O hranicích v dnešní Evropě

Ten vousatý vtip už slyšel snad každý. A jeho hlavní postavou by mohl být obyvatel kteréhokoliv jiného kouta Evropy. Já ho ale znám z vyprávění o Podkarpatské Rusi. Zemřel muž a řekli o něm, že se narodil v Rakousko-Uhersku, do školy začal chodit v Československu, rodinu si založil v Maďarsku, své syny oženil v Sovětském svazu a smrt ho potkala na Ukrajině. Během své životní poutě byl občanem všech zmíněných zemí, a přitom nikdy neopustil svou rodnou ves. To se jen měnily státy a státní hranice.

Něco takového by už nikdo nikdy v Evropě zažít neměl. Starý kontinent má s překreslováním hranic špatné zkušenosti a proto po druhé světové válce položila západní Evropa základy uspořádání, jedním z jehož pilířů jsou tak nenápadné hranice, že na ně Evropan v běžném životě už málem ani nenarazí. Je zde ale ještě stále i část Evropy ležící za hranicemi Evropské unie, kde má otázka hranic mezi zeměmi jinou příchuť.

Rumunský ministr zahraničních věcí Mihai Razvan Ungureanu minulý týden během své návštěvy Bratislavy v souvislosti s diskusemi o budoucím statutu Kosova varoval před změnami hranic v tomto regionu. "Nehrajte si s hranicemi na Balkáně," řekl doslova rumunský ministr, podle kterého by jejich změna v tomto regionu mohla znamenat vypuštění "čerta z krabičky". Jak známo, Kosovo je formálně srbskou provincií, ale fakticky je od zásahu proti režimu bývalého prezidenta Slobodana Miloševiča v roce 1999 pod správou OSN. Celá léta se od té doby vlečou diskuse o budoucnosti provincie obývané převážně kosovskými Albánci. Ti požadují úplnou nezávislost Kosova, Srbsko je ale ochotno přistoupit jen na širokou autonomii provincie. Že je to pro Bělehrad opravdu maximum, o tom svědčí i nedávno přijatá nová srbská ústava, která obsahuje i klauzuli o nedělitelnosti Srbska s Kosovem. Jelikož ale jednání mezi Bělehradem a kosovskou vládou nevedla dosud k žádném výsledku, o osudu Kosova má rozhodnout OSN. Verdikt se očekává v prvních měsících příštího roku, mluví se o nezávislosti se značnými omezeními.

Kosovský premiér Agim Ceku při nedávné návštěvě Černé Hory prohlásil, že jeho provincie bude brzy následovat černohorský příklad v odtržení od Srbska. Avšak mezi osamostatněním Podgorice a případným odtržením Přištiny od Bělehradu je jistý rozdíl. To první nejen že vyprodukovalo nezávislost poslední ze šesti republik bývalé jugoslávské federace, zatímco Kosovo samostatnou republikou nikdy nebylo, ale událo se tak po dohodě se srbskou politickou reprezentací. Kosovo Srbové pustit nechtějí.

Jak číst varování šéfa rumunské diplomacie? Pomineme-li zcela teoretickou možnost inspirace ve Vojvodině s početnou maďarskou menšinou, které Miloševičovo Srbsko odebralo autonomii ve stejné době, kdy o ni přišlo Kosovo, je zde region, který rumunskému ministrovi leží na srdci rozhodně víc. Při troše politické fantazie si člověk dokáže představit snahu zhruba dvoumilionové maďarské menšiny o nezávislost. Stejně jako v případě kosovských Albánců by šlo o druhý stát téhož etnika. Mluvíme ale opravdu o něčem, co nehrozí. Mimo jiné proto, že jizva po ráně ve vztazích mezi Rumuny a Maďary v Sedmihradsku není zdaleka tak hluboká a hlavně nezahojená, jako je tomu v případě vztahů mezi kosovskými Srby a Albánci. Naopak, není to tak dávno, co se uskutečnilo společné zasedání rumunské a maďarské vlády, což už je předzvěst toho, že Rumunsko se spolu s Bulharskem stane za pár týdnů členem Evropské unie, kde se - samozřejmě až na výjimky - pěstuje jiná politická kultura, než jakou se prezentovala bývalá Jugoslávie v devadesátých letech.

Srbský prezident Boris Tadič řekl, že Srbové nemají zájem o řízení života kosovských Albánců, ale mají nárok na udržení současných hranic své země. Proč takové lpění na hranicích, resp. území, které je dnes již fakticky mimo dosah Bělehradu? Uvažuje se o tom, že správa OSN, pod kterou dnes Kosovo je, by v budoucnu byla převedena na Evropskou unii. Byl by to krok k budoucí integraci Kosova, jakož i Srbska a celého okolního regionu do Evropské unie. A pak - bylo by to to nejlogičtější řešení. V unii je sice každý stát suverénem a v důležitých věcech má Slovinsko velikosti Davida stejně silný hlas jako Goliáš Německo. Ale zároveň každý z těchto států přenesl část své suverenity na společné orgány. A to, kolik jich je a které to jsou, je věc, která není daná jednou provždy. Evropa je v jistém ohledu atomizovaná, ale zároveň budoucnost v unii může v některých oblastech Srby a kosovské Albánce posunout k bližší spolupráci, než jaké by byli schopni v uměle udržovaném soustání.

Ideální model evropské integrace umožní plnohodnotný rozvoj každého národa i regionu. Odtrhnout se od nenáviděného souseda či spojit se s příslušníky vlastního etnika žijícího za hranicemi, to ještě nemusí být záruka demokracie a prosperity. Když bylo v předvečer druhé světové války jižní Slovensko připojeno zpět k Maďarsku, Maďaři v tomto regionu to vesměs vítali. Když ale po čase zjistili, že už nejsou částí poměrně úspěšného československého hospodářského celku, ale že naopak začínají jako součást poněkud méně rozvinutého Maďarska sociálně strádat, začala se objevovat hesla jako "Minden drága, vissza Prága", v překladu něco jako "Je tady draho, chceme tě Praho". Bejvávalo. Dnes už těžko může být cestou k prosperitě přesouvání hranic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .