže nikdo říci jediné slovo, neřekne to ani prezident republiky a neřekne to ani ODS. Ale k takovýmto věcem tady dávno máme instituce, které k tomu byly zřízeny česko německou deklarací, máme tady Fond budoucnosti, ze kterého se každoročně financuje několik desítek nejrůznějších projektů, kdyby pan Paroubek dal těch 30 milionů, které chce věnovat na výzkum česko německého antifašismu Fondu budoucnosti a Fond budoucnosti by vypsal grantové řízení na historický výzkum antifašismu v českých zemích, tedy německého antifašismu v českých zemích, tak by to běželo jako normální historický úkol a žádného vládního gesta by k tomu nebylo zapotřebí a myslím si, že ten úkol nebo ten účel prohlubování historické paměti by to splnilo stejně, takže nebylo důvodu dělat nějakou speciální aktivitu, speciální gesto, speciální grant, který chce vláda vypisovat v hodnotě 30 milionů, protože na to tady dávno máme relevantní instituce, naprosto standardní instituce založené tou českoněmeckou deklarací. Toto už mi připadá opravdu velmi nadbytečné.

Štěpánka Čechová: A pokusíte se tedy tomu grantu nějak zabránit?

Host (Jan Zahradil): Nevím, jakým způsobem bychom mohli zabránit vládě, aby ten grant vypsala, my bychom pouze vládě doporučili a já myslím, že to můžeme veřejně takto doporučit, třeba i přes rozhlasové vlny, že by bylo daleko rozumnější, kdyby pan Paroubek těch zamýšlených 30 milionů vládním rozhodnutím věnoval Fondu budoucnosti a Fond budoucnosti by potom vypsal grantové řízení, bylo by všechno v pořádku a ušetřili bychom si naše vlastní vnitropolitické debaty. To je mimochodem další aspekt, který s tím souvisí, protože tím, co pak Paroubek udělal, vnesl to téma znovu do české vnitropolitické diskuse. My jsme tu věc už dávno uzavřeli a veškerá debata se odehrávala spíše v rámci německé politické scény a tak to také mělo zůstat, a to je věc, která znovu říkám České republice neprospívá, neposiluje její postavení.

Štěpánka Čechová: Víte, jednak si nemyslím, že by zrovna rozhlasové vlny byly vhodné pro to, aby ODS cokoliv vyřizovala premiérovi Paroubkovi, to byste si, pánové, měli vyřídit na politické půdě.

Host (Jan Zahradil): To bezesporu, to bezesporu.

Štěpánka Čechová: Ale mě by zajímalo, pane Zaorálku, vaše reakce na to rozvíření debat politické scény i veřejnosti. Myslíte si, že to skutečně uškodí?

Host (Lubomír Zaorálek): Já si nemyslím, že jsme rozvlnili něco nebo že jsme zvedli nějaké velké emoce, to se mi opravdu nezdá, mě připadá, že ta shoda na tom, že to gesto je prospěšné a že přišlo v dobrý čas, mě připadá, že je velice slušná, že je široká a pokud bude výsledkem, že se dovíme něco víc o nás samých, tak já budu pouze rád. Já jsem přesvědčen, že tento typ diskuse, kvalifikované, poctivé, odborné diskuse potřebujeme. A pokud tomu pomůžeme, tak já budu rád.

Štěpánka Čechová: Odpovídali za ČSSD předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a za ODS Předseda europoslaneckého klubu strany a stínový ministr zahraničí Jan Zahradil. Pánové, díky, na slyšenou.

Host (Lubomír Zaorálek): Na shledanou.

Host (Jan Zahradil): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a pořad Týden v tahu. Za chvíli se budeme věnovat sérii letošních havárií a otázkám bezpečnosti, vládní krizi na Slovensku a připraven je i fejeton Jana Pokorného. To vše ale až po aktuálních zprávách a po písničce.

