Bohové, mlíkař a já. Jak se Věra Jourová ohlíží za svým působením v české i bruselské politice
Není mnoho českých politiků, kteří by výrazně prorazili i v zahraničí. Věru Jourovou zařadil americký časopis Time v roce 2019 mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. A to za její působení v Evropské komisi, kde měla na starosti regulaci týkající se ochrany dat na internetu, tedy především gigantů jako Google nebo Facebook. Za sebou má ale taky dramatický osobní život i stejně jako politické sblížení a následný rozchod s Andrejem Babišem. O tom všem mluví v knize Viktora Daňka.
„Andrej Babiš obdivuje, když někdo zvládá dobře politické řemeslo a umí si získat srdce davu. Nenechává se rozptylovat hodnotovým kompasem. Proto dokázal současně obdivovat Macrona, Merkelovou i Orbána,“ říká Jourová v souboru rozhovorů s názvem Bohové, mlíkař a já, kterou v roce 2025 vydalo nakladatelství Zeď.
Čtěte také
„Babiš je hodnotil podle toho, jak zvládají politiku jako vlivovou hru, jako mocenské vládnutí, a příliš se nezabýval tím, co vlastně prosazují a do jaké míry je to v zájmu celé Evropy nebo jen jeho nebo její strany. Pro něj jsou řeči o právním státu a demokracii abstraktní. Obdivuje schopnost vládnout,“ vysvětluje.
Na druhou stranu někdejší eurokomisařika lídra hnutí ANO nedémonizuje.
„Jedna jeho vlastnost na mě ale působí pozitivně dodneška. Podle mě je Andrej Babiš člověk, který nemá předsudky. Nikdy jsme ho neslyšela říct škaredý vtip o Romech nebo o lidech s jinou sexuální orientací. Tohle v sobě nemá. Když hnutí ANO vstoupilo do vlády, vykoupil se konečně prasečák v Letech,“ poukazuje Jourová.
Čtěte také
Podle ní také nemá předsudky vůči ženám: „Bylo pro mě zjevením, jakou mi dával v osobním kontaktu míru respektu. Tohle jsem vlastně u jiného českého politika-chlapa nezažila. U jiných jsem vždy cítila: ‚Pojďme spolupracovat, ale vocaď pocaď, holčičko.‘“
„Předsudky vůči lidem a nenávist k jinakosti dnes Evropu žene blíž a blíž k fašizujícím tendencím. Vím jistě, že tohle není směr, kterým se chce vydat. Pro mě je pořád ještě zárukou, že republika nezhnědne. Alespoň v to doufám,“ uzavírá tuto pasáž Jourová.
V roli eurokomisařky
Kniha nabízí také zajímavý vhled do nejvyšších bruselských struktur. Věra Jourová v Evropské komisi dostala na starosti něco, o čem prakticky neměla zdání. O to víc je ale třeba ocenit, jakým způsobem se do své role postupně zapracovala.
Čtěte také
Její nejistota postupně zmizela, stala se v dobrém slova smyslu průměrnou členkou Evropské komise, posléze jistě nadprůměrnou.
Když Jean-Claude Juncker oznámil, že jí svěřil portfolio spravedlnosti, ochrany spotřebitele a rovnosti pohlaví, většina českých politiků, a to i těch vládních, hořekovala, že jde o málo vlivné portfolio. Svědčilo to o tom, že nepochopili, co vlivné portfolio znamená. Vlivná jsou ta portfolia, která mohou přímo ovlivnit toky peněz nebo legislativu.
A Jourové oblast to druhé splňovala vrchovatě. Právě česká eurokomisařka začala tvořit legislativu týkající se toho, jak mohou s daty Evropanů zacházet internetoví giganti. A, jak bylo řečeno v úvodu, americký časopis Time ji díky tomu v roce 2019 vybral mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.
Že by se čeští kritici chytili za nos a uznali, že její portfolio je vlivné? Samozřejmě, že nikoliv. Jourová ve své funkci každopádně jednala se šéfy těch největších světových firem. V knize Bohové, mlíkař a já své zkušenosti s nimi popisuje.
Její postřehy uslyšíte také v pořadu Ex libris Českého rozhlasu Plus. Citace z knihy vybral a okomentoval Ondřej Houska.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
