Od Adama po hobity? Lidé se zřejmě vyvíjeli jinak, než jak nás učili ve škole, shrnuje Tom Higham

„S neandertálci sdílíme společného předka, který žil asi před 530 000 lety. Poté jsme se ale rozešli – neandertálci se vyvíjeli odděleně a hlavně v chladnějších oblastech severní Eurasie, zatímco my jsme po většinu naší evoluční historie obývali Afriku. Neandertálci jsou tedy naši evoluční bratranci, nikoli předkové,“ upřesňuje jednu ze známých domněnek Higham.

Čtěte také

Motorem evoluce člověka může být i klimatická změna. Ukázaly to vrty v zaniklých etiopských jezerech

Křesťané věří, že představa o stvoření člověka v podobě Adama a Evy v ráji není v rozporu s darwinovskou evolucí. Tím spíše, že naše poznatky o ní se s během času proměnily.

Kniha Toma Highama o posledních poznatcích vývoje druhu Homo sapiens se opírá o nejmodernější technologie. Sám autor knihy je vedoucím oxfordské laboratoře, která disponuje svým vlastním urychlovačem částic.

Higham nás seznamuje s celou galerií našich předků, z nichž někteří měli dosti pozoruhodný životní styl, stravovací návyky a také překvapivý vzhled.

Hobití předci

V roce 2004 byl objeven další druh našeho předka, a byl to objev doslova šokující. Archeolog na indonéském ostrově Flores zasekl motyčku do lebky asi tak pětiletého dítěte. Poblíž se našly další kosti patřící ke stejné kostře.

Šok nastal, když našli také zuby, které byly prořezané a opotřebované. Kostra nepatřila dítěti ale dospělému člověku, ovšem opravdu výjimečně malému. Jedni z našich předchůdců byli „hobiti“.

Čtěte také

Moderní člověk, nebo neandertálec? Vědci řeší záhadného rybáře z pravěku

„Členové týmu rozhodli, že by bylo užitečné vytvořit pro tyto nové lidi přezdívku, a v současnosti jsou známí jako hobiti,“ píše Higham a pokračuje:

„Jeden z objevitelů, antropolog Peter Brown, byl zpočátku skeptický, ale masivní publicita vykonala své a jméno zůstalo. O objevu informoval tisk po celém světě. Bylo to velké. Vzpomínám si na ikonický obrázek hobita v médiích: lovec s oštěpem a velkou krysou přehozenou přes rameno.“

O několik měsíců později získalo Přírodovědné muzeum Oxfordské univerzity odlitek nalezené lebky. „Jednoho dne jsem se tam vydal na návštěvu, držel onu maličkou reprodukci v rukou a žasl nad velikostí tohoto posledního člena lidské rodiny. Bezpochyby šlo o jeden z nejsenzačnějších nálezů na poli lidské evoluce za pravděpodobně více než sto let,“ přiznává autor knihy Svět na počátku.

Radiokarbonová metoda i analýza DNA

Nejnovější výzkumné metody se zasloužily o nutnost přebudování představ o našem vývoji. Zásadní se stala radiokarbonová metoda, která dokáže velmi přesně určit stáří vzorku, pokud to byla původně živá tkáň.

Čtěte také

Homo sapiens se dostal do našeho regionu dřív, než se odstěhovali neandrtálci

Tedy nejen úlomky lidských koster, ale i prastarých nástrojů, pokud byly vyrobeny z organického materiálu, třeba z paroží. Vědci dokážou další informace získat i z analýzy rýpanců a zářezů, které vzniky při zpracování ulovené kořisti.

Totální revoluci pak způsobila možnost analyzovat DNA získanou z fosílií a ale dokonce i ze zmrzlé půdy, kde se nacházejí třeba výkaly našich předchůdců. Přesto je stále zásadní činností vědce zabývajícího se evoluční antropologií cestovat, lézt do jeskyň a kopat krumpáčem.

O tom, co všechno nejrůznější výzkumné metody obnášejí, a především co přinesly, se dočtete v knize Svět na počátku. Nebo si poslechněte pořad Ex libris, který připravil Lukáš Hurník.