Letecké nehody v posledním období

Štěpánka Čechová: 4 velká letecká neštěstí jen v tomto měsíci vyvolávají mezi lidmi stále větší strach z tohoto druhu dopravy. Smolný letecký srpen odstartovalo nevydařené přistání Airbusu na torontském letišti. Tehdy naštěstí všichni cestující přežili. Šestý den měsíce ale už stál životy 16 lidí z tuniského dopravního letadla typu ATR 42, které muselo nouzově přistát na moři u Sicílie. Neuplynul ani týden a k zemi se zřítil blízko Atén Boeing 737. Ze 121 pasažérů nepřežil nikdo, následuje 16. srpen, kdy za zřejmě špatný technický stav kolumbijského dopravního letadla ND 80 zaplatilo 160 lidí. Toto úterý pak padá Cessna se 4 Čechy na palubě a neúspěšně nouzově přistává další Boeing 737 na severovýchodě Peru. Mrtvých je tam 41. Smutný součet srpna nepočítáme-li zraněné, je 342 oběti. Tématem debat se tak znovu stává černá listina leteckých společností. My si teď o problému popovídáme s profesorem Antonínem Pišťkem, ředitelem Leteckého ústavu Vysokého učení technického v Brně. Dobrý den.

Host (Antonín Pištěk): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane profesore, já jsem v tom výčtu ještě vynechala drobnější letecké nehody, kde bylo jednoznačně na vině počasí. U těch ostatních se tady hovoří jednak o lidské chybě a jednak o technických potížích a právě ta podezření na technická selhání strojů ta převládají. Dvakrát za poslední měsíc se v tom výčtu objevuje také Boeing 737, je možné, že by tyto stroje vstupovaly do nějakého obecně poruchového období v souvislosti třeba s jejich stářím?

Host (Antonín Pištěk): To rozhodně ne. Doba života je zpravidla definována počtu nalétaných hodin nebo počtu přistání a to všechno za předpokladu správné údržby, která je kontrolována dohledacími úřady a zodpovídá za ně především provozovatel. Takže technických příčin je ve struktuře příčin nehod stále velmi málo, až zanedbatelně málo. To, že se objevuje Boeing 737 častěji v tom výčtu je důsledek největšího nasazení v provozu. Já mám údaj z roku 2001, kdy Boeing 737 byl v Evropě v provozu 3 x více než druhý v pořadí podobný typ Airbus 320. Navíc většina těch letounů má svůj život podmíněn spolehlivostními rozbory, testy a především důkladnou údržbou a tady předpokládám, že jsou asi ty skuliny pro nízkonákladové společnosti, které mohou šetřit a vytvářet si prostor, který umožňuje využít těch krajních mezí pro ty intervaly údržby a řekněme ještě navíc možnosti třeba v případě nějakých chyb, zjištěných ocenit výměnu těch složitých systémů. Mimochodem firma Boeing vyrábí stále nejvíce těchto typů, odhaduji to asi na 300 ročně, takže ta firma to zcela určitě nepocítí nějak tady dvě nebo několik havárií. Samozřejmě, že existuje velký boj komerční mezi Boeingem a Airbusem a každá chybička z jedné nebo druhé strany se komerčně využije. To určitě hraje roli.

Štěpánka Čechová: A čemu tedy připsat ten, jak se říká, smolný letecký srpen? Dá se to tedy přičíst na vrub špatné technické údržbě z hlediska těch nízkonákladových leteckých společností?

Host (Antonín Pištěk): No, já si myslím jako, že ty nákladové, nízkonákladové společnosti jak jsme jim teď začali říkat, kupují a nebo pronajímají letouny, které jsou starší, hraje v tom roli také ta samotná údržba a hodně to souvisí také s kvalitou osádky tedy, především pilotů, techniků, často se u těchto nízkonákladových společností objevují smíšené posádky. Je tam celá řada takových faktorů, které nemohou tady ty nízkonákladové společnosti řešit efektivně a dostávají se tak do nějakých problémů, které potom se projeví ve snížené spolehlivosti a bezpečnosti.

