Tokio 2020. Olympijský zápisník Davida Jakše
Asie má vlastní specifické sporty. Podaří se dostat je na olympiádu?
Třikrát po sobě pořádají olympiádu asijské země. Po Jižní Koreji je to teď Japonsko a po něm v únoru příštího roku to bude Čína. Dokazuje to, že národní olympijské svazy asijských zemí mají čím dál tím důležitější slovo. A tak není divu, že se na olympijské hry snaží protlačit i své, ryze národní sporty, které by jim zaručily mnohem více medailí než dosud…
Čtěte také
Sportem, který se před dvěma lety na Asijských hrách v Indonésii chlubil jednou z největších návštěvností, byl sepak takraw. Zvláštní kříženec volejbalu a fotbalu, v podstatě náš nohejbal, ale na výrazně vyšší síti a s ratanovým, vyplétaným míčem. Hráči při něm předvádějí neskutečné kousky a jsou akrobaty i gymnasty současně.
„Jsme nejlepší na světě!“
Hlavně jihovýchodní Asie tenhle sport miluje. A národní olympijské svazy tam tlačí na Mezinárodní olympijský výbor, aby přijal sepak takraw do rodiny olympijských sportů.
„V tom případě bychom vozili z olympiád mnohem více medailí. Jsme v tomhle sportu nejlepší v celé Asii. A tím pádem i na světě!“ tvrdí thajský sportovní novinář Veerasak Suphaphorn.
To samé ale říkají i Indonésané, Malajci nebo Laosané. Každopádně tenhle dynamický sport přitahuje silné sponzory a v lidnatých zemích jihovýchodní Asie má obrovskou sledovanost. A velká sledovanost rovná se drahá televizní práva.
Lidnaté země zajímají sponzory
„Evropa, Amerika nebo Austrálie by si v tomhle sportu ani neškrtly – to je typicky zdejší, asijský sport. Ano, to by hodně vylepšilo medailovou bilanci asijských zemí,“ souhlasí Tedd Wallace, Novozélanďan, který žije a pracuje v Thajsku a na sepak takraw se pravidelně chodí dívat do speciální arény v Bangkoku.
Dalším pro nás netradičním sportem, který chce své místo v olympijském programu, je kabbadi. To zase připomíná něco mezi hrou na babu, zápasem a známou dětskou hrou škatulata, hýbejte se.
Šampióny jsou Indie a Bangladéš, a i v jejich případě platí – na první pohled možná sportovně ne tak zajímavé země. Ale lidnaté, a tudíž zajímavé pro sponzory. A plné stadiony a stovky miliónů lidí u televize jsou přesně to, co teď potřebuje olympijská kasa ze všeho nejvíc.
Související
-
Olympijský rok plavce Arnošta Petráčka
Z paralympiády v Riu si plavec Arnošt Petráček přivezl zlato. Teď má před sebou další výzvu – úspěch zopakovat na hrách v japonském Tokiu.
-
Olympijský rok oštěpařky Nikoly Ogrodníkové
Mistrovství světa v Dauhá Nikole Ogrodníkové nevyšlo a o to větší motivaci má teď česká oštěpařka pro olympiádu Tokiu.
-
Olympiáda živě z Tokia! Na Radiožurnálu Sport se dozvíte všechno podstatné jako první
Sportovní vrchol tohoto roku začíná 23. července a končí 8. srpna. Radiožurnál Sport vám jako jediné rádio v Česku přinese ty nejdůležitější olympijské momenty živě!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
