Odstín žloutku prozradí, jak se slepici žije. Nejlepší je vejce z domácího chovu, myslí si Pavel Maurer
Vajíčka vám možná už zdobí kuchyni a jídelnu. Někteří z vás si jich možná pár už i pár vykoledovali. Na zdobení se pozná, jak je slečna, nebo paní domu šikovná. Uvnitř vejce se ale také skrývá pravda o životě samotné stvořitelky vajíčka, tedy slepice. Jak? Nad tím se zamýšlí Pavel Maurer ve své další glose.
„Dejte vejce malovaný, nebo aspoň bílý, šak vám slepička snese jiný.“ Tohle jsme jako kluci poctivě recitovali, když jsme se proháněli po moravských vesničkách mého dětství.
Vajec bylo dost. Byla různá, barvená vařenou cibulí, jedlými pestrými vodními barvičkami, některá exkluzivnější vejce byla dokonce obháčkována různými vzory nebo kreativně polepena slámou či suchým kořením. A náramně nám chutnala.
Nejvíc ze všeho jsme si pak při jídle s klukama vždycky ukazovali, kdo má žlutější žloutek – tedy podle našeho názoru, které děvče má doma nejkvalitnější slepice. Abych řekl pravdu, tak mám dodnes slabost pro co nejtmavší žloutky a jsem přesvědčený, že jejich barva vypovídá o kvalitě nosnic.
Ukázalo se, že ačkoli jsou vejce z uzavřených chovů velmi intenzivně žlutá až oranžová, tak to mnohdy není způsobeno tím, že by slepice žily nějakým přirozeným životem, ale že je tam barvivo. To se dnes připravuje synteticky a přidává do krmiva, aby se nám to líbilo, i když jsou to vejce z velkochovů. Dokonce to odborníci přiznávají.
Jenže já mám raději ta barviva, která slepice do sebe nafasuje, když oklovává vojtěšku, kopřivy nebo i obyčejnou trávu.
Odstín žloutku je totiž přímo dán tím, čím se slepice živí. A tmavší exempláře značí, že slepička měla bohatou přírodní stravu, která zahrnovala nejen očekávané zrní, ale třeba i sem tam nějakou sezobnutou žížalu nebo brouka. K takovým pamlskům se slepice z velkochovů a drůbežáren pochopitelně nedostanou.
Kvalitní vejce seženete i ve velkoměstě
V plechových klecích, holt, moc hmyzu nepobíhá. Já mám to štěstí, že kupuji vejce od své sousedky, která chová slepice na břehu řeky Vltavy. A nebo občas chodím na farmářské trhy.
Schválně si povšimněte, že u stánku s čerstvými vajíčky je většinou ta nejdelší fronta. Každý totiž chce domácí vejce s co nejtmavším žloutkem. Dává lepší barvu našim pokrmům, má více živin, není bledé, neduživé, a jeho autorka byla evidentně dobře krmena.
A tak vám přeji toto pondělí při šmigustru plné co nejvíce kvalitních vajec. Hezké Velikonoce a hlavně nejezte, nepijte a když to půjde – ani nežijte blbě!