Štěpánka Čechová: A mohl by podle vás takový měsíc vážně zahýbat trhem takových společností, třeba kvůli nedůvěře zákazníků nebo očekáváte, že finanční výhodnost takových letů zvítězí? Potažmo, letěl vy byste osobně s nízkonákladovým nějakým dopravcem?

Host (Antonín Pištěk): Já si myslím, že v povědomí cestujících tady ty poslední havárie nezůstanou dlouho. Je to samozřejmě za předpokladu, že nebudou pokračovat a jsem přesvědčen, že nebudou. Jinak jde o boj, o zákazníky, ty nízkonákladové společnosti jsou zpravidla navázány na účelové, charterové lety, většinou turistů nebo zvláštní akce, takže ten výběr té společnosti, která letí, je dán už výběrem toho organizátora té akce, takže ten cestující ani nemá nějaký velký možnosti.

Štěpánka Čechová: Ale vy osobně vy jste využil takových služeb?

Host (Antonín Pištěk): Ne, ne, já jsem, většina cestujících bude, a já také, preferovat značkové přepravce. Já jsem teď absolvoval dvě cesty do Austrálie a do Spojených států, nedovedu si představit teda, že bych letěl jinou společností než značkovou tedy.

Štěpánka Čechová: Mimochodem, co říkají o letecké dopravě statistiky je to, že to stále je nejbezpečnější druh dopravy. Tento měsíc ovšem vypadá jako jedna velká statistická chyba.

Host (Antonín Pištěk): Doprava letecká od roku 1970 narostla osmkrát a přitom počet smrtelných nehod klesl až desetkrát. V absolutních číslech se pohybují počty v úmrtí asi více než tisíc v průměru, když si vezmete, že v České republice je na silnicích 1.400 až 1.500 ročně mrtvých, tak je to, překračuje výrazně tento počet celosvětový počet v letecké dopravě.

Štěpánka Čechová: A jak se díváte na ten nápad zvažovaný Evropskou unií, to je černá listina leteckých společností? Nebude to u těch menších společností místo snahy o kvalitní a bezpečné stroje spíš vést ke snaze uplácet a nedostat se na seznam? Může být vůbec takový seznam spolehlivý?

Host (Antonín Pištěk): Evropská unie zřídila především teda bílou knihu, ne černou knihu, a tam které společnosti, které doporučí k existenci. Fakt je, že ty životaschopné malé společnosti budou mít tendenci spíš fúzovat do těch velkých společností a mají o to zájem ty velké společnosti. Já si myslím, že v současné době, kdy se o tom začíná takhle hovořit a nakonec i tento pořad, úřady, a to je v České republice Úřad pro civilní letectví, který zodpovídá za kontrolu všech, za špatný nebo dobrý start těch provozovatelů, tak bude velmi jako pod tlakem veřejnosti, aby se neřeklo, dobře, vy jste tady teďka jako zkontrolovali nějaký letoun nebo společnost a ona měla technickou závadu. Takže já si myslím o podplácení tady nepůjde, protože to by si asi hodně jak ty společnosti, teda tak stát, který nad tím vším má dozor, dost zadali, takže já si myslím, že podplácení tady by byl velký průšvih.

Štěpánka Čechová: A myslíte si, že tedy vznik takové černé listiny má smysl, anebo lze spíše spoléhat na jednotlivé svědomí těch ústavů, které kontrolují v jednotlivých zemích?

Host (Antonín Pištěk): Já si myslím, že ta černá kniha těch provozovatelů nebude mít dost podkladů k tomu, aby byl seriozní. To není cesta. Já si myslím, že by se měl vytvořit větší tlak na úřady, které za to zodpovídají a zvýšit kontrolu stavu letounů u těchto nízkonákladových společností.

Štěpánka Čechová: Odpovídal profesor Antonín Pištěk, ředitel Leteckého ústavu Vysokého učení technického v Brně. Díky, na slyšenou.

