Oběťmi zemětřesení v Aquile nejsou jen lidé, ale i zvířata
Většina Italů ví, co to znamená zemětřesení a jaké škody může napáchat a dnes mají všichni chuť nějak pomoci lidem v kraji Abruzzo, postiženém zemětřesením. Někdo posílá darovací SMS, někdo organizuje sbírky. Zahraniční technici pomáhají kontrolovat stabilitu domů a ze zahraničí přicházejí také nabídky na pomoc při restaurování mimořádného architektonického bohatství kraje. Lidé z různých spolků pro ochranu zvířat se zase snaží pomoci veterinářům, protože problémy po zemětřesení mají i domácí zvířata.
Do Aquily jsem přijela z Říma po dálnici. Za posledním dlouhým tunelem se před námi otevřelo úžasné panorama. Velké město s hradem a katedrálou rozložené malebně v širokém údolí, kde se už zelenaly louky a pole a nad ním kolem dokola vysoké zasněžené hory vysoké téměř tři tisíce metrů.
Jenomže ten pocit pozemského ráje rázem skončil o kilometr dále. Kousek od dálnice na poli stálo první městečko z modrošedých stanů civilní ochrany. Z dálky se okrajové čtvrti zdály neporušené, ale úplně bez života. Květiny na balkonéch byly suché, okna slepá, v ulicích žádné automobily, žádní lidé. Z blízka se ukázaly obnažené zdi s velkými trhlinami, jakoby se řady cihel rozevřely. Jinde cihly vypadaly a odhalily soukromí dětského pokoje nebo ložnice.
Na každém volném prostranství jsou velké stany v uctivé vzdálenosti od zdí domů. Jsou i na prostorném dvoře kasáren alpského pluku. Tři nízké budovy kasáren jsou prázdné. Po zdech se táhnou dlouhé trhliny. Když nahlédnu do jedné z budov, která se mi zdá méně poškozená, vidím všude popadané zdivo.
V Aquile ale nemají problémy jen lidé, jak mi vypráví veterinářka Cristiana Graziani: "Tady v Aquile mají problémy také zvířata. Situace je horší, než se nám to jevilo v první chvíli. S každým dnem je situace horší. Některá domácí zvířata vylézají z trosek teprve teď. Zejména kočky. Schovávaly se pod troskami domů, ve kterých žily, a teď je z nich vyhání hlad. Odchytit je je velmi obtížné. Jsou vystrašené, terorizované. Tak jim jednoduše dáváme na místa, kam chodí, vodu a potravu. Přijdou, až když nás vidí hodně daleko."
Kočky nejsou jedinými tvory, o které se starají: "Se psy máme jiné problémy. V Aquile jsme měli hodně psů, kteří žili polodivoce v různých parcích. Lidé jim přinášeli potravu, starali se o ně, ale byli volní. Teď tu z nich nezbyl ani jediný. Byli to naši psi. Teď sem přijeli z různých částí Itálie a odvezli je do velkých psinců. Nám se to vůbec nelíbí a chovám podezření, že si tak manažeři psinců zajistili větší příspěvky od státu."
"Víš, on je to velký byznys - čím víc psů máš na starost, tím víc dotací dostáváš. Je to jednoduché. Ale situace v okolních vesnicích, postižených zemětřesením, je ještě horší. Do nouzových táborů zvířata nesmí z hygienických důvodů, ale pomáhá nám spousta lidí," přiblížila dále veterinářka.
"Já teď přespávám v malém domečku na vesnici. Můj dům a dům mých rodičů v historickém centru už neexistují. Aquila je přízračné město. Každou noc přicházejí nové otřesy a lidé se určitě nebudou vracet pod pevnou střechu, dokud budou trvat otřesy. Moji rodiče jsou pod stanem, ale necítí se dobře. Jsou staří, nemají soukromí, chtěli by se vrátit domů a domov už nemají. Kdo to nezažil, nedovede si to představit. Ale nám se podařilo vyběhnout včas z domu a podařilo se nám také vyvést naše psy," dodala Cristiana Graziani.
U poničených kasáren, kde se organizuje práce dobrovolníků, otevřeli malý bar. Poprvé po třech týdnech. Život jde prostě dál.
