„Odpočinek je nejlepší trénink.“ 55letý ironman přivezl medaili z Ladackého maratonu ve výšce 3,5 tisíce metrů

Ladacký maraton se běží zhruba ve výšce tři a půl tisíce metrů. Potkala vás akutní horská nemoc?

Čtěte také

Manželka říká, že jakmile bude maraton na Měsíci, budu první přihlášený, směje se nejlepší český ironman

Naštěstí ne. Zřejmě mám dispozice k tomu, abych se v těchto výškách mohl pohybovat bez problémů. Navíc se doporučuje nějaká medikace, jsou prášky, které podporují život ve vysoké nadmořské výšce. Rozumná aklimatizace je strašně důležitá. Byl jsem tam se svou ženou Evou, v rámci týdne jsme projeli část oblasti Ladakhu kolem řeky Indus.

Jaké to je běžet maraton krajinou Malého Tibetu? Má běžec ještě kapacitu kochat se panoramatickými výhledy?

Většina lidí tam jede hlavně kvůli tomu, aby to proběhla v atmosféře nejen Tibetu, ale i buddhismu, protože podél cest tam máte malé buddhistické mnichy. Běžíte kolem řeky Indus, takže to nejsou jenom krásné hory, ale řeka a příroda. Běžíte v podstatě v polopoušti, kterou příroda za léta vytvořila. Takže je to překrásné a člověk to tam může vnímat.

Jaká je pro maratonský běh ve výšce tři a půl tisíce metrů nezbytná výbava?

Jako na každý maraton musíte mít vyzkoušené oblečení, nemůžete mít úplně nové. Pak je třeba mít vyzkoušenou potravu, nikdy si neberu nic od pořadatelů, mám vždycky s sebou všechno, co potřebuju. I na ten maraton. A je potřeba pravidelně pít, protože ve vysoké nadmořské výšce je minimální vlhkost a pokud by člověk nepil, tak se dehydratace může škaredě vymstít.

Přinesl jste dvě medaile, první je právě z Ladackého maratonu. Je asi hodně vzácná?

Tady s tou se nemůže pochlubit žádný Čech. Také mým cílem v nadsázce bylo být nejlepší Čech v rámci závodu, což se mi samozřejmě povedlo. Historicky nevím, kolik Čechů se tohoto závodu účastnilo. Je to složité nejenom z pohledu logisticky, ale jet tam i s rizikem, že nakonec nemůžete kvůli nadmořské výšce běžet.

Ve městě Léh se běhají i další závody. Třeba sedmikilometrový Run Ladakh For Fun. Opravu je to legrace?

Sedmikilometrový závod pro místní děti a omladinu je samozřejmě fun, protože v té výšce žijí, pro ně tahle nadmořská výška není problém. Ale jsou tam i těžší závody, druhý nejtěžší se jmenuje Ladakh Chalege, to se běží 72 kilometrů s přeběhem průsmyku ve výšce pět a půl tisíce metrů. Takže to je náročné. Vážně uvažuji o tom, že bych příští rok na to vyrazil i se svým trenérem Martinem Dvořákem a s kamarády. Je to výzva.

Na co si člověk, který se dostane do věkové kategorie 55 plus, musí dávat pozor, aby si neublížil?

Základní věc je, že by se neměl přetrénovat. Martin Dvořák mi vždycky říká – Honzo, když budeš chtít odpočívat, tak je to vlastně tvůj nelepší trénink, který tomu můžeš dát. Takže odpočinek je nejlepší trénink. A ve věku, ve kterém jsem teď já – i když se cítím na třicet – se snažím trénovat s rozumem.

Jak se Jan Mikuláš Řepa dostal k triatlonu? A co nového objevil v Indii? Poslechněte si celý rozhovor.