Host (Antonín Pištěk): Na shledanou.

Krize ve slovenské vládě

Štěpánka Čechová: Peněžní půjčka, zmatky kolem jejího objasnění a nakonec konec kariéry ve vládě. Nevracím se k případu směnky na byt expremiéra Grosse, jak by se snad mohlo zdát. Hovořím o důvodech odvolání slovenského vicepremiéra a ministra hospodářství Pavla Ruska, kterého tuto středu sesadil slovenský prezident Ivan Gašparovič. Ruskova půjčka činila kolem sta milionů korun. Vývoj případu, který vedl až k vládní krizi na Slovensku se v reportáži vrací redaktorka Slovenského rozhlasu Alena Laciková.

Alena Laciková: Současnou vládní krizi odstartovala před několika týdny aféra se směnkami. Pavol Rusko si totiž jako ministr hospodářství půjčil víc, jak sto milionů korun od jistého soukromého podnikatele. Potom, když se kopie směnek dostaly na veřejnost, přišel s několika verzemi toho, jak směnky splatil. Aféra se dostala na stůl koaliční rady. Pavol Rusko však partnery nepřesvědčil.

Host (Pavol Hrušovský): Mohu zkonstatovat po dnešním setkání, že vysvětlování, jak jsem splatil směnky, nikoho nezajímalo.

Alena Laciková: Reaguje předseda vládního KDH Pavol Hrušovský.

Host (Pavol Hrušovský): Byla to v pořadí čtvrtá verze, kterou Pavol Rusko představil a nebyl důvod nějakým způsobem akceptovat právě tuto čtvrtou verzi jako tu pravdivou.

Alena Laciková: O závěrech koaliční rady hovoří premiér a předseda vládní SDKU Mikuláš Dzurinda.

Host (Mikuláš Dzurinda): Po diskusi jsem předsedu Aliance nového občana pana Ruska, aby abdikoval z funkce člena vlády. Hlavním důvodem této moje výzvy je skutečnost, že jak křesťansko demokratické hnutí, tak Strana maďarské koalice a i SDKU dospěly nezávisle na sebe k závěru, že pan Rusko nemá nadále zastávat funkci člena vlády.

Alena Laciková: Ještě v noci mimořádně jednalo předsednictvo ANO, které si vysloužilo pojmenování Noc dlouhých nožů. Rusko si vyrovnal účty se svými vnitrostranickými kritiky a tím největším, předsednictvo vyslovilo nedůvěru. Mikoláš Dzurinda vzápětí požádal prezidenta, aby Ruska stáhl z kabinetu. Ivan Gašparovič zareagoval mimořádně rychle a ještě v ten samý den žádosti vyhověl.

Host (Ivan Gašparovič): Byl bych nerad, abychom dali světu signál, že se neumíme doma, na domácí scéně dohodnout na věcech, které můžou Slovensko poškodit. Jsem proto rád, že tyto problémy se konečně vláda odhodlala řešit.

Alena Laciková: Rusko si však pro odvolávací dekret nepřišel. Prezident vzápětí pověřil ministra financí Ivana Mikloše, aby dočasně řídit ministerstvo hospodářství. Premiér však naznačil, že nemíní vyhovět Ruskovy žádosti odvolat ministra za ANO. Vysvětluje Ruskův kritik a ministr kultury František Toth.

Host (František Toth): Začal jsem chápat, o co se tu hraje, to je takový úskok, aby se nyní dal návrh na odvolání a odvolaných ministrů. Myslím si, že koaliční rada to neschválí a bude oficiální důvod porušení koaliční smlouvy, který dá prostor na odchod do opozice.

