Olympijský rok cyklisty Zdeňka Štybara

Zdeňkovi Štybarovi fandí i Belgičané. Cítím se tu jako doma, přiznává cyklista

10. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zdeněk Štybar
Předchozí díl
Následující díl

Český cyklista Zdeněk Štybar má letošní olympijské hry jako velký sezonní cíl a v přípravě mu pomáhá i trochu jiná cyklistika než ta silniční. Na přelomu roku se na chvíli vrátil k cyklokrosu. A na závod v Essenu, kde bydlel, ho doprovodila i rodina.

Je 40 minut do závodu a Zdeněk Štybar si dopřává klasický rituál – tři hodiny před startem malý oběd, trochu těstovin, pak si jede projet okruh. „Záleží, jak je dlouhý a těžký,“ popisuje.

V Belgii cyklistika i cyklokros žije – je to téměř národní sport. A vzhledem k tomu, že z Belgie pochází jeho manželka, i Zdeněk se v zemi cítí tak trochu jako doma.

Trať vede zahrádkářskou kolonií, kolem je mnoho zahrádek se zeleninou, skleníky i chatky. Jeden z diváků popisuje, jak viděl poprvé Zdeňka před 15 lety. „Hrdě říkám, že jsem jeho prvním zahraničním fanouškem,“ říká.

Když Zdeněk závodí v Belgii, tak vezme českou vlajku a jede k trati. Byl také párkrát na závodech v Táboře, ví také, že Zdeněk Štybar pochází ze Stříbra.

A jak nakonec závod dopadl? „Nebylo to tak tragické, ale spíš jsem zpomalený oproti rokům, kdy jsem vyhrával závody,“ přiznává po závodě už v klubovém kamionu Zdeněk Štybar.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.