Alena Laciková: Události potom nabraly rychlý spád. Okamžitě zasedaly krajské rady ANO a jako na běžícím páse vyjadřovaly Ruskovi podporu. Proti se postavila jen rada v Prešově, které se zúčastnili i Ruskovi kritici. Podle analytiků však ANO momentálně čelí vážnému vnitrostranickému konfliktu. I když se Rusko těší podpoře regionálních struktur, jeho pozice v poslaneckém klubu je vážně otřesena. Většina poslanců totiž stojí za jeho největším kritikem Lubomírem Lindsnerem, který už dokonce připustil, že chce vystřídat Ruska na postě šéfa strany.

Host (Lubomír Lindsner): Já jsem do politiky vstoupil proto, abychom něco alianci dokázali. Chtěl jsem dovést nové prvky do dělání politiky a do chování se politiků. A proto jsem zaujali takové stanovisko, jaké jsem zaujal, že se mi zdálo lepší, kdyby byl pan Rusko odstoupil.

Alena Laciková: Rozhodující však bude jednání republikové rady. Podle pravděpodobného scénáře se totiž rebelové pokusí prosadit zvolení mimořádného kongresu. Rusko zřejmě zareaguje návrhem na odchod Aliance nového občana do opozice. Koalice už naznačila, že v takovém případě bude spolupracovat s frakcí Lubomíra Lindsnera. I když předčasné volby v takovém případě přicházejí v úvahu, podle analytiků jsou krajním a nepravděpodobným řešením.

Štěpánka Čechová: O situaci už více s politologem, šéfem Institutu pro veřejné otázky Grigorijem Mesežnikovem. Dobré odpoledne.

Host (Grigorij Mesežnikov): Dobrý večer.

Štěpánka Čechová: Našim posluchačům bude ta kauza exministra Ruska blízká, jak už jsem zmínila s podobností s případem půjčky expremiéra Grosse. Co ale vadilo u Pavla Ruska nejvíce? Výše částky, způsob půjčky nebo osoba, která Ruskovi půjčila?

Host (Grigorij Mesežnikov): Myslím si, že tady je kombinace všech těchto faktorů, samozřejmě 100 milionů korun je velká částka, která vyvolala automaticky jisté podezření, pochopitelně i způsob, jakým Pavol Rusko vysvětloval původ této půjčky, no a důležitou úlohu sehrálo i to, že údajné podnikatelské aktivity, které Pavol Rusko chce uzavřít v rámci nějakých projektů, kvůli kterým vlastně Sebral tuto půjčku, se snažil realizovat s podnikatelem, který působil v resortě, který ministr spravuje, čile byl tu evidentně konflikt zájmů. Podle mého názoru jistou úlohu sehrálo i to, že vztahy mezi Aliancí nového občana a některými vládními stranami byly konfliktní od začátku, hlavně mezi ANO a Křesťansko demokratickým hnutím a když tu kauzu v politické rovině vlastně odstartovalo KDH tím, že dalo návrh a dost ultimativní na odvolání ministra Ruska z vlády, tak to celou tu kauzu prohloubilo a v současnosti už pozornost celé kauzy je vlastně posunuta k tomu, zda vůbec ANO zůstane ve vládní koalici a jenže i v ANO se momentálně silný mocenský zápas, který zřejmě povede k tomu, že tuto stranu budou zastupovat ve vládní koalici lidi, kteří jsou momentálně v opozici vůči předsedovi Ruskovi.

Štěpánka Čechová: Ano, to je důvod, proč se také hovoří o možné vládní krizi, vypadá to ale, že Dzurindova vláda přežije. Je to správný předpoklad?

Host (Grigorij Mesežnikov): Toto je nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje, protože tu nejde o to, že by čtvrtý koaliční partner reálně odešel z vládní koalice. Pravděpodobně malá skupina poslanců, současně členů ANO, nebude souhlasit s tím, jak Mikuláš Dzurinda zareaguje na návrh Pavla Ruska na odvolání dvou zástupců této strany ve vládě, ale ten odchod nebude znamenat dramatický pokles podpory pro vládní koalici v Parlamentu, protože drtivá většina poslanců za ANO deklaruje podporu vládě, 8 poslanců ANO spolu s dvěma ministry vydali vyhlášení, ve kterém se přihlásili k pokračování plnění vládního programu a dokonce v této situaci nárokují i post ministra hospodářství. Podle mého názoru Mikuláš Dzurinda jako celkem šikovný stratég a technolog moci dá přednost právě takové variantě vývoje, který minimálně oslabí vládní koalici a v této situaci je to pokračování spolupráce s disidenty uvnitř ANO.

Štěpánka Čechová: Slovensku se během vlády premiéra Dzurindy podařilo snížit daně i vládní výdaje a přilákat i významné zahraniční investory. Neohrozí teď takové pohyby na politické scéně nějak ekonomický vývoj země?

Host (Grigorij Mesežnikov): Myslím si, že důležité klíčové opatření už tato vláda uskutečnila v legislativní rovině, to znamená, to, o co se momentálně hraje jde dřív o udržení toho kurzu reforem, vládní koalice zřejmě už nebude prosazovat nějaké zásadní reformy, podle toho, jak reagují mezinárodní organizace, zdá se, že to, co se momentálně odehrává na politické scéně Slovenska, nesnižuje vnímání Slovenska jako poměrně úspěšné reformní země a proto když vládní koalice bude disponovat porovnatelným počtem v hlasech v Parlamentu a zdá se, že toto je nejpravděpodobnější scénář, zřejmě ten základní kurz reforem bude pokračovat.

Štěpánka Čechová: Odpovídal politolog, šéf Institutu pro veřejné otázky Grigorij Mesežnikov. Díky za rozhovor. Na slyšenou.

Host (Grigorij Mesežnikov): Děkuji i já, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A na závěr je pro vás připraven slibovaný fejeton Jana Pokorného. Ten se v něm sice dostane až k Hurvínkovi, ale úvodem si uvědomuje, že děti prožívají poslední prázdninový víkend.

Jan Pokorný: "Jakpak bych si neuvědomoval. Jako uvědomělý rodič už se rozhlížím po obchodech s obaly, penály, pravítky a pery. Ale nebojte se, nechci mluvit o tom, co kolik stojí nebo že něco nemají. Jedním z prvních úkolů pro pero školáka na začátku září je napsat zážitek z prázdnin. Zkouším tedy hádat, co zaznamená ten náš nejmladší.

Zatím to vypadá, že byl nejspokojenější v jedné zapadlé vesnici na východním Slovensku. Skamarádil se tam se stejně starými Východňárky, chytali společně ryby v řece Ondavě, hráli ve vsi na schovávanou, a to tak vehementně, že tamní starosta vyhrožoval policejním zásahem. Nedivím se, pikola byla pod okny obecního úřadu a slyšet stokrát za den, lebo nebudem hrať, už idem - česky - nebo nebudu hrát, už jdu, může jednoho vyvést z klidu. Dodnes se u nás doma vzpomíná na Ferka, Maťa, Stanka, Vladka, Mira a další děti, s nimiž se potloukal po Nižném Orlíku a jeho okolí, pojídal k svačině pirohy a zapíjel je točenou limonádou v tamní krčmě. A i když se náš chlapec narodil rok po rozpadu Československa, neměl potíže s dorozuměním a porozuměním.

Zrovna včera jsme na Slovensko zavzpomínali, když jsme zaslechli, že Slovenská televize porušila zákon tím, že odvysílala pár Večerníčků se Spejblem a Hurvínkem v češtině. Pořady pro děti do 12 let totiž musejí být přemluveny do slovenštiny. I když výše jmenovaní Fero, Maťo, Stanko, Vladko a Miro by Hurvajsovým drzůstkám a Spejblovu mentorování rozuměli, zákon je zákon. A vůbec, možná to Žerykovo štěkání vyzní ve slovenštině líp."

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného uzavřela scénář Týdne v tahu. Další ohlédnutí za událostmi následujících sedmi dnů pro vás bude připraveno opět příští sobotu po 17. hodině. Od mikrofonu Radiožurnálu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.